Once...in Suomi 26

Ráno jsem se vzbudila docela pozdě. Zmučeně jsem ležela v posteli, zatímco si Anssi balil věci. Chvilku jsem ho pozorovala a trochu nechápala jeho systém. Na co si sebou bral troje rifle a jen jedno tričko? Pět kšiltovek jedny trenýrky a osm párů ponožek? Bože on je myšlenkama úplně mimo. Převalila jsem se na bok a zpod postele vyštrachala notebook. Přihlásila jsem se na ten zpropadený Facebook a přečetla si osm přání od přátel z Čech. Žádný finský kamarád buď ještě nezapnul počítač, aby ho facebook nebo něco podobného upozornilo, že mám narozeniny. A nebo ještě vyspávali včerejší pařby přetažené do ranních hodin. Zalovila jsem pod postelí znovu a vytáhla mobil. Kdybych viděla svou budoucnost v téhle posteli trochu růžověji, tak si snad i koupím noční stolek. Žádná zpráva.
„Emi, já si ještě skočím něco zařídit do města jo? S obědem na mě nečekej. Najím se někde cestou.“ Kleknul si na postel, aby se mohl natáhnout ke mně a políbit mě do vlasů.
„hmm tak jo.“ Rezignovala jsem.
Kašlala jsem na oběd. Kašlala jsem na potřeby, jako čištění zubů a podobně. Prostě jsem se zahrabala do peřin a hodlala v nich chcípnout jako prašivý pes.
„Zlatíčko?“
Něco se mi asi zdá, jako kdyby mě někdo tahal za nohu a říkal mi u toho zlatíčko, což je tedy hodně divný sen. „Lásko vstávej.“ Na obličeji mě zalechtal čerstvý vzduch, jak mi z něj stáhnul peřinu.
„Jo už!“ Napřímila jsem se tak rychle, že kdyby Anssi neuhnul, tak dostane solidní čelo.
„Za chvilku musíme jet.“ Zašeptal mi s úsměvem do ucha.
„Jo jo, jen se dám do pořádku.“ Vyskočila jsem z postele, natáhla na sebe džíny přehozené přes čelo postele, delší šedé tričko a mikinu. Trochu jsem se namalovala, učesala se, vyčistila si zuby a už jsem byla připravená jet.
„No tak kde jsi?“ Cinkala jsem před dveřmi klíčkama od auta.
„Jo už.“
Celou cestu jsem mlčela a Anssi taky. Vypadal soustředěně a něco si nehlasně počítal a odříkával. Tak jsem pustila v radiu cedečko od Kasabian a tlumeně si s nimi zpívala. Dojeli jsme na parkoviště, kde jsem zaparkovala.
„Tak ahoj a brzy se mi vrať…“ Otočila jsem se na něj s takovou tou klasickou frází, pak měla následovat klasická krátká pusa, ale Anssi mi položil dlaň na tvář a z nevinné pusy se stal vášnivý polibek. I kdybych měla hory přenášet, já o tebe budu bojovat. Odtáhla jsem se od něj jen na kousínek a usmála se.
„Všechno nejlepší k narozeninám.“ Zašeptal a ještě jednou mě políbil. S tím mi do klína položil do zlatého papíru zabalenou větší krabičku.
„Oh…tos nemusel.“ Zčervenala jsem. Vždycky, když jsem dostávala nějaký dárek, byla jsem hrozně nervózní, abych člověka, co mě obdaroval nezklamala svou reakci.
„Rozbal to!“ Povzbuzoval mě Anssi s radostí v očích. Začala jsem tedy trhat papír, ze kterého na mě vykoukla nic neříkající krabice. Otevřela jsi ji a vytáhla…
„No páni…GPSka.“ Upřímně jsem si nedokázala představit méně romantický dárek. Ani jsem si neuvědomovala, že bych se kdy nějak ztratila, nebo měla problémy s orientací. Zdá se, že jsem svůj boj už prohrála. Jsem odepsaná.
„Je úplně skvělá. Dokonce ji prej namluvil Marco z Nightwish, takže když se blížíš ke křižovatce tak trochu zařve.“ Začal mi ji fascinovaně montovat na palubní desku.
„Vážně?“ Já se vážně snažila tvářit stejně unešeně jako on, ale to prostě nešlo.
„Nooo!“ Plesknul si spokojeně do kolene, když byla GPSka připevněná a jen čekala na zapnutí. „Já musím běžet na letadlo, tak si užij cestu domů.“ Políbil mě na tvář a zmizel v budově letištního terminálu. Zůstala jsem sedět v autě a tupě civět před sebe. Skoro jsem měla chuť tu GPSku vytrhnout a vyhodit ji z okna. No co se dá dělat. Kdyby mě třeba aspoň trochu poslouchal, tak mi mohl udělat radost tou hezkou taškou na notebook, která se mi líbila v obchodě. To by byl lepší než tohle. Najednou mi na mobilu pípla smska. Byla od Anssiho. MELA JSI TROCHU ROZMAZANOU RASENKU :-*
„No pání to díky za upozornění, ještě bych ti mohla udělat ostudu.“ Prskla jsem a rozčíleně hodila s telefonem na zadní sedadlo. Sklopila jsem clonu, kde bylo zrcátko, když mě do očí uhodil nápis červeným fixem. Bylo to Anssiho písmo, to jsme poznala hned.
Rongankattu 516
Nechápavě jsem se na ten nápis dívala. Co to je? Při pohledu do zrcátka jsem si uvědomila, že řasenku vůbec rozmazanou nemám, takže Anssi nejspíš chtěl, abych to našla. Ale co to je?