Profesor lásky

Vstoupil jsi do mého život a řekl:„Všechno bude fajn,slibuju." A já tu teď stojím a přemýšlím,kde se stala chyba.
Víte,on nebyl ten ideál krásy,pan dokonalý,idol všech dam.Byl přirozený,normální,sympatický,vyzaařoval z něho cosi a to mě neskutečně přitahovalo.


Jako každý pátek večer jsem šla s partou do baru a on tam byl taky.Hezky jsem se bavila,dopila svůj drink,ale nikdo nikde,tak jsem se vydala na bar.
„Jedno mojito,prosím," oslovila jsem barmana.
„Dám si to samé,co slečna," otočila jsem se za hlasem a byl to on.Můj pan Božský.Tmavé husté kratší vlasy,hnědé oči,vyšší postava,stylově něco mezi sportovním a skate stylem,ale zároveň ležérní,elegantní.
Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil.Na ten jeho úsměv nikdy nezapomenu.Dali jsme se do řeči.Zjistila jsem,že je mu 24 a studuje medicínu v Praze.Jedináček.Pes,labrador,Fedor.Milovník filmu,knih,cestování.Přesně to,co jsem si vysnila.Pili jsme jeden drink za druhým a jí cítila,jak ze mě opadá nervozita z něho a hlavně určité zábrany.Od baru jsme se přemístili ke stolu,kde jsme měli trochu soukromí.Navrhl,že mě doprovodí domu.Souhlasila jsem,zaplatil za mě všechny drinky,já si vzala věci a šli jsme.Venku mi navrhnul,jestli nechci přespat u něho,že je to blíž,já totiž bydlím až na druhém konci města než je bar.Já opět souhlasila,nevím proč,normálně tohle nedělám,ale jemu jsem věřila,líbil se mi.Jeho byt mě uchvátil na první pohled.Bylo vidět,že nepatří mezi nižší společenskou vrstvu,naopak.Jeho byt byl odrazem toho,že si žije na úrovni.Nic se mezi námi tu noc nestalo.
„Dobré ránko," promluvil na mě,když jsem se probudila vedle něho,u něho v posteli,oba oblečení.
„Dobré ráno," usmála jsem se.
„Jak vidíš,jsem slušný chlapec,k ničemu mezi námi nedošlo v noci,nemusíš koukat tak zaskočeně," smál se.
„Vždy po ránu bývám trošku zabržděná,to je v pohodě."
Udělal nám snídani a já poté odešla.Bez jakéhokoli kontaktu,který by mě s ním spojil.Číslo,mail,icq,věděla jsem jen jméno a adresu.Bylo na mě,co udělám.Jenže já nedělala nic,jen jsem se v pátek večer vydala do baru,sedla si na bar,objednala drink a čekala.Jenže nepřišel.Jak já mohla být tak naivní.Vykašlala jsem se na to a baru se vyhýbala.
Asi měsíc na to slavila kamarádka narozeniny,v TOM baru.Nějak jsem tomu nepříkladala nějakou váhu,ale přeci jen mě hlavou proběhla myšlenka,jestli ho tam potkám.A stalo se.
„Dala sis na čas," přivítal mě s úsměvem.
„Byla jsem tu první pátek po tom večeru,nepřišel jsi."
„Ano,já vím,měl jsem nějaké rodinné povinnosti,ale jinak jsem tu byl každý pátek a čekal na tebe," smutně se na mě podíval.
„Tak mě tu máš."
„Ani nevíš,jak jsem rád,že jsme se tu potkali.Myslel jsem na tebe a chci tě poznat."
A stalo se.Začali jsme se víc scházet,povídali si,poznávali se,podnikali různé akce a já se mu svěřovala,řekla jsem mu,že mám problém se vztahy,že se bojím lásky,bolesti,odmítnutí,zrady.Také že mám nějaké problémy v rodině a on mi tenkrát řekl:„Neboj,jsem tu s tebou,neublížím ti.Všechno bude fajn." A to jsme se poprvé políbili.Od té doby jsem v tom byla až po uši,zamilovaná,šťastná.Naučil mě,jak milovat.Jak dávat lásku,ale také ji příjmat a nebránit se.
Odjel za rodiči na víkend a já zůstala ve městě,doma.Volal mi,že se mu stýská,že přijede dřív,že chce být se mnou.Když jsme spolu mluvili,říkal,že akorát vyjíždí,že do hodiny je u mě.Když ona hodina uběhla,volala jsem mu,ale telefon nevyzváněl.Tušila jsem,že je něco špatně.Autonehoda.Opilý řidič vjel do protisměru a čelně narazil do auta jedoucího proti.Do mé lásky.

A já tu teď stojím.Na hřbitově u tvého hrobu.A chci ti za vše poděkovat.Naučil jsi mě milovat.Nikdy na tebe nezapomenu a vím,že se opět setkáme.Nebude to sice hned,musím se pokusit znovu žít a hlavně..vychovat naše dítě.Jsem v 7.měsíci.Miluju tě a vždy milovat budu.