Krutá sázka- 13. díl

Ještě doma v posteli přemýšlela nad tím, co jí Týna řekla…. Od nenávisti k lásce…. Jen krůček…. Bylo by to vážně možné?
Snad hodinu se převalovala, než se jí konečně povedlo usnout…. Byl to ale neklidný spánek, během kterého se stále dokola opakovalo jediné: událost v kině.
Probudila ji neuvěřitelná bolest žaludku. Vystřelilo z postele rovnou na WC a usilovně zvracela…. Byla vyřízená, svaly ji bolely, měla pocit, že se jí rozskočí hlava.
,,Bože, Luci, co je ti?“ objevila se u ní vyděšená Alice.
,,Je mi zle…“ stačila zasípat a už se opět skláněla nad mísou.
,,Zlato…. Nemám zavolat doktora? Jsi hrozně bledá….“
,,Ne… Nikam nevolej, bude to jen nějaká viróza…“ Dokonce i mluvení ji hrozně vyčerpávalo, a tak se jen opřela o zeď a namáhavě dýchala.
,,Přinesu ti sklenici vody, abys nebyla dehydratovaná…..“ zmizela na chvilku a během pár vteřin byla zpět se sklenicí průzračně čisté vody.
Další stahy žaludku a následné zvracení trvaly asi hodinu… Poté Alice Lucku podepřela a pomohla jí zpátky do pokoje…. Ta se ihned zhroutila na postel a přála si jediné: spát….
Věděla, že jí mamka ještě něco říká, ale nerozuměla jí… Slyšela ji jako by z velké dálky a poznala, že se pomalu propadá do vítané temnoty vyčerpání.

Ztěžka rozlepila víčka. Otevřeným oknem proudil dovnitř chladivý večerní vzduch a z kuchyně se ozývaly tiché zvuky.
Lucka jen tak chvilku ležela a doufala, že už znovu nebude muset běžet na záchod, ale jakmile to domyslela, žaludek se jí opět zhoupl a ona musela chtě-nechtě z vyhřáté postele vylézt.
Bylo jí vážně zle, takže jí musela Alice znovu pomoci zpátky….
Usnula opět téměř okamžitě a byl to vítaný, klidný spánek beze snů…

V takovém duchu strávila Lucka pondělí i úterý…. Spolužáci o ní měli starost, psali jí, jak se jí daří, ale nejvíc SMSek dostala od Lukáše. Ve většině bylo, že má o ni starost, ať se brzy uzdraví, kdyby něco potřebovala, ať se mu ozve, že o ni opravdu stojí…. Ani na jednu z nich neodpověděla. A co by mu také mohla napsat?

Její zdravotní stav se zlepšil až ve středu, kdy už si dokonce mohla vzít něco k jídlu, aniž by to vyzvracela.
,,Mami, dnes už je mi mnohem líp, doufám, že k babičce můžu jet?“ zeptala se Alice, když jí pomáhala s obědem.
,,No, pokud už je ti opravdu dobře….“ Zvedla nepatrně obočí a zvědavě se na dceru zahleděla.
,,Je mi opravdu fajn“ trvala si na svém a potají doufala, že povolení k výletu dostane.
,,Tak dobře… Je dost možné, že ten venkovský vzduch ti udělá dobře…. Já stejně musím na tu pracovní cestu, vrátím se až v sobotu večer…. Slib mi ale, že se mi budeš ozývat…“
,,Slibuju“ řekla vážně a objala ji.