Viktoriana

Když Amélie procházela kolem otcovi pracovny uslyšela řev…zastavila se a skrze klíčovou dírku nahlédla jestli něco nespatří.Uviděla svého otce se svým bratrem Viktorem jak se o něčem velmi hlasitě baví….
Ale já si nevím rady,nevím co bude dál…řekl mu…otec se kouknul na svého dospělého syna a jenom pokrčil rameny…k tomu ti mohu říct jen jedno chlapče,musíš si poradit sám!Ale oč už se jednalo Amélie neslyšela.Co tu pohledáváte mladá dámo,ozvalo se za jejími zády,polekaná dívka se otočila a uviděla jejich starého,ale přesto milého sluhu Emila,který v jejich rodině slouží více než pětačtyřicet let…no já…víte..vypravila ze sebe a rychle utíkala pryč… Amélie hnědovlasá dívka z mandlovýma oči a krásným úsměvem..a však od Smrti své matky se jedinkrát neusmála,byla zamlká a s nikým se moc nebavila…Často se zamykala do svého pokoje a nevyšla z něho celé dny.Amélie měla věk už na vdávání a tak se jí její otec pan Jacquelie snažil,za každou cenu provdat,ona byla ale tajně zamilovaná do mladého muže s modrýma očima a bledou pletí,nic o něm nevěděla akorát to že Coleyovi vlastní továrnu na čokoládu a to že její otec s nimi před časem obchodoval.Slečno Amélie vstávejte snídaně čeká..volá služebná Líza…váš otec se vám velice omlouvá,že s vámi neposnídá,ale musel urychleně odjet na služební cestu do Londýna uzavřít nějáký obchod s panem Coleyem…cože??Panem Coleyem? vykřikla Amélie a vyskočila z postele…když sem uslyšela tohle jméno přejel mi mráz po zádech…kdybych bývala jela s otcem možná bych alespoň na malou chvilinku spatřila jeho tajemný obličej a…je vám něco slečno??ne ne jenom jsem se zamyslela a nad čím pak mohu-li se zeptat?Amélie hodila na Lízu ošklivý obličej…no slečno oblečte se dneska je pekny den stvořený pro romantickou procházku ve dvou..liza se škadlivě usmala a odešla…aaa ve dvou už zase s tím začínájí nedají si pokoj nechci nikoho jiného než mého tajemného