Krutá sázka- 12. díl

,,Ahoj“ přivítala ji Týna se zářícím úsměvem. Čekala na Lucku před velkým multikinem a v ruce už nedočkavě třímala 2 lístky.
,,Ahoj…“ snažila se i Lucka o nadšený a úplně bezstarostný tón. Zřejmě se jí povedl, jelikož se Týna zatvářila spokojeně a dokonce si radostně poskočila.
,,Můžeme jít?“ zeptala se spíš ze zdvořilosti, chytila kamarádku za ruku a už ji po schodech táhla nahoru. Lucka za ní vlála jak prapor a občas měla co dělat, aby nezakopla.
,,Co-co tě to popadlo?“ vyhrkla nahoře udýchaně a opřela si ruce o kolena, aby se jí dech trochu zklidnil.
,,Mě?“ pípla Týna nevinně. ,,Zkrátka jsem se už nemohla dočkat, až tu budeme….“
Když se obě trochu vydýchaly, vydaly se do sálu číslo 3…. Až na pár míst byl úplně plný a kamarádky se jaly hledat své sedačky.
,,Jakou řadu jsi vlastně zamluvila?“ šeptla Lucka, zatímco pomalu stoupaly nahoru.
,,Až tu úplně poslední… A sedíme uprostřed….“
Kromě 2 sedadel byla celá řada plná, ale kdo tam sedí, to Lucka nepoznala, jelikož právě zhasla světla.
S vypětím všech sil a s veškerým svým soustředěním se probojovaly ke svým křeslům a vyčerpaně se do nich sesunuly.
,,Lucko?“ ozvalo se najednou vedle ní překvapeně.
,,Ale ne…“ zasténala Lucka potichu a srdce se jí rozbušilo zběsilým tempem…. Tento hlas by poznala všude, i když ho doposud slýchala jen s výsměšným podtónem.
,,Lukáši?“ odpověděla, ale ani se na něj nepodívala. Očima byla přilepená na obrazovce, i když zatím běžely jen úvodní reklamy….
V tu chvíli byla neuvěřitelně naštvaná. To jí snad Týna udělala naschvál! Jak je možné, že si Lukáš z 200 sedaček vybral zrovna tu vedle Lucky? Nebo by spíš měla být naštvaná na osud?
,,Tys to věděla?“ naklonila se k Týně.
,,Co?“ nechápala.
,,Že tu, vedle mě, bude sedět Lukáš?“
,,Co?“ vyjekla její kamarádka překvapeně, až se po ní celý sál otočil.
,,Pššššt“ sykla a čekala na odpověď.
,,Já to nevěděla, vůbec jsem neměla tušení, že tu bude…“
Na víc se Lucka neptala. Snažila se zaměřit svou pozornost na film, ale myšlenky jí pořád zalétávaly k osobě sedící vedle ní.
V jednu chvíli, asi uprostřed filmu, si ruku položila na opěradlo, aby si udělala větší pohodlí, když v tom najednou cítila, že ji za ni Lukáš chytil. Vteřinku si myslela, že je to omyl, čekala, až dlaň opět odtáhne, ale nestalo se tak….
S velkou námahou se mu vykroutila, ale jeho ruka vystřelila dřív, než ji Lucka stačila stáhnout úplně. Uchopil ji pevněji, přesto však jemně, a zašeptal: ,,Dej mi šanci…“
Tohle na ni bylo příliš…. Vysmekla se mu a přiškrceným hlasem odpověděla: ,,Už včera jsem ti říkala, že ze sebe blbečka dělat nenechám… Najdi si někoho jiného, z koho si budeš moci dělat legraci….“
Vyskočila, sebrala tašku a ze sálu doslova utekla…
Venku se zády opřela o zeď a pomalu se sesouvala na podlahu. Cítila se emočně najednou úplně prázdná, jako by veškeré city zůstaly uvnitř.
,,Luci!“ objevila se před ní Týna a kvapně si k ní klekla. Prohlížela si ji starostlivým pohledem a čekala, až se její kamarádka rozhovoří.
,,To všechno Lukáš… Chytil mě za ruku a říkal mi, ať mu dám šanci… Jak dlouho mě chce ještě mučit?“
,,Třeba tě vůbec nechce mučit… Nenapadlo tě, že je do třeba doopravdy zamilovaný?“
Zvedla k Týně své pláčem zarudlé oči a nechápavě zamrkala. ,,Zamilovaný? Do mě? Nejoblíbenější kluk na škole, který mě navíc do včerejška nesnášel? Docela rychlý obrat, ne?“
Tolik chtěla věřit, že se to skutečné, ale nešlo to.
,,Řeknu ti jen jedno…. Láska přichází nečekaně. A neslyšelas, že od nenávisti je k lásce jen krůček?“