Přítomná budoucnost VI.

„Ty tu bydlíš sama nebo s kamarádkou?“ zeptal se zvědavě, protože nevěděl, co má čekat, až vejde.
„Ne, moje spolubydlící jela právě k rodičům,“ odpověděla mu, když zrovna odemykala dveře od bytu.
„Pozor, máme otravného papouška,“ upozornila na krákání, co se rozneslo po chodbě, jen co zavrzaly dveře.
„Ahoj Woody,“ zavolala na něj ze dveří, „pojď dovnitř,“ pobídla Tomáše, „můžeš si sednout do obýváku a vybrat film.“ Zmizela ve vedlejším pokoji a Tomáš šel za pískáním do obývacího pokoje. Když vešel, Woody začal v kleci řádit. Tom si myslel, že je to kvůli němu, protože je to cizí člověk, ale Nikola na něho zavolala, ať ho pustí, že se chce proletět. Tak ho pustil a pták hned odletěl pryč. Tom si tedy sedl na pohovku a rozhlížel se kolem sebe. Měla to tu pěkně zařízené. Všude byly světlé barvy jako žlutá, modrá a bílá. Všiml si obrazů na stěnách- většinou to byly květiny ve stejných akorát sytých barvách jako celý pokoj.
„To jsi kreslila ty?“ zavolal na ni, protože si všiml temper a věděl, že ráda kreslí.
„Jak co,“ dorazila do obýváku, „moje spolubydlící mi pomohla. Támhle jsou DVD, tak nějaké vyber,“ ukázala na vysoký stojan. Tom tedy k nim přišel a začal si prohlížel filmy. Nikola zatím dělala něco v kuchyni.
„Máš hlad?“ zeptala se, když donesla láhev bílého vína a dvě skleničky.
„Ne-e,“ řekl zdvořile.
„Ale kdybys nekecal,“ znala ho až moc dobře a vrátila se zpátky do kuchyně, která byla hned před obývákem, takže na ni mohl Tom vidět.
„Co to děláš?“ zvědavě vstal a šel do kuchyně.
„Jen něco na rychlo,“ odpověděla, když krájela maso. Uslyšel, jak v hrnci něco bublá.
„Můžu pomoct?“ věděl, že námitky jsou zbytečné, tak aspoň bude k něčemu.
„Jo, nakrájej papriku a rajče. Jsou dole v ledničce,“ navigovala ho. Podala mu nůž a prkýnko. Když měli čas, tak si vybrali jednu známou komedii a Nikola naservírovala jídlo na stůl do obýváku. Tom otevřel láhev vína a nalil ho do připravených skleniček. Mlčky jedli a dívali se na film. Po večeři jí pomohl sklidit ze stolu, aby se mohli oba nerušeně dívat na film. Woody přiletěl Tomovi na rameno a začal mu hlavou hladit o jeho krk.
„Ale no tak, Woodišku, nechej Toma,“ odháněla ho rukou Nikola, ale on neustoupil, pouze přešel na druhou stranu.
„Však ho nech,“ usmál se Tom.
„Potom tě bude pořád otravovat a ďopkat do tebe,“ vysvětlila mu její obavy.
„Ďopkat?“ zasmál se nad tím slovem.
„Jo, však počkej,“ otočila se zpátky k televizi. Tom si začal hrát s papouškem. Ten přešel po jeho ruce k zápěstí a začal mu kousat náramek. Tom ho odehnal, Woody se lekl a vzletěl mu zpátky na rameno. Po chvilce ho začal lehounce kousat do ucha. Sice to nebolelo, ale lechtalo to. Tom to po chvilce už nevydržel a začal se smát.
„Woody, už toho bylo dost,“ Nikola se pro něj natáhla, že ho dá zpátky do klece, ale papoušek se jen tak nedal. Uletěl nad dveře, kam se pohodl usadil. Nikola se díky tomuto jeho manévru lekla a jak byla nakloněná přes Tomaše, tak jí podklouzla ruka, o kterou se opírala a ona spadla přímo na něho.
„Jejda promiň,“ smála se.
„V pohodě, nic se nestalo,“ zasmál se taky.
„Woody sem pojď,“ přikázala mu přísným hlasem a natáhla k němu ruku. Autorita v jejím hlase zapříčinila, že k ní poslušně přiletěl. Pak ho zavřela do klece, tam se napil vody a pak usnul.
„Není ti zima?“ zeptala se po chvilce Nikola a snažila se zahřát paže.
„Ukaž,“ natáhl k ní ruce, „mě je vedro,“ objal ji pevně a Nikola se uvelebila v jeho náručí. Měl pravdu, vážně hřál jako kamínka. Když film skončil, Nikola se obrátila, aby mu viděla do tváře. Pohladil ji po vlasech a usmál se. Měl ji tak rád u sebe, připadalo mu jako by nikdy neodjel. Takhle by to mělo, kdyby se tehdy rozhodl jinak.
„Promiň, asi bych,“ pokoušela se vstát, ale on ji chytil a položil zpátky.
„Ne, prosím, ještě ne. Chci se dívat.“
„Na co?“
„Na tebe.“ Při těch slovech se jí rozbušilo srdce a ztratila dech. Zadíval se jí hluboko do jejích očí. Ten jeho pohled. Nemohla kvůli němu normálně uvažovat. Mysl měla zastřenou jen jím. Nechal ji pomalu si sednout, aniž by se přestali dívat vzájemně do očí. Přisunula se k němu blíž, jejich tváře byly jen pár centimetrů od sebe. Zvedl ruku a vzal její pramínek vlasů, točil si ho kolem prstu a potom jí ho dal za ucho. Rukou potom pohladil její obličej, však jen zlehka. Poté ji přesunul na krk a lehkým tlakem si přibližoval Nikolin obličej k tomu svému. Zavřela automaticky oči, chtěla si vychutnat ten pocit. To vzrušení, které jí kolovalo tělem. Přitiskl své rty na její. Chvilku počkal, jestli se neodtáhne a pak ji začal jemně líbat na rty. Polibky mu opětovala a rukou ho pohladil po obličeji. Začali se intenzivněji líbat, až to přešlo do vášnivých polibků. Tiskli se k sobě blíž a blíž, i když to už nebylo skoro možné.
„Po… počkej,“ zastavila ho i sebe. Měla pocit, že jí srdce vyletí z těla a nemohla popadnout dech. I on ztěžka oddechoval, jak se plně soustředil na ni.
„Odjedeš,“ vydechla.
„Nemysli na to,“ zašeptal jí do ucha. Ani on nevěděl, co bude pak, ale teď si nepřál nic jiného než být s ní a to se vším všudy. Vzal jí do svého náručí a odnesl ji do ložnice. Jen odhadoval, který pokoj by mohl být její, ale když nic nenamítala, uhádl, že zvolil ten správný. Položil ji na postel a vysvlékl jí tričko. Pomalu jí líbal. Nechtěl už nic uspěchat. Chtěl si ji vychutnat. Každou minutu, každý kousek jejího těla…