Víme to oba...

Stojíme naproti sobě na ulici a cítíme tu sílu Vesmíru,jak nás k sobě přitahuje.Tolik toužíme ochutnat rty toho druhého,ještě jednou spojit svá ústa,která do sebe zapadají tak,jako by byla stvořena jen pro sebe...my jsme stvořeni pro sebe...a víme to oba...
Tvá ruka se pohnula směrem k mé tváři...srdce se mi rozbušilo...ruka pak klesla zas zpátky,víš,že bys neměl podlehnout...oba to víme...
Dál se mi díváš do očí,nedokážu uhnout,i když mě to ničí.Ničí mě,že nikdy nebudeme spolu...Beze slova se otočím a odcházím...na konci ulice se ještě naposledy ohlédnu...stojíš tam,se smutným výrazem se díváš,jak mizím z Tvého života a já vím,že cítíš to samé co já...Zabočím za roh a v očích mě štípou slzy...už navždy mě bude jen půlka...tu druhou jsem nechala stát,se smutným výrazem v očích,na ulici za rohem...
...snad víš i tohle...