MYSTÉRIUM LÁSKY: XII. ZRÁDNÁ VRTKAVOST SRDCE

Před dvěma dny jsme seděli u jezera zrovna tak, když v tom mě Lord Richard nečekaně políbil. Natolik mě to překvapilo, že jsem se nezmohla, ani na jediné slovo, neuštědřila jsem mu ani pohlavek, jak je mým zvykem. Dokonale mě vyvedl z míry.
Po chvíli jsem se odvážila promluvit. „Lorde Richarde, smím vědět, proč jste mne políbil?“ Jeho Veličenstvo se na mě se zvláštním výrazem ve tváři podívalo a vážně dodal: Lady Victorie, políbil jsem Vás, protože jsem do vás zamilovaný a již déle jsem se nedokázal ovládat. Když jsem Vás poprvé spatřil na obrázku, dočista jste mne okouzlila. Jen těžce se smiřuji s faktem, že jste vdanou paní. A ač si to plně uvědomuji, nedokážu poručit svému srdci. Miluji Vás, Lady Victorie. „Mlčte, to nesmíte!“ L.R.: Jen chci, abyste mi otevřela své srdce. *Žádám přeci tak málo, dovolte mi, abych Vás ovládal, a můžete mít všechno, co chcete. Bojte se mne, milujte mne. Dělejte, co říkám a já budu Vašim otrokem. *Déle jsem to nemohla vydržet, neboť mě slova Lorda Richarda hořkosladce bolela, proto jsem položila svůj ukazováček na jeho ústa. A smutně jsem dodala: Ach, Vaše Veličenstvo, poníženě Vás prosím, mlčte, prosím… Do očí se mi vehnaly slzy, které se leskly na mých řasách a tiše mi stékaly po tvářích.
Načež ke mně přistoupil Lord Richard, jemně mi stiskl obě ruce ve svých dlaních a znova mě něžně políbil na rty. Divoce se mi rozbušilo srdce. Byla jsem jako omámená, chtěla jsem se bránit, ale najednou to prostě nešlo. Mou mysl zahalila mlha vášně, tělem mi koloval pocit chtíče a někde hluboko v srdci vyrašilo semínko bolesti. Ve skrytu duše jsem moc dobře věděla, že děláme špatnou věc, ale v tu chvíli jsem si nemohla nikterak pomoci. Podlehla jsem svému pokušení a výčitky mi nedají spát. Přesto jsem dovolila Lordu Richardovi, aby mě znova a znova políbil a ochotně jsem mu polibky vracela.
Mezitím od něžných polibků nebylo daleko k vášnivým a od vášnivých polibků k něžným dotekům, až po samotný akt. Cítila jsem jeho polibky na svém rozpáleném těle, jak se mi nemilosrdně vpíjí do kůže. Richardův dech mě příjemně šimral na šíji. Ač jsem ležela na trávě v objetí jeho Veličenstva, jako bych se vznášela vysoko v oblacích. Jen vzduchem kolovalo všudypřítomné ticho, které sem tam přehlušovalo víření vln a naše vzdechy.