Sbohem můj ptáčku

Bude brzo večer , den pomalu ztrácí svoje světlo a já začínám zase cítít ten zvláštní pocit , ani ho nedokážu popsat , snad strach ze samoty , ale není to ten pravý výraz . Už je to týden co si vzala svou lásku zpátky . Vím že je to moje vina , vzala sis všechny svoje věci , snad i mou duši , jsem jak ptáček v kleci co ho už ani písnička nebaví . Večer nemilosrdně zaujal svoje místo , sedím v křesle a dívám se na obrovský plakát na kterém jsi ty . Visí na stěně , pozoruju ho z křesla , nechávám se unášet tvýma očima , tak uhrančivýma , že si připadám navždy prokletý a odsouzený milovat tě . Dnes ale už nedokážu snášet dál tu bolest , co cítím když si odešla z mého života . Zdá se že poslední kapitola konči a kniha je u konce . Já se už nebudu dál trápit , nemůžu bez tebe žít a tvrdit si že ano se ukázalo že nemá smysl . Vstávám z křesla , jdu do koupelny a beru si žiletku . Jak tenká je linie mezi životem a smrtí,tak tenká.Za svůj život jsem nepotkal a nepromluvil s Petrem Mukem,tak uvidím co nastane až překročím linii . Jsou to pocity plné euforie,taková radost v bolesti . Stojím před plakátem kde jsi ty,ještě pár chvil v tvých očích,v slzách mi dochází že v tvých očích chci zůstat navěky . Je konec , kniha je dopsaná , hlavou mi běhají ty nejvýraznější stránky . Slzy , vodopád slz , pro tebe jich nelituju . Žiletka přejede po levém zápěstí , dívám se do tvých očí na plakátě,za chvíli přichází slabost do nohou . Neudržím se ve stoje a padám na zem .Miluju tě a hrozně moc a žít bez tebe nedokážu . Ještě poslední myšlenka , patří jen tobě...........Sbohem můj ptáčku.