Příběh o dvojí lásce, která trvá věčně

Ráno jsem vstala, oblékla a čekala až mě princezna zavolá, abych jí učesala vlasy. A za chvíli to bylo. "Eriko!" A já věděla co mne celý den čeká. Šla jsem ke Krasomile a ta mi řekla:"Učeš mi vlasy, připrav snídani, oblékni mě! A dělej!" A já, protože jsem byla obyčejná služka poslechla. Co jsem měla dělat? "No konečně!" Slyšela jsem každý den co jsem vstoupila do té místnosti" ano výsosti hned to bude." Stačila jsem říci než jsem dostala vynadáno, jak dlouho mi to trvá. Chtěla jsem kolikrát utéct a nechat vše za sebou...ale to nešlo bála jsem se, že bych mohla skončit ve věznici. Když jsem skončila u Krasomily tak mne volala Kateřina. Kateřina byla milá a měla pochopení. Tak mne slušně požádala jestli bych nemohla umýt celý zámek, že má přijet jejich sestřenice Běla. "jistě." Řekla jsem docela vesele. Ale uvnitř to ve mne vařilo. Byl večer když jsem se dozvěděla, že má přijet Běla.Běla byla něco jako Krasomila. Hnusná, pyšná, a já nevím co ještě. Když odbylo půl desáté večer, konečně jsem ulehla do své malé komůrky, která vypadala jako malá chodbička se skříní s nočním stolkem a postelí. Lehla jsem do postele a spala.Spala jsem až do rána. Tedy dokud mne nevzbudila Angela, že někdo je u hlavní brány. Angela je má sestra. Praštěná, ale sestra."Eriko!":"hm..."zabručela jsem.""Někdo je u brány a klíče máš ty...":"No jo už, jdu".Oblékla jsem se a šla k bráně.Z dálky vypadal jako nenápadný mladík s kapucí na hlavě."Kdo je??"ptala jsem se. Čekal jsem, že řekne abych otevřela a neptala se. Ale opak byl pravdou. "Veragin" " a titul?" "princ...Veragin"