Mé budoucí já 37.díl

„Myslíš, že to zvládne?“ Položí přede mě talíř s jídlem a do skleničky nalije víno.
„Jestli můžeme pít nebo jak?“ Pousměju se a opřu se lokty o stůl.
„No, původně jsem měl v plánu tě opít.“ Mrkne na mě.
„A pak?“ Zhluboka se nadechne a pohledem zavadí o strop.
„Ani nevím. Jsem rád, že máme chvíli pro sebe.“ Pohladí mě po ruce.
„Laury je všude plno.“
„Chtěl jsem tě pozvat na večeři…“
„Uvařil si.“ Koketně natočím hlavu a zamrkám.
„Myslíš, že kino nahradí film v televizi?“ Zavrtím hlavou.
„Nechci se dívat na film.“
„Tak?“ Vydechne a odloží vidličku.
„Nalepíš na strop do ložnice ty hvězdy, cos mi tenkrát slíbil.“
„A co za to?“ V tu chvíli se rozdrnčí telefon. Vrhnu se po něm a zmáčknu zelené sluchátko.
„Ano?“
„Mamí, tys mi nepopřála dobrou noc.“ S úlevou vydechnu.
„Promiň Lóri, zapomněla jsem. Už se ti stýská?“ Druhá noc bez Laury.
„Ne, a tobě?“
„Maličko.“ Pousměju se.
„Máš tam tatínka.“
„Dobře. Tak se hezky vyspinkej a zítra si zase zavoláme, ano? Nebo už si pro tebe máme přijet?“
„Zavoláme si, dobrooou.“ Típnu hovor.
„Chtěla popřát dobrou noc.“ Vysvětlím Jáchymovi a ten kývne.
„Neodpověděla si mi.“
„No, nějak jsem to nedomyslela.“
„Máš čas. Chutnalo ti?“ Sebere talíře ze stolu a odnese je do dřezu.
„Bylo to dobrý.“ Skloní se nade mě a nastaví tvář. Mlasknu mu na tvář polibek.
„Myslím, že se půjdu vysprchovat a pak nalepíme ty hvězdy, jo?“
„A pak?“
„Chceš si povídat?“ Navrhnu.
„Rád.“ Pořád to jde trochu ztěžka. Pořád si máme, o čem povídat. Pořád spí nahoře.
Zamířím do koupelny, kde ze sebe shodím oblečení.
„Terezko?“ Otevře dveře a zarazí se.
„Promiň, myslel jsem, že…sakra, připadám si jak puberťák.“ Zrudne a snaží se dívat jinam.
„Jáchyme?“ Natáhnu k němu ruku a on se na mě konečně podívá. Pomalu ke mně přistoupí, skloní hlavu, jednou rukou se topí v mých vlasech a v té druhé svírá tu mojí. Nepustil se.
Olízne si rty a přiblíží svůj obličej těsně k mému.
„Chybělas mi.“ Vydechne a přitiskne své rty na mé. Mezi polibky se vysvléká.
„Myslíš, že do té sprchy můžu s tebou?“ Zamumlá a na krátký okamžik se ode mě odlepí. Zavrtím hlavou.
„Musíš.“ Usměje se a pomalu mě vede do kouta. Přitiskne si mě k sobě, pevně mě obejme a já se hlavou opřu o jeho hruď. Poslouchám, jak mu bije srdce, a mám takový pocit, že je na tom stejně jako já. Připadám si snad ještě víc nahá, než jsem. Nikdy dřív jsem před ním takový pocit neměla. Jáchym se natáhne na poličku pro mýdlo a jeho ruka zůstane viset ve vzduchu. Pohlédnu vzhůru, jemu do očí.
„Budeš si mýt hlavu?“ Přikývnu a otočím se zády k němu, abych se dostala pod větší proud vody a namočila si vlasy. Když se umyju, stoupnu si znovu pod sprchu.
„Jsi umytá?“ Šeptne mi do ucha.
„A ty?“ Přikývne a vyleze ze sprchy s rukou za zády. Chytím se jí.
„Myslíš, že bych spadla?“ Zavrtím hlavou a pousměje se.
„Jen jsem si vzpomněl, když si čekala Lauru.“
„Divím se, že jsme se tam vešli oba.“ Zabalím se do ručníku a přes něj si obléknu župan.
„Nevedeš pyžamo?“
„Je v ložnici.“ Pokrčím rameny a namířím tam. Jáchym se šourá za mnou. U schodů se zastaví.
„Skočím se obléct a pak nalepíme ty hvězdy, jo?“ Ujistí se. Přikývnu a vydám se hledat něco na sebe. Myslím, že tílko a kalhotky bohatě postačí. Oblečená si sednu na postel, abych si rozčesala vlasy.
„Tak jsem tu!“ Objeví se ve dveřích Jáchym v trenkách a tričku.
„Ty hvězdy jsou…“ Začnu se hrabat v šuplíku. Po chvilce vytáhnu pytlík plný hvězd.
„Tady! Myslela jsem, že jich nalepíme pár sem a zbytek k Lauře do pokojíčku.“
„Obětuješ se?“ Nakrčí nos Jáchym.
„Divný, viď.“
„Tak to rozděl, nejdřív je nalepíme u Laury.“ Vysypu z pytlíku pár hvězd a zbytek mu podám.
„Mám vzít ty schodky nebo tam dosáhneš?“
„Vezmu je, kde jsou?“ Zavřu dveře ložnice a vytáhnu je.
„Můžeme.“ Jáchym převezme schodky a podá mi hvězdy.
„Tak kam?“ Zeptá se, když vejdeme k Lauře do pokoje.
„Nad postel.“
„Ano, maminko.“ Zašaškuje a položí schodky na zem. Ukážu mu místo na stropě, kde by brzo měla svítit kupa hvězd.
„Terezko, a nebylo by lepší, kdybys je lepila ty, a já tě podržím? V ložnici je nalepím já, ale tady…“ Vylezu na schod a nechávám si podávat hvězdy, zatímco mě pevně drží.
„Mám to!“ Chytí mě a snese na zem.
„Teď k tobě?“ Přikývnu, pořád mě drží. Skloní se, pohladí mě hřbetem ruky po tváři a pak mě opatrně pustí.
„Jsi na řadě, lepíš ty!“ Lehnu si na postel a sleduju, jak si Jáchym opatrně stoupá na postel, v zubech pytlík, do kterého si dal hvězdy a začíná lepit.
„Uáááh, myslím, že by to stačilo, ne?“ Lehne si vedle mě, když splní svůj úkol.
„Budeme pozorovat hvězdy?“
„Zamlouváš tu mojí odměnu.“ Natočí se těsně vedle mě.
„Máš nějakou představu?“
„Hmm, pusa na dobrou noc?“ Zvednu se do sedu a nakloním se nad něj.
„Na čelo?“ Zašeptám.
„Myslel jsem, že bys mohla i na nos a…“ Obkročmo si na něj sednu a znovu se nad něj nakloním. Přiblížím se k němu, co nejblíž a pak ho políbím na čelo, nos až se dostanu ke rtům. Nedočkavě se ke mně přilepí a opatrně mě položí pod sebe, mezi zuby stisknu jeho spodní ret a on usykne. Rty se přemístí k ušnímu lalůčku a pomalu si tvoří cestičku ke krku a zase zpátky ke rtům. Vzájemně se vysvlékneme a znovu se na sebe nalepíme. Prsty mi přejede od ramene, po boku a zarazí se u místa, které dřív chránily kalhotky, pohladí mě po zadečku a míří dolů po noze, něžně mě chytí za stehno a přitiskne si tak celou nohu blíž k sobě.
Na chvíli se ode mě odtrhne, tázavě se zadívá a já přikývnu. Nohama sevřu jeho tělo a nadzvednu se. V okamžiku, kdy do mě vnikne, zaryju mu prsty do zad.