Krutá sázka- 11. díl

,,Nic, vše v pořádku…“ snažila se mluvit jako by nic. Měla svou mamku sice moc ráda, ale zrovna o tomhle s ní v téhle chvíli hovořit nechtěla….
,,Opravdu?“
,,Jasně,“ usmála se a stiskla jí ruku, ,,nic se neděje….“
Když dojedly a uklidily ze stolu, převlékly se a vyrazily vstříc svému ,,holčičímu odpoledni“….
Jejich cílem bylo nedaleké nákupní centrum…..
Oběhly si obchody, nakoupily nějaké oblečení a několik maličkostí a nakonec si sedly do malé, útulné kavárny na šálek dobrého Latté….
,,Jak se ti dnešní odpoledne líbilo?“ usmála se Alice a pomalu usrkávala teplý nápoj.
,,Jak se vůbec můžeš ptát? Bylo to něco skvělého!“ rozplývala se Lucka. Cítila se opravdu výborně. Konečně měla pocit, že má rodinu, někoho blízkého, kdo ji má rád a kdo ji podrží, kdy bude potřeba. Jen si nebyla jistá, jak dlouho tohle vydrží….
Domů se dostaly až okolo 6 večer.
Alice si ihned zalezla do koupelny, jelikož ji už v 7 čekala firemní porada. Lucka měla kino s Týnou domluvené až na 8, takže si na chvilku zalezla k počítači….
Přečetla si e-maily, vyřídila několik vzkazů a se vším byla hotová během několika minut.
,,Tak já jdu, vrátím se kolem půlnoci… Užij si s Týnou kino a dávej na sebe pozor….“ Na rozloučenou ji objala a než se Lucka nadála, byla v bytě opět sama.
Kolikrát už si chtěla pořídit pejska, aby doma nebyla stále sama, ale mamka jí to nikdy nedovolila. Tvrdila, že by nadělal moc nepořádku…. A také proto se vždy tak moc těšila k babičce. Ta totiž měla nádherného německého boxera jménem Axy. Lucka ho milovala. Bylo mu 5 let a stále se choval jako to malé, rozverné štěňátko….
,,Ach jo, už aby byl čtvrtek…“ povzdechla si. Moc si přála, aby těch několik dní do prázdnin uběhlo rychle jako voda, nemohla se dočkat, až bude moci utéct k babičce na venkov.
Přemýšlením a úvahami strávila celou půl hodinu, než se konečně přemluvila k přípravám na kino.
Sprcha, jemné líčení, oblečení,….
Těsně před odchodem z domu jí kolena rozklepala nervozita. Nerada chodila tam, kde bylo moc lidí…. To si musela přiznat, jistým způsobem se lidí bála…. Je to možná někomu k smíchu, aby Lucka už od mala slýchala narážky a posměšky na svou postavu. Nikdy nebyla hubená, vždy měla nějaké to kilo navíc… Zkrátka, patřila mezi boubelky. A někteří lidé dokázali být vážně zlí…. Už to v ní zůstalo zakořeněno… A koneckonců, jak by také mohla zapomenout, když jí to Lukáš stále připomínal?
,,Ach jo, Lukáš…“ povzdechla si bezděky cestou na tramvaj. ,,Co se to s ním vlastně děje?“ Jenže čím víc nad tím přemýšlela, tím byla zmatenější. A nervóznější…. Jako by tušila, že se ten večer něco přihodí….