Andy - Kapitola čtvrtá - Co chci, co potřebuju

Z příjemného polospánku mě probudila vůně smažených vajíček. Zmateně jsem zamrkala a podívala se na prázdné místo v posteli vedle sebe. Hodiny ukazovaly půl jedné, zakručelo mi v břiše.
Pomalu jsem vstala a hodila na sebe aspoň pár nejnutnějších kousků oblečení. Z kuchyně se ozvalo cinkání talířů. Můj žaludek se opět přihlásil o pozornost, ještě mi neodpustil, jak jsem ho ráno ošidila tatrankou. Bez dalšího váhání jsem vyrazila ke dveřím.
Otevřela jsem a setkala se s Jacksonovým překvapeným pohledem, pravděpodobně se zrovna chystal vejít. Chvála bohu byl oblečený. Usmíval se a v každé ruce držel talíř s míchanými vajíčky. Vypadalo to lákavě.
„Ale, jsi vzhůru? Škoda. Těšil jsem se, jak tě budu probouzet,“ řekl s úsměvem. Prohlédl si mě od hlavy k patě. „Sluší ti to,“ ušklíbl se.
„Jasně.“ Vytahané tričko bylo zrovna nejnovějším módním hitem.
„Dáš si?“ nabídl mi jednu porci.
„Ráda, díky.“
Vzala jsem si od něj jídlo, vrátila jsem se do pokoje a uvelebila se v rozházené peřině na posteli. Pomalu jsem do sebe soukala vajíčka a dívala se přitom do země.
Přemýšlela jsem nad tím, jak se vlastně cítím. Byla tam trocha té podvedenosti a taky trocha smutku, trocha radosti, že je zase se mnou, i když tu jsem se snažila zatlačit někam do koutku. Pro teď mi bylo celkem dobře, ale nechtěla jsem ani myslet na to, jaké to bude, až se zase ocitnu sama.
„Není to nic moc,“ podíval se omluvně na chudě vypadající pokrm a sedl si vedle mě. „Ale nic lepšího jsem v lednici nenašel.“
„Ne, je to moc dobré,“ usmála jsem se na něj. A s lednicí měl pravdu, měla bych něco nakoupit. Jenže ségra se stravovala v práci a jen pro sebe se mi stejně vařit nechtělo.
„Omlouvám se,“ řekl, a jeho hlas zněl najednou jinak.
„Vážně mi to chutná.“
„Nemyslím to zatracený jídlo,“ obrátil oči v sloup. „Mám na mysli celou tuhle podivnou situaci. Ale musíš mi věřit, že kdybych si nebyl jistý, že výsledek bude stát za to, neudělal bych to.“
A tohle mělo být co? Žádal o odpuštění? Pocit zrady ve mně stále dozníval. Byl sice trochu utlumený pozdějšími zážitky, ale byla jsem si jistá, že jakmile odejde, vyplave to všechno opět na povrch.
„A stálo to za to?“ odfrkla jsem si pochybovačně.
„A nestálo?“
Rezignovaně jsem svěsila hlavu a zhluboka vydechla. „Já takhle dál nemůžu. Když jsem s tebou, je mi všechno jedno, ale ty tu nejsi, když se pak musím se vším vyrovnat.“
„Nelíbilo se ti to?“ zeptal se zmateně.
„Ty víš, že ano,“ povzdychla jsem si. Tohle bylo další z mých poprvé, uvádění věcí na pravou míru. „Jenže o to nejde. Znáš mě. Musí ti být jasné, že na podobný vztah nejsem stavěná. A předpokládám, že nic víc z toho udělat nechceš.“
„Předpokládáš správně.“ Tvářil se trochu smutně, bezmyšlenkovitě dloubal vidličkou do jídla a vyhýbal se mému pohledu.
„Takže?“ zeptala jsem se nakonec tiše.
Tentokrát si povzdychl on. „Takže se nejspíš budu muset naučit chovat se slušně.“ Na konci se trochu usmál.
„Jo, to by nebylo od věci.“ Také jsem se pokusila o úsměv, ale cítila jsem, že z toho asi nic moc nevzešlo.
Když viděl, jak se tvářím, zvedl dva prsty a rozpustile se zeptal: „Čestný skautský?“
To už jsem nevydržela a usmála se taky.
„Nejsi tak hrozný,“ řekla jsem a napíchla poslední sousto. „Když se snažíš, jsi docela snesitelný.“
„Dík za poklonu,“ zasmál se a vzal si ode mě talíř. Odnesl nádobí do kuchyně, kde jsme ho společně umyli.
Čekala jsem miliony narážek vždycky, když jsem něco řekla. Čekala jsem, že mě zlije vodou, nebo mi foukne do obličeje pěnu. Když vzal do ruky utěrku, aby talíře utřel, čekala jsme, že s ní dostanu přes zadek. Nic.
Bylo mi to podivně líto.
Zarazila jsem se, když se mi ta myšlenka usadila v hlavě. Copak jsem to přesně takhle nechtěla? Měli jsme konečně ve všem jasno a zase jsem byla nespokojená. Tak co vlastně chci?
Když jsme měli hotovo, chvilku jsme si ještě povídali. Potom se rozloučil a odjel.

***


Myška ?(28.7.2009 19:11):
tak jsem psala Jacksonovi, ale evidentně na mě kašle

Divím se, že se vůbec obtěžuješ. Vždycky odpoví jen na to, co se mu hodí.

Myška ?(28.7.2009 19:12):
Ach jo…

Andy ?(28.7.2009 19:12):
to tak bejvá

Myška ?(28.7.2009 19:12):
Máš pravdu

Myška ?(28.7.2009 19:12):
celej Jackson

Andy ?(28.7.2009 19:12):
já mu sama od sebe radši nepíšu

I když z jiných důvodů.

Myška ?(28.7.2009 19:12):
Já jo

Myška ?(28.7.2009 19:13):
Ale stejně mi neodepíše

Buď ráda.

Andy ?(28.7.2009 19:13):
tak ho otravuj, dokud se k tomu nedohrabe

Myška ?(28.7.2009 19:13):
Provedu…

Zas tak doslova mě brát nemusíš.

Myška ?(28.7.2009 19:15):
pořád nic

Andy ?(28.7.2009 19:15):
tak to už bych ani nedoufala

Myška ?(28.7.2009 19:16):
já taky ne

Opravdu duchaplný rozhovor, jen co je pravda. Po dlouhý době se tu konečně obě sejdem, těšim se, že pokecáme, a jaký téma si musí vybrat? Jackson! Na tohle vážně nemám náladu.

Andy ?(28.7.2009 19:19):
Víš co? Já jdu zatím do sprchy, pa :)




Myška ?(28.7.2009 19:26):
Jsi tu nebo ne?

Myška ?(28.7.2009 19:27):
Tady s Jacksonem řešíme vztahy, teda spis moje vztahy

Šmarjá…

Andy ?(28.7.2009 19:27):
šmarjá

Tak trochu jsem doufala, že ji to po čase přejde.

Myška ?(28.7.2009 19:27):
Má docela rozumný názory, a hlavně pravdivý

Myška ?(28.7.2009 19:27):
Napsal mi: Podle mě jsi moc vybíravá. Hledáš něco extra a toužíš po něčem, co v běžnym světě snad ani neexistuje. Myslím, že bys měla začít víc žít a ne jenom čekat na svýho prince, se kterym ti to nakonec stejně nevyjde. Když pochopíš, že jsou na světě i jiný věci, uděláš líp.

Eh… Jako rána do hlavy. Co jí mám sakra na tohle odpovědět? Osobní city stranou, to je to poslední, co bych teď chtěla řešit. Asi bude nejlepší, když napíšu to, co chce zaručeně slyšet.

Andy ?(28.7.2009 19:28):
přeloženo: Chce tě do postele

Myška ?(28.7.2009 19:28):
:D

No jo, děsná sranda. Kdybys tak věděla.

Myška ?(28.7.2009 19:28):
a potom mi napsal:

Myška ?(28.7.2009 19:28):
A pěkná jsi na to dost!!

!!!

Andy ?(28.7.2009 19:28):
Hmmm

Andy ?(28.7.2009 19:29):
celej Jackson

Myška ?(28.7.2009 19:29):
v podstatě máš pravdu

Myška ?(28.7.2009 19:29):
Chce se se mnou vyspat asi, co tak pozoruju

Dobrej postřeh, holka.

Andy ?(28.7.2009 19:32):
aby ne, jako vždycky

Myška ?(28.7.2009 19:32):
jak jinak? :D

Tohle už na mě bylo vážně moc. Sebrala jsem se a šla konečně do té sprchy, ignorujíc tón oznamující další zprávy.




Vrátila jsem se z koupelny a doufala, že konečně změníme téma na nějaké, které mi nevyžírá díru do srdce. Doufala jsem marně.

Myška ?(28.7.2009 19:45):
Co takhle rande??

Myška ?(28.7.2009 19:45):
:D

Myška ?(28.7.2009 20:11):
Ájo? Už tu asi nejsi co?

Zírala jsem na tu zprávu jako zjevení apokalypsy.

Andy ?(28.7.2009 20:15):
co?

Andy ?(28.7.2009 20:15):
to ti napsal?

Myška ?(28.7.2009 20:17):
jj

Myška ?(28.7.2009 20:17):
A ještě:

Myška ?(28.7.2009 20:19):
Myslíš, že bychom se mohli líp poznat? Minulý rok jsi mi k tomu nedala moc příležitostí

No tak to zabolelo. Věděla jsem, že bylo pravděpodobně spoustu holek, které líp poznal, ale tohle bylo osobní a navíc, zrovna Míša!
Hlavně zachovat veselou tvář.

Andy ?(28.7.2009 20:19):
Booooooože, a co ty na to? :)

Myška ?(28.7.2009 20:19):
možná jo možná ne

No díky, to mojí zvědavosti zrovna moc nepomohlo.

Andy ?(28.7.2009 20:23):
no spíš mě zajímá, co si myslíš, než cos mu odpověděla

Myška ?(28.7.2009 20:23):
že chce to samý co minulej rok

Co po ní chtěl minulej rok?!
No, možná to ani nechci vědět.

Andy ?(28.7.2009 20:23):
Pořád stejnej

Myška ?(28.7.2009 20:24):
ale tak má pravdu, že jsem moc vybíravá, a že bych si měla trošku užívat. Ale neříkám, že s ním

Andy ?(28.7.2009 20:25):
jo, to samý řikal i mě

On toho vůbec nakecá…

Andy ?(28.7.2009 20:25):
a taky má pravdu

To jsem musela uznat.

Myška ?(28.7.2009 20:25):
A řídíš se podle toho?

Myška ?(28.7.2009 20:25):
Jak to teď vlastně mezi váma je?

Andy ?(28.7.2009 20:26):
Je to trochu komplikovaný, ale to se dalo čekat

Myška ?(28.7.2009 20:27):
No jo :(

Myška ?(28.7.2009 20:29):
Někdy mi to musíš všechno povyprávět

Ha ha, dobrej vtip. S tímhle bych se nesvěřila ani papeži.

Andy ?(28.7.2009 20:29):
Jasně, ty drbno :) Ale teď už musím jít, ještě něco mám, zatím :-*

Myška ?(28.7.2009 20:30):
Jo, ahoj

Myška ?(28.7.2009 20:30):
A co ještě máš?

Neptej se, pomyslela jsem si ještě a vztekle zaklapla notebook.
Byla jsem na Míšu neskutečně naštvaná. Vytáčelo mě, jak o něm mluvila, co mu psala, že se mě ani nezeptala, jestli mi to nevadí. Vytáčel mě Jackson, že s ní tak nepokrytě flirtuje. Že je snad opravdu schopný jít s každou.
A štvalo mě, jak moc mi to vadí.
Já jsem přece chtěla, aby se ode mě držel dál. Já jsem jako rozumná holka stanovila pravidla.
Já jsem… žárlila. A to absolutně nerozumně.
Vstala jsem z postele a začala přecházet po pokoji, abych se nějak odreagovala. Moc to nepomáhalo. Pořád jsem si v hlavě přehrávala rozhovor s Mandragorou a snažila se vyložit si jeho slova nějak jinak, nějak nevině. Moje snažení samozřejmě skončilo neúspěchem a mě zachvátila další vlna žárlivosti. Se škodolibou silou mě tlačila do žaludku.
Co mám teď dělat?
Svezla jsem se na koberec a opřela se zády o skříň, stále ještě zabalená v ručníku, tak, jak jsem vylezla z koupelny. Očima jsem přejížděla po pokoji a snažila se pochopit sama sebe a najít nějaké rozumné řešení.
V duchu jsem porovnávala to, jak se momentálně cítím, s tím, jak mi bylo po sexu s Jacksonem, a přemýšlela, co z toho je horší a s čím je těžší se vyrovnat.
Po půlhodině jsem konečně vstala ze země a oblékla se. Do toho nejlepšího, co jsem doma měla. Když jsem byla připravená, našla jsem v mobilu požadované číslo.
Zmáčkla jsem vytáčení.
A nedokázala jsem to. Telefon ještě ani nezačal vyzvánět a já už jsem mačkala ukončení hovoru. Tohle prostě nezvládnu. To nejsem já!
Jenže kdo já teď vlastně jsem? Už nějakou dobu se nepoznávám a snažím se zvyknout si na novou osobu, která se ze mě stala. Na novou Andy. A nová Andy tohle chtěla.
Stiskla jsem tlačítko a poslouchala vyzvánění.
„Tak dělej, zvedni to,“ zamumlala jsem. Vlastní hlas mi zněl podivně dutě a cize. Připadalo mi, že uplynula celá věčnost, než to konečně zvedl.
„Nazdar, kočko.“
„Ahoj.“
„Co potřebuješ?“
„Tebe…“