Soulmate Part.17

Když konečně všichni seděli, Ruki se sám pro sebe usmál, byl rozhodnutý, že Caty trochu proklepne. Když zjistil koho sebou Kai přivedl, byl nemálo překvapený a proti všem předpokladům, taky svým způsobem potěšený.
Chtěl ale Caty blíže poznat a zjistit, jestli se na práci jejich asistentky skutečně hodí. Takovou práci nemohl dělat kde kdo, chce to silnou osobnost. Caty byla opravdu krásná dívka ale vzhled není všechno.
Ruki se na Caty usmál a pohodlně se opřel o opěradlo. Caty mu úsměv oplatila a z jejích očí se dalo vyčíst sebevědomí. Bylo znát, že ví, že to ještě neskončilo.
"Takže Caty, copak nám o sobě řekneš?" Řekl a s mírným úsměvem pozoroval, jak se Caty na okamžik zamyslela než promluvila..
"Co by jsi chtěl vědět?" zeptala se.
"Ale no tak, víš že je neslušné odpovídat na otázku otázkou." Opáčil.
"Ale já vážně nevím, co by vás zajímalo. Ptejte se, zeptejte se mě na cokoliv a já, se vám budu snažit odpovědět. Pokud to nebude příliš osobní." řekla a čekala.
Chvíli bylo ticho a všichni usilovně přemýšleli nad tím co je vlastně zajímá.
"Ok, tak odkud že to vlastně jsi?" Zeptal se Ruki jako první.
"Z jednoho malého státu uprostřed Evropy. Z České republiky, hlavní město je Praha. Nevím, jestli vám to něco říká, když jste naši zemi zatím úspěšně přehlíželi." Řekla a její poslední slova, zněla trošku jako výtka.
Kluci se po sobě podívali a z jejich výrazů bylo znát, že jim název této země skutečně moc neříká. Ruki si významně odkašlal a pokračoval.
"Dobře tedy a jak to, že umíš tak dobře japonsky?"
Caty se ohlédla na Kaie a chvíli ho mlčky pozorovala. Najednou cítila potřebu mít ho vedle sebe, chyběl jí jeho hřejivý, uklidňující dotek ruky. Kai se na ni mírně usmál a sotva znatelně pokývnul, aby ji přiměl pokračovat.
"Pracovala jsem jako překladatelka a tlumočnice u jedné překladatelské společnosti. Nabídli mi, že pokud se budu chtít naučit ještě nějaký další jazyk, zaplatí mi výuku. Váš jazyk, mě vždy fascinoval a tak jsem si vybrala japonštinu.
Svým způsobem, to byla pro mě jistá výzva, protože váš jazyk je skutečně mimořádně těžký." Přiznala Caty s úsměvem.
Pak se ohlédla na Uruhu, který už se ozýval s další otázkou.
"A jak dlouho už se ho učíš?" Zeptal se.
"Tři roky."
"Tři roky? To přece není možný!" Vyhrkl Reita a napůl vyskočil.
Když se na něj všichni podívali, zrudnul a zase se rychle posadil.
"Ehm, chci říct, že to je docela krátká doba, na to, jak ho ovládáš." Poznamenal tiše.
Caty se na něj usmála.
"Ano, to je ale řekněme, že jsem vždycky měla na jazyky zvláštní nadání."
"A kolik jazyků vlastně umíš?" Zeptal se Ruki.
"Jak už jsem dříve říkala Kaiovi, mluvím plynule celkem šesti jazyky. Anglicky, německy, italsky, japonsky, francouzsky a česky.
Když to Ruki uslyšel, začal na Caty pohlížet s mnohem větším respektem. Myšlenka, že bude jejich osobní asistentkou, se mu zamlouvala stále víc a víc.
"Já mám taky otázku!" Ozval se Aoi.
"To jsou u vás v Čechách, všechny dívky tak pěkné jako ty?" zeptal se s okouzlujícím úsměvem.
Po této otázce, Reita převrátil oči a zakroutil hlavou. Caty se mírně začervenala a malou chvíli se Aoiovi dívala do očí, než konečně odpověděla.
"No povídá se, že u nás jsou ty nejkrásnější dívky v Evropě ale tohle si budete muset ověřit sami. Například tak, že se tam zajedete podívat. Vaše početné fanoušky v Čechách, by to jistě velice potěšilo." Řekla s úsměvem.
"No, budeme o tom přemýšlet." Ozval se náhle Ruki.
"Prozatím, nás ale čekají koncerty po celém Japonsku." Dodal a pak se na Caty s vážným výrazem podíval.
"Myslíš, že dokážeš zvládnout takový nápor? Jako naše asistentka, budeš muset všechny koncerty a všechno to otravné cestování, absolvovat s námi. Navíc, se ještě budeš muset starat o nás o všechny. Myslíš, že to zvládneš?" Zeptal se.
Caty chvíli jen beze slova seděla a hleděla před sebe. Vstřebávala všechno, co jí Ruki právě řekl a přemýšlela o tom, jestli to skutečně zvládne. Nakonec si vzpomněla na Kaie a jeho milý úsměv, který ji vždy pomohl.
Ohlédla se jeho směrem a chvíli mu hleděla do očí. Zahlédla v nich obavy, odpověděla mu mírným pousmáním. Pak se opět podívala na Rukiho a přikývla.
"Dobře. A co umíš jiného, kromě toho, že se domluvíš šesti jazyky?" Zeptal se nakonec a natáhl se po krabičce cigaret.
Rozhodně se nehodlal tak lehce vzdát. Po očku mrknul na Kaie, aby viděl jak se tváří. Ten už začínal být nervózní a nepříjemně se na Rukiho mračil.
Caty se na Rukiho sebevědomě usmála a v očích měla zvláštní odhodlaný výraz. Tohle testování už ji začínalo unavovat a ona se rozhodla to utnout.
Sebrala ze stolku zapalovač, který ležel opodál, právě když po něm Ruki sáhl. Ruki vzhlédl a překvapeně se po ní podíval.
Caty se k němu naklonila tak blízko, že byla od něj vzdálená jen několik málo centimetrů. Než promluvila, zadívala se mu upřeně do očí.
"Umím hodně věcí a jsem v nich dobrá." Řekla tiše a její rty byly jen kousek od jeho ucha.
"Ale asi tě zklamu, když se přiznám, že čajový obřad, jsem se ještě nenaučila. Ovšem slibuji, že na tom budu pracovat." Ujistila ho mile.
Pak se pomalu odtáhla a cvakla zapalovačem aby mu připálila. Ještě se na něj koketně usmála a mrkla.
Ruki polkl a váhavě si připálil. Chvíli si vychutnával cigaretu a zaraženě mlčel. Ostatní ho se zájmem sledovali a čekali na to, co z něj vypadne. Ruki nakonec dlouze vydechl a roztržitě přikývl.
"No, myslím že jsi prošla." Utrousil nakonec.
Pak opatrně pohlédl na usmívající se Caty a nakonec se taky nesměle usmál.
"Josh!" vykřikl Aoi vesele a vyskočil aby poplácal Kaie po zádech.
Uruha spokojeně zatleskal a vesele na Caty mrknul. Jejich nadšení nakazilo i Reitu, který se snažil tvářit jako tvrďák ale nakonec se proti své vůli, začal také usmívat.
Caty se rozzářila a skočila Rukimu kolem krku.
"Děkuji ti Ruki." Šeptla.
Když Ruki ucítil jak se k němu tiskne její pružné tělo, zrudl až po kořínky vlasů. Nevěděl co říct a hlavně, nevěděl kam rukama.
"Ehm, není zač." vykoktal, když se Caty konečně odtáhla.
"No, ale ještě mi moc neděkuj. Jsi si jistá, že se dokážeš postarat o pět divokých, náročných a rozmazlených chlapů, jako jsme my?!" Zeptal se Ruki a významně se na Caty zadíval.
"Hele, mluv za sebe, jo?!" houknul Aoi který stál vedle a šťouchnul ho do ramene.
Pak přešel ke Caty, poklekl před ní a vzal ji za ruku.
"Neměj obavy Caty, budeme se o sebe starat navzájem. A kdyby Ruki dělal problémy, tak dej vědět a my ho zpracujeme." Ujišťoval ji a přitom ji hladil po ruce.
Když to Ruki zaslechl opovržlivě si odfrknul. Pak si se zamračeným výrazem, rázně založil ruce na prsou, aby tak demonstroval svůj vzdor. To u ostatních vyvolalo vlnu smíchu, která přetrvávala, dokud se nezačal smát i on sám.
Jen Kaiovi moc do smíchu nebylo, když viděl, jak se Aoi snaží na Caty zapůsobit…
Na první pohled bylo znát, že se mu Caty velice líbí. Kai cítil, jak se mu do srdce zarývá osten žárlivosti. A o to více ho bolelo, že je to právě Aoi.
Začal litovat toho, že ji sem někdy přivedl. Vzhlédl a utrápeně sledoval jak si Caty s ostatními uvolněně povídá a přitom se směje. Ztěžka si povzdechl a radši se zadíval z okna.

Ještě asi půl hodiny si všichni navzájem povídali a neustále se smáli. Po nějaké chvíli se rozpovídal dokonce i Reita, který celou dobu zarytě mlčel a teď jako obvykle zase mluvil nejvíc.
Kai se do hovoru moc nezapojoval i když se snažil chovat bezstarostně. Caty ale jeho podivné chování neušlo. Pokaždé, když pohlédla jeho směrem. Buďto hleděl do země nebo na ni a při tom měl v očích zvláštní utrápený výraz.
Když Caty viděla jak je Kai smutný, bolelo ji u srdce. Dívala se Kaiovi do očí a toužila ho obejmout. Tak jako to dělal on, vždy když jí bylo úzko.
"Tak, to by byly asi všechny naše požadavky." Řekl Ruki a poté se rozhostilo ticho, když si všiml, že mu Caty nevěnuje pozornost.
Po chvíli si Caty uvědomila, že na ni Ruki mluvil a rychle se otočila jeho směrem.
"Co?! Tedy, omlouvám se, trošku jsem se zamyslela."
"Ale, to nebylo nic důležitého. Jen jsem ti odpovídal na otázku, jaké budou tvé povinnosti coby naší asistentky." Řekl Ruki a ledabyle mávnul rukou.
Caty se začervenala a omluvně se usmála.
"Promiň Ruki, zopakuješ mi to prosím ještě jednou, prosím?"
Ruki si teatrálně zívnul a z hranou lhostejností se na Caty podíval.
"Cože říkala jsi něco?"
Caty se vesele zasmála a zakroutila hlavou.
"No tak Ruki, povídej."
"Ok ok!, tak znovu. Budeš se starat o naše osobní věci, aby se něco neztratilo, nebo abychom někde něco nezapomněli. Především Kai, ten je tím vyhlášený." Řekl a při tom se na Kaie zakřenil.
Kai se jen pousmál a sklopil oči.
"Pak taky pro nás budeš obstarávat různé maličkosti… Někdy bys nám mohla třeba něco dobrého uvařit, jestli tě Kai pustí do kuchyně. No prostě, starat se o naše pohodlí. A ta tvoje znalost jazyků, by se nám také mohla velice hodit." Usoudil Ruki nakonec.
"Taky by jsi nám mohla před spaním zpívat ukolébavky a předčítat pohádky." Dodal Reita s veselým úsměvem.
"To by se mi mohlo líbit." Vyhrkl Aoi nadšeně.
Caty se usmála a přikývla.
"Tak vám děkuji za výčet mých povinností pánové. Budu se snažit být spolehlivá asistentka." Řekla.
Pak pomalu vstala a došla k oknu. Chvíli tiše stála a vyhlížela ven na ulici. Cítila na sobě jejich zkoumavé pohledy. Po chvíli se otočila a prohlížela si partičku kluků před sebou. Ke každému z nich, cítila zvláštní náklonnost.
Za tu krátkou chvíli, jí přirostli k srdci tak pevně, že si nedokázala představit, že by se s nimi měla rozloučit navždy. Její oči se zastavily na Kaiovi a hlavou se jí honily zmatené myšlenky. Ještě stále měla pocit, že to vše, se jí jen zdá a ona se může každou chvíli probudit.
"Co když, odjede a všechno skončí?" Pomyslela si, pak si povzdechla a spustila.
"Kluci, jestli tohle myslíte vážně, uvědomujete si, že to není jen o téhle vzájemné dohodě? Je třeba zařídit, jisté záležitosti. Jako například, můj pobyt zde v Japonsku a tak různě." Řekla tiše a na krátkou chvíli se odmlčela.
Pak se zhluboka nadechla a pokračovala.
"Tak jako tak, za dva dny odlétám zpět do České republiky. Já, si prostě musím být jistá, že to myslíte skutečně vážně. V tom případě si zařídím vše potřebné k tomu, abych se mohla vrátit a začít pro vás pracovat."
Ruki se na Caty povzbudivě usmál, pak vstal a došel k ní.
"Neboj se Caty. Slibuji ti, že než se vrátíš zpátky, bude zařízené vše potřebné. O to se postarám já osobně, spolu s Kaiem." Ujistil ji a stiskl ji ruku.
Caty se na něho vděčně usmála a přikývla.
Aoi s nešťastným výrazem vstal. "Už za dva dny? To si tě moc neužijeme." Postěžoval si smutně.
Uruha se rozesmál a také se postavil. Když došel k Aoiovi, vzal ho kolem ramen.
"Neboj se, však si ještě užijeme až se vrátí. Viď, že se vrátíš?" Zeptal se a podíval se na Caty. Ta s úsměvem přikývla.
"No, tak dokud jsi tady s námi, měli bychom toho využít!" Ozval se Reita.
"To je pravda!" Přidal se Ruki.
"Kaii, teď máme až do pátku volno, jestli se nepletu?"
Kai se na chvíli zamyslel a pak přikývl.
"To máme." Odpověděl.
"Tak co teda podnikneme?" Zeptal se Reita.
"No co? Když jsme nestihli oběd, vezmeme Caty na večeři. A pak, by jsme mohli jít na ten bowling, co jsme minule vypustili." Navrhl Ruki.
Když Caty s Kaiem vyslechli jeho návrh s večeří, jejich pohledy se setkaly a oba najednou vybuchli smíchem. Ruki na ně chvíli překvapeně civěl a pak se znepokojeně zamračil.
"Co je na tom tak směšného?" Štěkl.
Caty která se konečně uklidnila, se na Rukiho usmála.
"No, řekněme, že až mě uvidíš jíst hůlkami, budeš se taky smát." Řekla.
"Ale ten bowling zní dobře, souhlasím."
"Takže domluveno!" Vyhrkl Ruki vesele a podíval se jaký je čas.
"No, a myslím, že by jsme klidně mohli vyrazit." Podotkl a zaťukal na hodinky.
Ostatní se rozesmáli a pak se začali pomalu sbírat k odchodu. Caty nadále stála u okna a pozorovala Kaie.
Kai pomalu vstal a sebral ze stolu mobil. Záměrně se vyhýbal tomu, aby se na Caty musel podívat. Když Caty viděla, jak bez jediného pohledu odchází, pocítila bodnutí lítosti. Náhle se vedle ní objevil Aoi. Caty ztěžka polkla a rychle mrkala aby zahnala slzy.
"Půjdeme?" zeptal se a přitom jí galantně nabízel ruku.
Caty se přinutila usmát a přikývla. Pak společně, jako poslední opustili pokoj…

Pokračování příště...