Pevné nervy a odhodlání

Pamatuji si, že tenkrát jsem nesla dvě těžké tašky nákupu domu. Pršelo. Neměla jsem náladu, prodavačky mi ji naprosto zkazily. Nechápu,proč volí takovou práci,když jsou v ní otrávené a přenáší to na zákazníky.Když jsem se konečně dostala z obchodu,kde bylo tolik lidí,přivítal mě venku velký liják.Nasadila jsem kapuci na hlavu a vyrazila domu.Když jsem zvedla hlavu,spatřila jsem osobu,která se ke mně blížila,běžela a nevnímala nic před sebou.

„Dávej pozor!“ zakřičela jsem. Osoba se zastavila a zvedla ke mně ty nejúžasnější hnědé oči.

„Moc se Ti omlouvám, mám hlavu plnou myšlenek a nevnímám,“ omluvil se mi nejkrásnější kluk pod sluncem. Vlastně to nebyl krasavec, kterého vídáme v časopisech a filmech. Ale měl něco, čím si mě získal. Velké charisma, sympatie, které z něho vyzařovaly.

„To je v pořádku. Já se jen bála, aby to za mnou neschytal někdo, až bys do něho narazil,“ usmála jsem se.

„Děkuji za upozornění, už ponesu svoji mozkovnu vztyčenou, abych neporazil krásku jako ty,“ úsměv mi oplatil. Zaskočil mě, nikdy jsem si nestěžovala na nezájem kluků, ale od něho to pro mě znamenalo víc, než všechny lichotky za celý můj život.

„Koukám, že tvé oblíbené jídlo je vtipná kaše,“ poznamenala jsem a vykročila, že odejdu.

„Nebudu dále zdržovat princeznu od povinností, vydám se k domovu. Měj se krásně,“ usmál se a vyběhl, aby nepromoknul na kost. Což už bylo stejnak pozdě, protože za tu chvilku spadlo tolik kapek,že už jsem na sobě neměla nit suchou.

Na tuto příhodu jsem zapomněla, respektive se snažila. Byla jsem přesvědčená, že má slečnu, je šťastně zamilovaný a zkrátka jen slušně vychovaný, když lichotí cizím lidem na chodníku.

Uplynulo pár dní a můj nejlepší kamarád slavil narozeniny. Je o tři roky starší, takže mi slíbil, že o starší fešáky nebude nouze. To mě přesvědčilo, abych vkročila do jámy lvové a poznala jeho kamarády, protože on se chtěl pořád seznamovat s těmi mými. Oblékla jsem se tak,abych neurazila a nepohoršila zbytek osazenstva, decentně nalíčila a bez jakéhokoliv očekávání dorazila na místo,kde se akce konala.Myslím,že jsem dorazila mezi posledními.Když jsem se rozkoukala,vydala jsem se hledat Lukáše,nejlepšího kamaráda.Rozprávěl s několika slečnami. Nechtěla jsem ho rušit, ale mezi cizími lidmi jsem byla nesvá. Vyrušila jsem ho, nadšeně mě přivítal a začal mě seznamovat. Už jsem poznala všechny, jména si sice nepamatovala, ale ještě mě čekal další hlouček lidí.

„Takže,Mišulko,tohle jsou moji kamarády ze základky,“ uvedl partičku kluků na gauči.

„Ahoj,“ pozdravila jsem nesměla a podala si se všemi ruku. Zarazila jsem se, když jsem se zadívala do hnědých očí. Ano, pan Lichotník z chodníku.

„Ahoj princezno, děkuji za radu, zachránila jsi tak jedné stařence život,“ informoval mě a představil se jako Honza.

„Nemáš zač, mým úkolem je chránit bezpečnost starých lidí,“ usmála jsem se.

Lukášek mě odtáhl na panáka, povídala jsem si s pár lidmi a bylo mi fajn. Vždycky jsem si rozuměla spíše se staršími. Vypila jsem značné množství alkoholu, když už začali hosté odcházet, u baru, kde jsem seděla, se objevil Honza.

„Co piješ?“ zeptal se.

„Vodku. Nedáš si se mnou panáka?“ podívala jsem se na něho a on se opět usmál.Měl tak krásný úsměv.

„Proč ne, ale já když piju, vyvádím potom kraviny.“

„Beru na vědomí,“ kývla jsem hlavou a přiťukla si s ním a vypila panáka.
Pak dalšího. Dalšího. Dalšího. Pili jsme dost. Zbylo nás tam už jen pár. S Honzou jsme se smáli a s přibývajícími panáky padaly i naše zábrany. Začal mě líbat.Jeho krásné rty líbali mé rty.Nic kolem neexistovalo.

Když už odešel i oslavenec a zbylo tam jen pár jedinců, rozhodli jsme se, že půjdeme. Měla jsem volný byt, proto jsem ho pozvala k sobě. Což normálně nedělám, ale on mě tak přitahoval, do toho alkohol, chtěla jsem ho. Souhlasil, čímž mě překvapil, ale byla jsem šťastná.

Stalo se, co se mělo stát. Můj první sex, který neovládal mozek, ale chtíč, protože mozek měl asi dovolenou, když se tohle stalo.

Ráno jsem nevěděla, jak se mám chovat. Bylo to rozpačité z obou stran. On se rozloučil a odešel. Byla jsem zaskočená, ale co jsem taky mohla čekat. Byl opilý, prostě jen hledal uspokojení a já mu ho naservírovala na stříbrném podnosu.

Dny plynuly a já se začínala smiřovat s tím, že šlo o pouhý úlet. Vlastně mi to ani nevadilo. Vždyť jsem si to taky užila, našla uspokojení, co víc si může člověk přát, když na něho přijde jaro. Lukášovi jsem všechno pověděla.

„Ahoj exoslavenče,“ pozdravila jsem ho, když jsem dorazila na naši lavičku.

„Ahoj ďáblice, tak jak bylo, jsme spolu od té doby nemluvili.“

„Až na to, že jsem se vyspala s Honzou, což není můj styl. Jo, skvěle bylo.“

„Děláš si ze mě srandu??!“ vykulil na mě oči.

„Vypadám na to? Jestli jo, tak si srandu nedělám,“ zamračila jsem se.

„Ale, víš o tom, že má holku, jo?“

Ne, to jsem opravdu nevěděla. Bylo mi hrozně, na čele jsem měla napsáno: „Ta, která svedla zadaného kluka“. Jak skvělé.

„Kašli na něho, pojď se mnou dnes večer na grilovačku, která se koná u Aleše na zahradě.“

Řekla jsem si proč ne. Alespoň přijdu na jiné myšlenky. Večer jsme vyrazili, já si to užívala. Miluju grilování a večery strávené na zahradě s lidmi, kteří se umějí bavit. Vše bylo fajn, jenže asi v jedenáct večer se objevil Honza. Neviděli jsme se dva týdny.

„Ahoj bando,“ házel úsměvy na všechny strany. Ale když spatřil mě, ztuhnul mu úsměv.

Kašlala jsem na něho. Bavila se. Nechtěla jsem ho ani vidět. Křiváka jednoho. Odešla jsem na záchod a po cestě zpátky jsem vrazila omylem do Honzy. Řekla jsem jen promiň a chtěla jít, ale on mě chytil za ruku a nehodlal pustit, dokud ho nevyslechnu.

„Hrozně moc se omlouvám. Lukáš mi řekl, že víš, že mám holku. Vím, že ať řeknu cokoliv, budeš si myslet, že jsem úplný idiot.“

„Tak to ani nezkoušej,“ poradím mu.

„Ne, já ti to říct musím. S Katkou chodím už 9 měsíců, chtěl jsem se s ní rozejít, ale nejde to. Zhroutila by se. Má nemocnou mamku, ona má taky nějaké problémy, a kdybych jí řekl, že je mezi námi konec, nezvládla by to. Do toho jsem potkal tebe. Uchvátila jsi mě na první pohled, a když ses objevila na té oslavě, myslel jsem, že se zblázním. Snažil jsem se vyhnout maléru, ale nepovedlo se. Vydal jsem se za tebou na bar a pak se stalo to, co se stalo. Nelituju toho, jestli ty ano, tak se ti hrozně moc omlouvám,“ smutně se na mě podíval.

„Nelituju, ale cítím se hrozně, že jsem svedla někoho zadaného.“

„Nesvedla, to já spíš svedl tebe, ale to je teď vedlejší. Prostě jsem ti chtěl říct, že kdybys někdy chtěla zajít třeba na kafe, budu hrozně rád. Ale když odmítneš, pochopím to.“

Chvilku jsem se na něho dívala, jeho smutné oči. Bylo mi ho tak líto.

„Proč ne, kamarádů není nikdy dost.“

Od té doby jsme se začali pravidelně scházet. Bylo mi s ním fajn, byl to první člověk, který mi dával najevo, že mu na mě záleží. Mé city k němu se prohlubovaly a to nebylo dobře, cítila jsem to. Stále měl slečnu, ale trávili jsme spolu tolik času, že já se zamilovala.

Když jsme vyrazili na naši pravidelnou večerní-noční procházku, připadala jsem si jako malá puberťačka, která má rande se svým vysněným klukem. Vyšlapali jsme kopec a nahoře si sedli. Mlčeli jsme. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a on mě chytil kolem pasu. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se mu do očí. Dělilo nás pár centimetrů, které jsem se rozhodla překonat a políbila jsem ho. Nebránil se, polibky mi opětoval a já si připadala tak šťastná. Když jsem se vrátila do reality, uvědomila jsem si, do čeho se to ženu. Začali jsme spolu chodit, přestože byl zadaný. Rozhodli jsme se, že se vydáme na trnitou cestu. Tajný vztah. Líbali jsme se na veřejnosti jen v případě, že jsme si byli jistí, že nás nikdo neuvidí. Ale sex jsme si užívali. Jen mi trhalo srdce, když musel odejít za NÍ. Říkal, že ho to vůbec netěší, ale já si nebyla jistá. Ale bylo mi jasné, že s ní musí i spát. Přestože tvrdil, že ne. Trvalo to rok. Rok jsem se o něho musela s NÍ dělit.

„Ahoj zlato,“ uvítal mě, když jsem přišla k němu domu. Ale jeho hlas zněl vážně.

„Ahoj, co se stalo?“

„Musím ti něco říct, posaď se.“

Hlavou se mi honilo tolik myšlenek. Vybral si ji, bylo mi to jasné. Já byla jen povyražení.

„Ten rok, který jsme spolu strávili,byl nádherný,“ začal
Už mi to bylo jasné.

„Tajný vztah, ale já si uvědomil, že to není nic pro mě.“

„Fajn, nepokračuj, odcházím,“ do očí se mi draly slzy.
Chytil mě, abych nemohla odejít. Opět.

„Proto jsem se rozešel s Katkou a teď chci být jen a jen s tebou a hlavně chci s tebou být oficiálně.Aby to všichni věděli.Chci to vykřičet do světa,“ setřel mi z tváře slzu a políbil mě.

„Málem jsi mi přivodil infarkt,“ podívala jsem se na něho skrz uslzené oči.On se opět zamračil.

„Zapomněl jsem se tě zeptat, jestli chceš se mnou být. V oficiálním vztahu. Vím, že jsi dobrodruh, ale někdy není na škodu jít s proudem.“

„Samozřejmě, že chci. Miluji tě.“

„Taky tě miluji, má ochránkyně starých lidí,“ dlouze mě políbil a já v tu chvíli cítila, že on bude ten pravý.

Po celý můj život.