osudový ples

Psalo se 19. února, Laura a Vittorio jeli uprostřed nočního Říma v kočáře, který táhlo 6 bílých koní. Jejich cesta byla už dopředu jistá, měli namířeno do toho nejhezčího paláce v celém městě. Před ním oba dva čekal červený koberec, který vedl rovnou ke schodům, kolem byly zapálené pochodně, které jim svítily na cestu. Na koberci byly rozházené okvětní lístky z rudých růží. Vyšli ruku v ruce po schodech nahoru a teď jim nějaký pán otevřel velké dveře. Všude už byly obsazené stoly a čekalo se jen na ně. Všichni otočily hlavy směrem k páru, který přišel do sálu a všechny uchvátila nesmírná Lauřina krása. Na sobě měla rudé šaty, úzké, které nebyly vůbec na ramínka v kombinaci s jejími tmavými vlasy a očima byla nejhezčí ženou v sále. Vittorio měl na sobě černý oblek, rudou košili a černého motýlka, vlasy měl ostříhané na krátko, aby vypadal aspoň trochu nesměle a kouzelně. Jak se všichni podívali jak jim to nesmírně sluší, tak vstali podél koberce, které vedl až k parketu, a začali jim tleskat. Začala hrát hudba a Laura s Vittoriem začali tančit Anglický waltz, všichni jim záviděli jak jsou sehrání a jak jim to jde. Na konci celého plesu přišlo vyhlášení královny a krále noci. Samozřejmě to vyhráli oni. Pak Vittorio chytil Lauru za ruku a šel se s ni projít po městě, až došli ke Colosseu, tam ji objal tak pevně, že šlo cítit jeho srdce, které bilo jako zvon, ale zároveň tak něžně, že se Laura cítila jako v sedmém nebi a do ucha ji jen zašeptal: „Miláčku,počkej mě tu minutku, hned se vrátím“. Laura čekala a pozorovala, kde její láska utekla. Šel do květinářství a zněj vyšel společně s pánem, který před sebou táhl velkou bednu na kolečkách. Vittorio přišel k Lauře, klekl si před ni s rudou růži v ústech, sáhl do kapsy vytáhl krabičku, kterou otevřel a v ni byl prstýnek. Mezi tím, ten pán z květinářství pustil písničku „Ti amo“ a Vittorio měl jen jednu otázku: „Lauro, lásko moje, chtěla by jsi se mnou strávit celý život a mít mě po svém boku jako manžela?“. Laura se rozplakala, chytla ho za ruku, zvedla, a řekla „ano“. Půl roku na to měli svatbu, která se konala o půl noci, přímo pod Eifelovou věži.