Yuu Yuu Hakusho-Démoní touha 2

Kurama vstal z postele a chvíli vyjeveně koukal jak se tam dostal. Pamatoval si, že byl v koupelně,
přišel tam Hiei a pak má okno. Hodný okamžik tiše sedí na kraji postele a souká na sebe oblečení. Hiei nikde není.
Zmatený jde pomalu ke skříni a hledá si tričko. V celém domě je podezřelé ticho. Bosý sbíhá dolů a pátrá v kuchyni jestli tam někdo není. Na stole nachází vzkaz." Kuramo, šli jsme něco
zařídit. Budem brzo zpátky. Snídani máš v lednici. Genkai"
Kurama bez rozmýšlení otevře lednici, vytáhne snídani, ohřeje si ji a spořádá.
Vydá se po schodech zpátky do pokoje, s tím, že uklidí zatím, než se ostatní vrátí. Netuší, že jej nahoře čeká menší překvapení.
Reno si totiž částečnou prohru nepřiznal a čeká na něj nahoře, po Kuramově odchodu do
kuchyně se protáhl oknem do pokoje.
Kurama vstoupí do pokoje, kde je šero, nechali zatažené závěsy, aby je ráno nebudilo slunce.
Vydá se k posteli s tím, že ji urovná. V tu chvíli jej z koutu napadne Reno.Když jej totiž viděl
poprvé, něco ke Kuramovi pocítil a nechtěl si to přiznat.
Kurama cítí divný závan větru a jeho smysly pracují na plno,ví, že tam někdo je, ale netuší kde.
Náhle v rohu uvidí svítící červené oči. Které se k němu velice rychle přiblížili tak, že nestihl ani
zareagovat.
Ocitají se oba napůl na posteli. Kurama přece jen stihl trošku zareagovat a leží půl tělem na
posteli s rukama zvednutýma k obraně. V útočníkovi poznává Rena. Zlostně na něj zasyčí, ale
v tu chvíli mu taky Reno chytne ruce a zvrátí mu je nad hlavu. S očima plnými nenávisti se dívá přímo do jeho.
Kurama zlostně syčí a snaží se ze sevření uvolnit. Ale nevede se mu to ,Reno je z nějakého
důvodu silnější jak on.
Kurama naštvaně vykřikne :" Co tu chceš! Táhni odsud nebo tě zabiji!"
Jeho zelené oči ve tmě svítí jak dva smaragdy.
Reno se na něj posměšně podívá :" To tě dřív zabiji já ty zmetku. Celý jste to zkazili! "
Kurama se radostně usměje :" S tím si nepočítal co? Ty idiote. Nemáš se svým bráchou na víc
to snad už pochopíš!"
Reno se na něj naštvaně dívá a volnou rukou jej udeří do tváře :" Zapomeň, že se vzdáme. To nikdy!" poslední slova říká přesvědčivě.
Kurama se posměšně dívá :" Vy dva? Nikdy!" Začne se smát. "Na tohle vy dva v životě mít
nebudete dokud jsme tu my." Podaří se mu zatím uvolnit jednu ruku a odžduchne ho od sebe.
"Dívej se na sebe, jsi ubohá troska. Démon na nic." Se smíchem k němu přistupuje. A zatím
se mění v Yoko Kuramu.
Reno k němu vzhlédne ze země, kam jej Kurama odhodil."Co si o sobě myslíš!" Vytahuje dýku a postaví se Kuramovi se zbraní v ruce.
Kurama se na něj posměšně podívá :"S tímhle chceš jit Ty na Mě?" Pohne se směrem k němu a jeho oči nenávistně svítí.
Reno kousek ucouvne a připravuje se k útoku."Aby ses nedivil."Nenápadně vytahuje z kapsy zvláštní prášek a připravuje se.
Kurama zaútočí jako první, velice rychle se přesune k němu a snaží se ho údery do těla zatlačit ke zdi.Reno chvíli vyčkává a rány trpělivě snáší.V momentu, když je u něj Kurama hodně blízko vyrazí do protiútoku on. Prášek hází Kuramovi do očí. A ten začne couvat. Reno spokojeně zamručí:"Nečekané viď." A pár údery, které oslepený Kurama nemůže vybrat i kdyby si to přál, ho odráží k druhé zdi. Prudce jej udeří do břicha, až se Kurama sesune k zemi a mění se zpátky do normálu. Reno se usměje:"Teď uvidíme kdo z koho."
Kurama, který je oslepen, dává údery do volného prostoru, kde zhruba tuší Renovu přítomnost, ale tak ho pálí oči, že se po úderu do pasu sesune k zemi a brání si hlavu.Je tiše, beze slov a jen se snaží přijít podle zvuků na to, kde je.
Reno chvíli počká a pak zasadí tvrdý úder do jeho čelisti. Kurama úder nečeká a zajiskří mu před očima. Reno spokojeně zavrčí a omámeného Kuramu odhodí přes pokoj, kde tvrdě narazí do skříně. Je slyšet z jeho úst zasténání.
Reno přechází vítězně celý pokoj a zvedá Kuramu ze země."Vzdáš to? Proti černým květům nemáš šanci, tohle doufám zase pochopíš ty!" Kurama zvedne směrem k němu hlavu a jeho oči jsou celé černé a uslzené. Reno ho chytí za ruce a zkroutí mu je za záda.Volnou rukou ho chytne pod krkem a přitlačí mu dýku na krk." Vzdej to."
Kurama bojovně zavrčí a zakřičí :" To by si mě musel zabít, než abych to já vzdal!"
Reno se usměje :" Stačí říct, to je maličkost" a přitlačí mu dýku ke krku tak, že pramínek krve mu stéká po krku dolů. "Tuhle část prohry vy dva zaplatíte.Zatím se zbavím tebe."
Uslyší dusot a rozrazí se dveře ve kterých stojí z ničeho nic Hiei. Reno se usměje."Tohle bude milé." Před očima Hieie zvrátí Kuramovu hlavu k sobě a ukáže mu tak stékající krev po jeho krku.Dýkou znovu přitlačí na ránu a je slyšet bolestné zasténaní ze rtů Kuramy. Hiei udělá krok v před. Ale Reno jej rázně zastaví:"Udělej krok a můžeš se rozloučit.Tohle bude jen upozornění, že se nám nemáte plést do cesty." Chytne Kuramu pevněji a udělá si z něj štít, sune se směrem k oknu. "To aby jste ani jeden nezapomněli co se může stát kdykoli si zamaneme."
Dojde takhle k oknu a napůl se jim protáhne ven.Neustále sleduje Hieie a Kuramu si přidržuje před sebou.Pak Kuramu neočekávaně hladově políbí, vsune mu ruku pod tričko a dívá se vítězně na Hieie. Tiše zašeptá:" Stačí jedna akce proti nám a odvedu si ho,bude můj."
Kurama nic nevidí, tak raděj nic nepodniká a co se stane jej velice překvapí. Začne kolem sebe prskat a snaží se vyprostit ze sevření. Ucítí prudký úder a letí přes celý pokoj na druhou stranu. V obraně si stihne krýt akorát hlavu. Při dopadu na zeď ztrácí vědomí. Reno se posměšně protáhne oknem s pramenem vlasů co vytrhl Kuramovi, před Hieiem jej políbí a tiše zamručí :" Bude můj...." A zmizí oknem pryč.
-----
Hiei se s ostatními vrací domů, když vejdou do domu , slyší shora menši rachot, nikdo tomu nevěnuje pozornost jen Hiei se zarazí. S omluvami zmizí nahoru a utíká přímo do jejich pokoje.
Rozrazí dveře, co vidi jej vyděsí. Kurama zraněn. V pokoji démon Reno.
Když vidí krev na jeho krku chce mu pomoci, ale Reno jej jedinou větou zastaví. Hiei se zlostí třese a nenávistně po něm šlehá očima. Když uvidí jak jeho Kuramu…jehooo Kuramuu políbil a hladil jej po těle zlost v něm úplně vykypí. Vystartuje za Renem. Když je skoro u něj, vidí jak líbá jeho vlasy, které se mu nějak podařilo získat. Hiei zlostí vytrhne katanu a míří na něj, když ale vidí jak Kurama kolem něj prolétl a bránil si akorát hlavu pochopil, že se něco děje, zarazil se kousíček od Rena,otočí se a utíká zase zpátky směrem ke Kuramovi ve snaze se ho aspoň zachytit, ale nestihl to. Zcela vyděšen se k němu sklaní a snaží se zastavit krvácení na krku.
V obavách začne ječet přes celý dům:"Pojďte sem někdooo potřebuji pomoooc !!!!" Genkai vrazí do dveří jako první chvíli situaci nechápe, ale když uvidí krev okamžitě mizí pro lékárničku.
Během okamžiku zastavují krvácení a Hiei za pomocí Kubawary ukládá Kuramu do postele. Ten chce něco podotknout ,ale Genkai ho štouchancem jasně vyprovodí z pokoje.
Otočí se zpátky na Hieie a zeptá se :" Co se stalo??!"
Hiei sedí na posteli vedle Kuramy a tiše se zlostí v hlase odpovídá:"Byl tu Reno, něco s ním udělal."
Genkai se překvapeně zarazí a skloní se nad Kuramou,:"Ale vždyť je v pořádku , nic na něm nevidím". Hiei chvíli přemýšlí jestli se mu to nezdálo,ale je si jistý že ne." Nebránil se, jako by nevěděl kde je, připadlo mi, že je slepý " odpovídá ji s velice bolestivým hlasem.Tázavě zvedne hlavu a čeká co mu odpoví.
Genkai si pro sebe něco mručí a pak mu odpoví:"To je hloupost, Kurama by nebyl tak hloupý, aby se nechal nachytat.Nech jej odpočinout, pak se ukáže, co se stalo, však nám to poví sám."
Hiei smutně pokývá hlavou. Genkai ho chce odvést za ostatními, ale Hiei zaprotestuje a lehne si vedle Kuramy. Sleduje jej dokud sám neusne únavou.
----
Je večer a Kurama se probouzí s bolestmi v celém těle. Sakra takhle hloupě se nechat nachytat. Snaží se najit vypínač ve tmě od lampičky ,ale nenajde. Zvedne se z postele a chytne se za krk. Cítí, že je obvázaný. Spokojeně si zamručí a vyrazí směrem ke koupelce, aby se opláchl. Automaticky plácne rukou po vypínači a nic. Tma. Nespokojeně zamručí, že opět praskla žárovka a doplazí se ke sprše. Pustí si vodu a začne se svlékat. Stejně to tu zná tak mu to problém neděla. Vleze do sprchy a nechá na sebe proudit vodu. Uslyší v pokoji šramot.
"Hieii kolik je? Praskla žárovka v koupelně."
Slyší jak se z pokoje ozve přidušený výkřik.
Vystartuje ze sprchy,ale ve tmě zakopne o svoje oblečení a spadne na zem:"Sakra co se to dějeee!"
Hiei vlítne do koupelny a kouká na zem na Kuramu, který klečí na zemi nahý, s rozbitým loktem. Kurama jen slyší jak Hiei brečí.
"Co je s tebou, sežeň tu žárovku, nebo se tu zabijem oba."
V koupelně je ticho, jen je slyšet jak Hiei pláče. Kurama vyjeveně pohlédne směrem k němu.
"No tak Hiei, dones ji."Hiei zavzlyká a sedne si k němu.Kurama se posadí:"Co blázníš?Stalo se něco?!
Hiei ze sebe v pláči vysouká."Kuramo…to světlo svítí."
Kurama vyděšeně zařve:"Hieii kde siiii......!" Natahuje přitom do prázdna ruce a snaží se ho najít. Hiei jej chytí za ruku a přitáhne si je k sobě."Tady jsem..." Kurama se snaží zavtipkovat "Nedělej si ze mě srandu a skoč pro tu žárovku..." Hiei jej silně obejme:"Co ti to ten hajzl udělal! Já ho zabijuu!"
Kurama pochopí, že si Hiei nedělá srandu a vzpomene si na prášek co mu Reno hodil do očí, jak jen ten název říkal....černé květy.. černé květy. Podívá se na Hiei." Jaký mam oči...?"
Hiei se mu do nich podívá a teď teprve to uvidí. Jedno má sice zelené jako vždy. Ale to druhé je celé černé. Chytne ho za tvář a se slzami v očích mu přejede prstem po víčku.
Kurama jej chytne za ruku:"Tak jaké??"
Hiei odvrátí hlavu:"Celé černé. To pravé ."
Kurama zlostně udeří do kachliček."Já to tušil. Myslel jsem že si dělá srandu, ale použil jej.Černý květ."
Hiei k němu opětovně pozvedne zrak:"To je co?" Kurama chvíli přemýšlí a pak ze sebe vysouká:"Ten květ oslepuje. Na jak dlouho není známo. Může to trvat den i týden.Víc ne."
Hiei jej pohladí po tváři, vezme ze země ručník co spadl na zem a obmotá jej kolem něj.
"Pojď si zatím sednout tady nemůžeš být. Skočím zatím pro Genkai."
Pomůže mu do pokoje a Kurama to rád přivítá. Posadí se na postel a slyší jak Hiei odbíhá a vzrušenou debatu o pár pokojů dále.
Přemýšlí, že takhle tu sedět nemůže, a snaží se aspoň najít oblečení. Sveze se na kolena a vzpomíná kde co má.
Náhle ucítí závan vzduchu."Hiei to už si tu?"
Někdo jej chytne za bradu a hladově políbí, Kurama neví jak reagovat. Odžduchne osobu od sebe.
"Hiei...??" Ze tmy se ozve hlas Rena "Ne ne já" Kurama zlostně vyskočí až se mu zamotá hlava. Ručník stále obmotaný kolem pasu. A snaží se přijít na to, kde je. Ucítí dotek na svém rameni a ožene se rukou."Dej mi pokoj zmetku." Hodnou chvíli se nic neděje a pak přijde výpad znovu. Tentokrát zezadu. Cítí jak jej Reno chytl za pás. Odhazuje jej na postel a Kurama si opět kryje hlavu. Ze tmy se ozve:"Bojíš se?" a je slyšet přidušený smích. Kurama mu neodpovídá .
Reno udělá poslední výpad, ale neví, že Kurama má přesný přehled o tom kde je. Útok je tak rychlý, že Reno přidušeně vykřikne a ocitne se pod Kuramou, který jej zablokuje. Kurama se k němu skloní a zlostně mu zašeptá do ucha:"Zapomněl si, ty pitomečku, na jednu věc. Jsem Liščí démon!" Zablokuje mu ruce nad hlavou a sedí obkročmo na něm. Najednou za sebou uslyší hluk. Otočí tím směrem hlavu a ze tmy se ozve :" Kuramo sakra co to jeee???!!!"
To Hiei rozlícen stojí v prostřed pokoje. Kurama ukazuje na Rena a snaží se mu vysvětlit co se děje ale Hiei jej zarazí ještě než něco řekne."Víš sakra jak to teď vypadáááá!! HMMM!!!"
Kurama sklopí hlavu na bok:"Vím, ale není to tak, zmetek se sem nějak protáhl, zabij ho dřív ty, než to udělám jáá!"
Hiei pochopí o co jde a vystartuje po Renovi. Kurama do toho volá:"Kdybych přesně věděl kde mám zbraň, tak je dávno mrtvej zmetek jeden."
Hiei přiskočí k nim, odtrhne Kuramu od Rena, a odžduchne jej za sebe se slovy:"Ten je můj, na něj zapomeň." Okamžitě se mu objeví i katana v ruce, vyskakuje na postel, vrhne se přímo na něj a přesně mířenými ranami zasáhne Rena.
Reno takový zvrat situace nečeká a je nepřipraven. Údery Hieie jsou mířeny přesně, tvrdě se zlostí a agresivitou. Kurama dosedá na zem a oddychuje. Hiei se postaví vedle něj a jen zasune katanu zpátky do pochvy."Tohle neměl dělat!"
Je slyšet hluk a ostatní vlítnou do pokoje. Pochopí situaci velice rychle a plácají Hiei po rameni.
Kubawara dojde až ke Kuramovi a plácne ho po zadech:"No teda vy si nedáte pokoj ani v noci."
Kurama se naštve a rychle se zvedne, až mu ručník padne k nohám, drží Kubawaru pod krkem
a tiše zamručí:"Debile ještě jednou a zabiji tě taky."
Hiei křikne:"Kuramooo ručnííík!" Kurama se zarazí, pustí Kubawaru a vrazí si ruce mezi nohy.
"Sakra kde je??" Hiei přiskočí a zvedne jej a podá. Všichni se přidušeně smějí.
Hiei je vyprovodí z pokoje. Kurama stoji zatím uprostřed a snaží se upevnit si ručník zpátky.
Hiei k němu dojde chytne jej za bradu:"Za chvíli jsem tu." a políbí ho.
Kurama, jak opařený, stojí v pokoji, slyší jak Hiei bere tělo Rena a mizí s ním oknem. Naštvaně zavrčí:"A jako co tu mám dělat já?? Kterým směrem je jako postel??" Ale v pokoji je již ticho.
Pokouší se dostat aspoň k ní.
Ucítí za sebou pohyb, a jak je nervózní ožene se. Je to Hiei, chytne jej za ruku a zkroutí mu ji za záda." Ale no tak.." Kurama ustupuje před ním až k posteli. To pozná když narazí na pelest. Hiei do něj jemně zatlačí a Kurama přepadne do postele.
Kurama přidušeně zaprotestuje:"Co to povlečení, v krvi se válet fakt nebudu."
Hiei se usměje "To je naše vítězná, jednoho máme z krku." Kurama se zašklebí:"Ty tvoje rituály."
Hiei jej zatlačí do postele a hladí ho povíčkách. Kurama si to nechává líbit. Hiei se radostně zasměje. Kurama chvíli rozpačitě leží a neví co si myslet. Ze tmy se ozve:"Víš jaký to má teď výhody?" Kurama se zarazí:"Hieii.... " další slova ztichnou v záplavě polibků. Kurama odstrčí od sebe Hiei velice jemně,ale rázně. "Víš to, že to není fér?... " Hiei mu položí prst na rty aby byl potichu."Tiše... ještě sem nezačal." Kurama jej jemně kousne do prstu a Hiei na něj zasyčí.
"Dneska to vedu celé já." Skloní se nad něj a hladově ho líbá na krku a rtech. Kurama se celý chvěje a cítí že Hiei také. Nedá mu to a chytne jej za ruku a přetočí jej prudce pod sebe a zašeptá mu do ucha.. "Tak co se děje???"
Hiei velice rychle zareaguje, mrštně se otočí a uvězní pod sebou Kuramu a zvrátí mu ruce nad hlavu, zablokuje tělo. A stáhne mu ručník z těla. Pohladí ho po těle a do ucha mu pošeptá:"Jsi jen můj. Nikoho jiného. To co se dneska stalo a co jsem viděl dost bolelo. Budeš pořád u mě, chci tě mít jen pro sebe. Nikdy sem si o nic neřekl přímo. Ale teď ti to říkám na rovinu. Jsi moje vše, jsi jen můj, a nechci tě nikdy ztratit kvůli nikomu." poslední slova říká se vzlyky.
Kurama zaraženě leží uvězněn pod ním a cítí jak mu na tělo dopadají kapky slz. Natáhne ve tmě ruku a dotkne se jeho obličeje. Utře mu prstem slzy a přitáhne si jej k sobě. Pošeptá mu do ucha."Tohohle se nikdy neboj, nad vší tou bolestí a utrpením mě držíš jen ty. A příště si o to řekni. Pak tu žárlivě jančíš , když bojuji o život". Usměje se,"pak to vypadá jak komedie." Hiei naštvaně pohodí hlavou." A ty by si snesl kdybych se válel po někom nahý a ještě v takový poloze??" Kurama jej obejme silně:"To nikdy, to bych ho zabil." Hiei otočí hlavu a políbí Kuramu na rty." A to sem právě udělal." řekne vítězoslavně. Kurama se spokojeně zavrtí přitáhne si Hieie bliž a políbí jej na rty."Miluji tě." Hiei opětuje polibek, pohrává si s jeho vlasy a tiše odpoví:"Já tebe taky a moc." Kurama z něj stáhne oblečení a Hiei jen zalapá po dechu. Kurama do něj vstoupí rychle a žádostivě a bere si jej hladově. Hiei jen radostně vykřikuje a prožívá každou chvíli.