Třepotavá křídla motýla 2.

Když jsem přišla domů vyběhla jsem do pokoje a hodila s taškou do kouta.Sundala si mikinu a popadla ručník,kterej jsem měla přehozenej přes ,,sluhu".Cestou do koupelny,která byla v přízemí jsem potkala mámu,která zrovna přišla domů.
,,Ahoj Sami,tak jak bylo ve škole??"ptala se hned.
Taky to znáte??Tuhle větu vám řekne skoro každej rodič a skoro každýho puberťáka to dokáže solidně vytočit.Bohužel moje máma-ač je zvláštní v jiných věcech- patří mezi tu většinu rodičů,kteří si to holt neodpustí.
,,Dobrý mami,"zavolala jsem od koupelny a rychle za sebou zavřela dveře.
Kdo může vědět,co mojí mámu napadne.Po důkladné a osvěžující koupeli jsem se konečně vyhrabala z koupelny.Moje máma stála před dveřma a v ruce držela misku.
,,Mami??Co tady děláš??A co to máš v ruce??"pochytila mě zvědavost.
,,Jo tohle??No Sami pojď,já ti to vysvětlím,"řekla a chňapsla mě za předloktí.
Dotáhla mě do obýváku a posadila mě na sedačku.
,,Tohle je má milá vyhledávač síly tvé energie,"oznámila mi.
,,Prosím tě,vždyt já vím,že umím uzdravovat lidi.Co jinýho chceš vyhledávat??"zeptala jsem se pochybovačně.
,,No tvou bojovou stránku,"odpověděla.
,,Bojovou-cože??"zeptala jsem se s mírně pozvednutým obočím.
,,Každá energie má dvě stránky.Jednu bojovou a jednu mírumilovnou.Pokud se dřív probudí ta mírumilovná,musíme tu bojovou najít,ale pokud se probudí ta bojovná tak-,"nedořekla,protože jsem jí zarazila.
,,Chceš říct,že moje uzdravování je ta mírumilovná stránka?"zeptala jsem se.
,,Jo,ale nepřerušuj mě,"odpověděla a já jsem přikývla.
,,Tak tedy,pokud se dřív probudí ta bojová stránka,majitelé nemají potřebu vyhledávat tu mírumilovnou,"dořekla,teda aspoň to tak vypadalo.
,,A proč??"optala jsem se zvědavě.
,,No,protože v bojí s podsvětím je jim mírumilovná stránk na nic a navíc ani tenhle vyhledávač by jí nenašel.Slouží pouze k nalezení bojové stránky,"řekla.
,,Aha.Tak dej to sem.Chci ji vidět,tu ,,bojovou stránku,"řekla jsem nedočkavě.
,,Dobře,dobře,ale uklidni se,"řekla a vyndala z misky dvě sluchátka.
,,Sluchátka?"zeptala jsem se.
Nic neřekla a tak jsem čekala.Podala mi sluchátka a ukázala,že si je mám dát do uší.Tak jsem si je do uší dala.Chvíli se nic nedělo,ale pak se mi do uší začali ozývat tiché zvuky.Sotva trochu zesílily zatočil se mi svět a já upadla do něčeho jako ,,spánek".

Probudila jsem se v naprosté tmě.Jsem vůbec vzhůru??Rozhlédla jsem se a v dálce jsem uviděla malinké,ale jasné světlo.Pokus postavit se na nohy vyšel a já se pomalu vydala k tomu světlu.Čím víc jsem se blížila,tím víc příbívalo.Už jsem byla asi blízko zdroji,protože světlo mě úplně osvětlilo a já si musela zakrýt oči.Po chvíli jsem se otevřela a uviděla jsem tak krásné zvíře,jako ještě nikdy.Ladně na všech čtyřech nohách se vydalo mím směrem.Když záře trochu opadla zjistila jsem,že to překrásné zvíře byl růžově svítící gepard.Naklonil hlavu na stranu a pak se ozval zvuk,který jsem ještě nikdy neslyšela.Jemné,přátelské zavrčení,propojeno s tichým kočičím předením.Krásný zvuk mě úplně pohltil.Když se ke mě přiblížil ještě víc uviděla jsem,že na jeho zádech sedí můj dosavadní nejlepší přítel-motýl.Miki-chan(tem motýl) zamávala křídli a rychle ke mě přiletěl.Šťastně se mi posadila na rameno.
,,Ahoj Sami,tak konečně poznáváš Kimi??"řekla zvonivým hláskem Miki.
,,K-kimi?"zeptala jsem se a nepřestávala vycházet z úžasu.
,,Ano Samanto.Jsem Kimi a jsem -jak už jistě víš- tvá bojová stránka,"promluvil ten gepard a mě přeběhl mráz po zádech z jejího hlasu.
Nebyl tak zvonivý jako Miki,ale zaplavil vás láskou a přátelskostí.Přistoupila jsem k ní blíž.Zvědavě si mě prohlížela a čekala.Pak jsem se dotkla její srsti.Byla hladká,čistá a zářila růžovou barvou stejně jako Miki.Usmála jsem se a přitiskla jsem se ke Kimi blíž.Pak všechno zase zčernalo.
,,Zase se uvidímě Sami,"zavrněla Kimi a pak jsem se probudila doma na sedačce.
,,Teda Sami.Byla si mymo fakt dlouho.Dýl než tvoje teta,"řekla máma.
,,Teta??Já myslela...ale to je jedno.Viděla si to taky??"zeptala jsem se.
,,Ne to je jenom tvoje,"odpověděla vzala mi sluchátka a vložila je zpátky do misky.
,,Tak povídej,přeháněj.Jaké je to zvíře??"zeptala se máma nedočkavě.
,,Gepard,"odpověděla jsem.
,,Ach...mocné a silné to zvíře.Krásné navrh,"řekla.
,,Mami??"
,,Ano broučku?"
,,Jak dlouho jsem byla mimo??"
,,Je ráno broučku,"odpověděla.
,,Za půl hodiny musíš jet do školy,ale jestli nechceš,tak tě omluvím,"řekla.
Vyvalila jsem oči a za běhu do pokoje jsem ještě stihla zavolat,že do školy jedu.

Autobus jsem stihla tak,tak.Udýchaně jsem si sedla na sedadlo a vytáhla mp3 přehrávač.Vzpoměla jsem si na setkání s Kimi.Pousmála jsem se nad tím pomyšlením,že jí zase uvidím.Lekla jsem se,když jsem ucítila ten puch.No..nebylo to až takovej puch,ale bylo to jako...Ach ne!!!Jako když se člověk mění na pěšáka podsvětí!!Rozhlédla jsem se a pak jsem jí uviděla.Stála opřená o sklo uprostřed autobusu.Cítila jsem tu polo-skaženou auru.Tak s tím se musí něco udělat!!!Zavřela jsem oči a soustředila jsem se.Našla jsem pramen mojí energie a vyvolala Miki.
,,Sami??Co je??"zaspívala svým hláskem.
,,Tam,"ukázala jsem na holku.
,,Jej...hned to bude,"zašvitořila a pak odletěla dál do autobusu.
Je super,že normální lidé naše zvířata nevidí.Dává nám to prostor debatovat s nima všude.Můžou s náma být pořád.Když se Miki vrátila přistála mi na rameni u ucha.I když to má být motýl,je to tak velký motýl,že se nevejde do dlaně.Když roztáhne křídla měří rozpětí asi 25 centimetrů.Je obrovský,ale i tak praktický.Když Miki dosedla bylo vše v pořádku.Autobus už se nekoupal v polo-skaženém puchu.Zbytek cesty do školy byl v pořádku.Ve škole prvních pár hodin bylo v pořádku,ale když se za mnou o jedný přestávce doplazil ten pěšák podsvětí ze včerejška,zkazil mi celej den.Když uviděl motýla sedícího na mém rameni zarazil se.Potřepal hlavou a nasadil ,,drsný" kukuč.
Fakt jsem měla chuť se rozesmát.Kdyby mě,ale neohodil tím hnusným pochem.
,,Heleme se,tady seš,"řekl.
,,A co je ti do toho,"odpověděla jsem a chtěla jsem odejít.
,,Ale,ale.Snad nám nechceš odejít??"zeptal se mě provokativně.
,,Jo to chci tak ahoj,"řekla jsem a otočila se k odchodu.
Chytil mě za loket a já si nechtěně vzpoměla na okouzlujícího Nika.Přitáhl mě zpátky a praštil semnou o stěnu.Opřel si ruce za mou hlavou a dal obličej strašně blízko.To už na mě bylo moc.Ten puch fakt nešlo přežít a tak jsem zkřivila tvář hnusem.Všiml si toho a v očích jsem uviděla...ne..snad něco jako sklamání??To je jedno.
,,Ty teď nikam nepůjdeš.Nemůžeš nademnou vyhrát jenom s neškodným motýlem,"řekl a přimhouřil oči.
,,Promin Sami,ale já se radši vrátím,"zašeptala mi Miki do ucha a zmizela.
,,Nemám jenom motýla,"odsekla jsem.
,,Ne??Tak mi ukaž to zvíře.Hmm??"navhl.
Nepřemýšlela jsem nad následkama a začala se soustředit.Zdroj energie jsem našla okamžitě a pak jsem zavoala Kimi.Otevřela jsem oči až jsem uslyšela jeho obdivné vzdychnutí.Po mém pravém boku stála Kimi v celé její kráse.Tak uvnitř jsem nevěděla,že je tak velká.Sahala mi někam po ramena a s míma 160 centimetrama jsem si fakt myslela,že je obr.Koukal,mrkal a kroutil hlavou dost dlouho.Pak zavřel oči a po vteřině vedle něj stál gepard.Copak je tohle možný??Moje máma říkala,že se to stává,ale že ti lidé se nikdy nepotkají.Teď předemnou stál člověk se stejným zvířetem a já u srdce pocítila náhlou náklonost k tomu klukovi předemnou...Semnou se něco děje!!!Odstoupil odemě a rozeběhl se chodbou a jeho gepard za ním.
,,Počkej!"zavolala jsem na něj.
Otočil se a podíval se na mě udiveně.
,,Jak se jmenuješ ty a energie??"zeptala jsem se.
,,Simon a tohle je Keita,"zavolal nazpět a zmizel za rohem.

Cestou domů jsem počkala na rohu,kde jsem se srazila s okouzlujícím Nikem.Neobjevil se a tak jsem si ro rázovala domů.Blázním..Asi blázním,protože cítím blízkost k pěšákovi podsvětí....




Snad se aspoň trochu líbilo =)))