Beznadějný případ 2. díl

Blížily se mé šestnácté narozeniny a za ty necelé dva roky se mi začalo dařit usínat bez prášků. Pomalu jsem se vracela do starých kolejí. Vděčím za to moc klukům z kapely, nebýt jich asi bych skončila bůhví kde. Neustále mne někam tahali, abych neměla vůbec čas myslet na minulost. Hodně mi pomohl i nový začátek na gymnáziu, kam se mnou šla i má kamarádka ze základky Andy, včetně kluků. Někdy však potřebuji chvilku sama pro sebe, proto často chodím přemýšlet do parku. Šumění stromů a bublání nedalekého potůčku mě uklidňuje. Tentokrát mne však z přemýšlení vyrušil čísi hlas.

,,Ahoj, máš tady volno ? Všude jinde je už obsazeno…“ zeptal se mě neznámý.
,,Jo jasně...“ zabručela jsem. Bylo mi divné, že by na všech lavičkách někdo seděl, a tak jsem zvedla hlavu a rozhlédla se. Napočítala jsem hned čtyři volné.
,,Co je to za debilní vtipy!“ zasyčela jsem.
Byla jsem však zvědavá, kdo je ten narušitel. Vztek mě v tu rán přešel. Tipovala bych mu kolem dvaceti let. Měl krátké hnědé vlasy a nešlo si nevšimnout jeho potetované ruky. Když se na mne po chvíli usmál, spatřila jsem krásný úsměv, který podtrhovaly jeho čistě bílé zuby. Měl téměř černé oči, které mě naprosto očarovaly. Z cizích osob, obzvlášť v přítomnosti mužské společnosti, jsem měla strach, ale s ním bylo vše jiné, nerozuměla jsem tomu…
,,Asi bych se měl představit. Já jsem Lukáš.“ natáhl ke mně ruku a prolomil trapné ticho.
Uvědomila jsem si, že na něj pořád civím a uhnula jsem pohledem.
,,Já jsem Mary.“ vykoktala jsem ze sebe a ucítila jeho pevný stisk.
,,Bejváš tady často ?“ zeptal se a znovu se usmál.
,,Když mi to čas dovolí, tak docela jo.“ Cítila jsem jak mi čím dál víc hoří tváře.
Povídali jsme si spolu celé odpoledne a úplně ztratili pojem o čase. Od té hnusné události jsem se poprvé cítila nádherně. Idylku však narušila máma, která mě začala nahánět.
,,Promiň, už musím jít. Ahoj.“ a vystřelila jsem směrem domů.
,,Počkej ještě...“ volal na mě, ale já už ho bohužel neslyšela.


,,,Ach jo, já jsem vážně pitomá !“ došlo mi totiž, že sice vím jeho jméno, co rád poslouchá, ale číslo na něj nemám.
,,Ani nevím, kam rád chodí. Do háje !“ Byla jsem zase vzteklá a začala jsem dupat. Do pokoje vlítla máma. ,,Mohla by ses laskavě uklidnit ! Nikoho tvoje puberťácký nálady opravdu nezajímají ! Jo a ztlum tu hroznou rádoby hudbu !“ a práskla dveřmi.
,,Dej mi sakra pokoj !“ zařvala jsem.
Pak jsem si všimla Elišky a jejího vystrašeného obličeje. Došlo mi, co jsem provedla. Měla ze mě strach a vzpomněla si na tátu. Sedla jsem si k ní a objala ji.
,,Promiň, Elo. Moc mě to mrzí.“
,,Už je to dobrý. Co se vůbec stalo ?“ začala se po chvíli vyptávat.
Lehly jsme si spolu do mé postele a já jí začala o dnešním dnu vyprávět. Když usnula, pozorovala jsem jak spí a mé myšlenky se neustále vracely k Lukášovi.
,,Co asi teď dělá.“ honilo se mi hlavou. Mé dumání přerušila smska.
,,Cau Mary, co delas o vikendu? Nic si neplanuj a priprav se na poradne hustej privat jakej si jeste nezazila!! Nasi vodjizdej, tak se toho musi vyuzit. Chlastu a kluku bude plno, to se neboj! Tesim se, pusu A.“
Neměla jsem vůbec náladu tam chodit, ale kvůli mé nejlepší kamarádce Andy jsem se překonala.


Party začala a já jsem si tam připadala jak z jiného světa. Všichni se bavili a jen já seděla a myslela pořád na něj…
,,Co tady sedíš jak píchlý kolo ? Se trošku bav ne !“ vyrušil mne Robert.
,,Ty to ještě nevíš ? Naše Mary je zamilovaná !“ šťouchl do mě Marek.
Hodila jsem uraženej pohled po Andy, která jediná ze všech těch lidí tady věděla o Lukášovi. Svojí ukecaností mi někdy lezla na nervy.
,,No tak buď dobrá, je to jen blbá sranda.“ chlácholili mě kluci.
,,Hodně blbá !“ vstala jsem a šla si dát panáka vodky.
Robert a Marek byli kluci z kapely, moji nejlepší přátelé, které jsem brala jako své bratry. Patřil k nám ještě Tom, ale náš vztah byl jiný. Vždycky to mezi náma jiskřilo, teda až do minulého týdne. Teď tu byl Lukáš a Tom mi byl naprosto ukradenej.

Nakonec jsem nezůstala jen u jedné vodky, bylo jich trošku víc. Za celý den jsem toho moc nesnědla, takže to na mně bylo za chvíli dost znát. Motal se mi celý svět a moje nálada se konečně zlepšila. Šla jsem si dát na zahradu cigaretu.
,,Ahoj Mary, všude jsem tě hledal.“ přihnal se najednou Tom
,,Čau !“ objal mne a chtěl mi dát pusu… Ucítila jsem zvláštní pocit a vytrhla se Tomovi z náruče. Podívala jsem se dovnitř a spatřila ty tajemné oči.
,,Panebože Lukáš je tady!“ zapískala jsem a s lehkým motáním jsem utíkala dovnitř. Nechápala jsem, co tady dělá, ale měla jsem hroznou radost.
,,Asi je to osud !“ říkala jsem si. Běžela jsem za ním a chtěla mu skočit kolem krku, ale můj nepříliš střízlivý stav mi to nedovolil a já mu mohla akorát tak políbit nohy. Všichni se začali smát, hlavně Lukáš. Bylo mi trapně a chtěla jsem zmizet.
,,Tak to by už stačilo, vstávej.“ a začal mi pomáhat na nohy.
,,Promiň...“ styděla jsem se hlavně za to, že jsem opilá.
,,To je v pohodě.“ a pohladil mne po tváři. Celou dobu jsem v zádech cítila Tomův pohled. Snášel to těžko, ale měl prostě smůlu.

,,Nechceš jít někam ven ? Tady je hroznej vzduch a kravál...“ zeptala jsem se.
,,Moc rád.“ vzal mne za ruku a šli jsme na druhý konec zahrady. Lehli jsme si do trávy a pozorovali hvězdy.
,,Stýskalo se mi po tobě. A dej mi prosím číslo, než mi zase utečeš.“ Jeho úsměv zářil, ačkoliv byla strašná tma. Nemohla jsem odmítnout a ihned mu číslo nadiktovala.
,,Je mi s tebou moc hezky.“ po vodce to ze mě vyšlo úplně samo a já byla zas rudá, děkovala jsem za tmu, že to na mě není aspoň dnešní večer tak vidět. Pootočil se ke mně a dal mi pusu.
,,Konečně !“ a skákala jsem v duchu radostí. Krásnou romantickou chvíli však vyrušil můj žaludek...
,,Omluv mě...“ vylítla jsem najednou a decentně jsem Andy zkrášlila zahradu.
,,Zase jsem to podělala !“ říkala jsem si.
,,Mary, počkej !“ tentokrát jsem jeho volání slyšela, ale utíkala jsem dál. Najednou jsem sebou praštila o zem ... TMA