Nechápu...

Jmenuji se Angelika je mi 17 let a studuji v Českých Budějovicích. Už odmalička jezdím s nadšením na výpravy a tábory. Nejdřív jsem jezdila jako dítě a teď jezdím jako instruktorka. Pořád mě to baví. Až letos jsem si začala pořádně všímat o čtyři roky staršího Davida. Zdálo se že on mě taky. Potom přišel puťák s dětma a já David a ještě jedna vedoucí jsme dostali na starost jednu družinku. S Davidem jsme si povídali a všechno bylo děsně fajn. Během prvního dopoledne na puťáku jsme se oba konečně rozhoupali a zbytek dne prochodili ruku v ruce. Pak přišla noc a my jsme spali pod přístřeškem. Spolu. Povídali jsme si až do noci a pak jsem v jeho náruči usla. Druhý den jsme přišli odpoledne do tábora a tábor šel dál. Zatím to zní jako pohádka, ale všechno jednou končí a tak skončil tábor. Rozloučili jsme se pusou a podáním ruky, protože tam byli lidi. Debilní že???
Konec tábora by nevadil tolik nebýt faktu , že David byl z Prahy a já z Českých Budějovic. Ale David má auto a tak když mu vyzbyl čas v práce tak sedl do auta a jel za mnou. Psali jsme si milostné sms ještě tři týdny, ale postupem času to nějak vymizelo. Já začala flirtovat s klukama na ulici a napochybuji, že on taky.
Pak mi jednoho dne zavolal táborový vedoucí Oto jestli pojedu na výpravu do Brd. Samozdřejmě jsem souhlasila hned po krátkém optání kdo tam všechno jede z řad vedoucích. David nechyběl. Tak jsem jednoho pátka sedla na autobus do Prahy Na Knížecí a následně jsem se sešla na Masarykovo nádraží se zbytkem naší party. David ta už stál v černém tílku, přes které se jasně rýsovala jeho vypracovaná postava. Byl si toho vědom jistou částí i tím , že se každá holka , která kolem něj prošla po něm otočila alespoň dvakrát. Já jsem nebyla vyjímkou. Pozdravili jsme se jako kdybychom byli dva lidi , kteří se znají od vidění a sem tam se potkají na ulici. A tak uběhl víkend a já frčela zpět do ČB. Teď už jenom přemýšlím co jsem udělala špatně. Případám si jako nic. Dostávám modelingové nabídky a odmítám je. Dostávám milostné dopisy a vyhazuji je. Přijímám obdivné pohledy, ale ignoruji je. Ptáte se proč? Na to vám neodpovím , protože já nevím. Nevím protože nechápu. A kdo nechápe? To si můžete domyslet podle vůastní fantazie. V této povídce byla změněna jména osob. Nechci aby mě někdo poznal, protože nejsem zvyklá dávat najevo slabost. Chci ale jedno. Vzkázat "Davidovi" že ho miluji! Jestli tohle bude číst tak bude vědět že je to pro něj. Děkuji za trpělivost jestli jste se prokousali nezáživným textem až sem. Třeba se někdy potkáme. Sbohem.