Proč já?

Ptám se, proč já?
Najednou a nečekaně, po těch letech?
Smířila jsem se s tím, že jsi zůstal s ní, že máte dceru, jsi šťastný. Jsi snad šťastný? Věřila jsem, že ano. Že jsi vyřešil problémy a sešel mi z očí.
Nejsem stejná jako tehdy, změnila jsem se. I láska k Tobě se změnila. Žár, který mě spaloval, uhasil čas, ne však úplně. Uhlíky, které doutnají, jsou žhavé natolik, abych zase vzplanula, stačí, když do nich foukneš tak, jak to umíš jen Ty. Chceš? Budeš někdy chtít?
Vím, že se naše cesty musely rozejít. Jen jsem předpokládala, že to bude navždy. Všichni mě od mých snů odrazovali. Ztratila jsem na čas svou víru, protože jsem Tě nedostala hned podle svých představ.
Potkala jsem několik mužů, ale nebyli to ti správní. První si mě našel sám, nestála jsem o něj, pořád jsem jej srovnávala s Tebou. A věř, že jsi v tom soupeření vyhrál. Nechtěla jsem skončit na vesnici v jeho domě, být submisivní hospodyňka. Chybělo mi to kouzlo, které jsem cítila s Tebou. Ptala jsem se, jestli to není málo, být s někým, abych nebyla sama. Projevil se však jako ten, který potřebuje vlastnit, a to není nic pro mě. Potřebuji volnost, lásku a svobodu, souznění duší, jaké jsem poznala jen s Tebou. Cítit, mluvit a slyšet i beze slov. Toto mi nedokázal dát.
Druhý se objevil úplně stejně, pěl na mě chválu, že jsem hezká a skvělá. Cítila jsem, že mě chce, aniž bych se ptala, zda jej chci já. Ale jeho touha netrvala dlouho. Po třech měsících s ním jsem si stále nebyla jistá, jestli jsem do něj zamilovaná. Kamarádka se mě jednou zeptala, zda ho miluji. Nedokázala jsem odpovědět. Zeptala se, co bych dělala, kdyby ses objevil Ty a zaklepal na mé dveře s dcerou v náruči. Rozbušilo se mi srdce a najednou jsem věděla, že bych šla. Šla bych za Tebou nebo Tě vzala k sobě, i kdybych byla vdaná a těhotná, volba byla jasná. A já nechtěla volit. Sama byla překvapená mou odpovědí, že jsem nehájila muže, kterého jsem měla, nýbrž sen, který jsem ztratila. Vztah neměl smysl, lhal mi, tři roky měl přítelkyni, čas si udělal sporadicky. Skončilo to, když jsem si uvědomila, že jsem ztratila sebe, protože jsem chtěla žít jeho sny.
Pořád si pamatuju vizi, kdy jsme stáli nazí v objetí a zřetelně cítila, že mě miluješ, aniž bys to vyslovil. K ní přibyla další, jak spolu sedíme v kuchyni u kulatého stolu s Tvou dcerkou a oba víme, že náš chlapeček spí v postýlce vedle. Ano, přišel jsi s ní za mnou.
Třetím mužem, co mi zkřížil cestu, byl marocký zpěvák, který pracuje u nás v republice jako finanční manažer u zahraniční společnosti. Pohledný, vzdělaný, kultivovaný mladý muž. Okouzlil mě, pobláznil mě. Líbily se mu mé silně namalované aquamarinové oči, líbila jsem se mu celá. Měla jsem pocit, že jsem na někoho takového čekala, když jsem nemohla mít Tebe. Muže, co netráví čas v hospodě, dokáže se chovat k ženě hezky, přesto má přirozenou autoritu. Strávili jsme spolu dlouhé hodiny psaním vzkazů a povídáním. Byl úžasný, tím, jaký byl, co chtěl, jak se choval. Na nic si nehrál, ačkoliv měl vzdělání, slávu, úspěch, i peníze. Podporoval mě, abych studovala dál vysokou školu, abych se učila jazyky, abych zvedla hlavu a nabyla sebevědomí, protože jsem úžasná. Kdo by neodolal? Toužila jsem po setkání s ním, toužila jsem po něčem novém, exotickém. Kam jsem se podívala, viděla jsem znamení. Marocký mátový čaj, co jsem si vařila večer před spaním, zálibu v břišním tanci, o němž se vyjádřil, že je velice intimní, touhu po exotice. Po muži, k němuž budu moci vzhlížet, ale zároveň mu budu rovná. Nabídl mi pomoc při studiu, pohodlný život s ním, toužil po dětech, vztahu se ženou, která jej bude milovat i respektovat. Možná to zní bláznivě, ale tak jsem se cítila.
Maročan měl na pár dní odjet pracovně do Španělska a pak jsme se měli sejít. Doteď nevím, co se stalo, ale už se nikdy neozval. Možná zásah Osudu, netuším. Možná přišel jen proto, abych si uvědomila vlastní cenu, která je vysoká. Podlehla bych mu, protože bych se znovu zamilovala.
Kamarádka se nedávno ptala, co bych dělala, kdyby ses teď objevil. Nedokázala jsem upřímně povědět, jak bych se zachovala. Řekla jsem, že bys musel být jiný než před lety. Vím, že jsi jiný, i Ty ses změnil. Získal jsi zkušenosti a možná sis mnohé uvědomil. Život obrousil ten diamant, který v sobě skrýváš a který vidím jen já, a opadaly slupky, kterými jsi byl obalený.
Vstala jsem jako pták Fénix z popela po všech problémech, které mě potkaly. Rozhodla jsem se pro vysokou školu, uchopit kariéru pevně do svých rukou a být sama sebou. Už se nenechat zlomit nikým, natož zakomplexovanou ženskou, která si hraje na moji šéfovou. Nebo nýmandy jako je kolegyně, která leze na vrchol po zádech jiných a za jejich dřinu líže smetanu. Dělat dobré skutky, které mi přinášely radost a pocit užitečnosti, takže jsem je vlastně dělala pro sebe.
Nedávno se mi zdál sen. O Tobě, Tvé přítelkyni a mně. Řekla v tom snu jedinou větu: „Zkouška je za námi.“ Nic víc. Nechápala jsem to, brala jsem vše jako uzavřenou kapitolu, že jsi odešel z mého života úplně už před časem a toto je jen potvrzení. Zmýlila jsem se.
Zrovna, když jsem to nejméně čekala a nejvíc potřebovala, ozval se head-hunter. Bylo to zvláštní, božské načasování. Netušila jsem, kde vzal můj telefon a kde se o mně dozvěděl. Dokud mi nedošlo, že jsi dal tip Ty. Ptám se, proč já?
Víš, cítím, jako bys mě k sobě volal. Jako bys mě chtěl zase denně vídat, povídat si se mnou. I přesto, že je to tak dávno. Nezapomněl jsi. Nic není náhoda, vím to. Ani to, že jsme se poznali v bývalé práci, ze které jsem chtěla odejít ještě před Tvým nástupem, cosi mě ponoukalo, ať zůstanu. Nevím proč, ale ptám se, proč. Chybím Ti? Nejsi šťastný v životě, který sis vybral? Nebo mi chceš oplatit pomoc, kterou jsem Ti kdysi nezištně poskytla sama? Nemusíš mi nic vracet, dávala jsem Ti to ráda. Kéž bych znala odpověď!
Ne, já ji znám, moje srdce mi odpovídá. Miluji Tě napříč životy, stejně jako tenkrát, když jsem byla Tvojí ženou a moje vlastní sestra mě probodla, když jsem čekala naše dítě. Já vím, Ty si to nepamatuješ, vypadám jako blázen, jen chci vyjádřit, že má láska se i přes ta staletí nezměnila.
Změnila jsem se ale i já. Učím se říkat ne, nechci, nebudu. Naučila jsem se držet hlavu vzpřímeně, neklopit ji, abych nedala jiným příčinu mě zase ponížit nebo ublížit mi.
Nežárlím na Tvou přítelkyni. Láska k Tobě je darovaná a bez nároků, bez očekávání. Jenom dvě rovnocenné bytosti se mohou milovat tak, že jejich láska přeroste v cosi nadpozemského. Nežádám ji po Tobě. Ale pokud někdy přijde, poznáš to sám, poznáš ten spalující žár, sílu, která Tě nadnáší nad zemí, božskou energii, která přemůže všechno. Pak přijď, víš, že čekám.
Sama jsem si musela projít nesnázemi, abych pochopila beznaděj, jakou jsi kdysi cítil. Tehdy jsem se snažila Ti pomoct, aniž bych jen tušila, co to je, cítit se na dně a sama, chtít zemřít, nebýt a necítit už nic. Prosila jsem anděly a Boha o pomoc. Teprve až to člověk vezme do vlastních rukou, až se postaví nepříjemnostem čelem, pocítí sílu vůle a neutíká z boje, když zvedne hlavu a poví Dost!, teprve pak se mu dostane neuvěřitelné pomoci. Teď už to vím.
All the lovers
That have gone before
They don´t compare to you
Don´t be running
Just give me a little bit more
They don´t compare
All the lovers.