Den s vlkodlakem

Další šedé ráno zmáčené deštěm. Matné světlo se plíží po pokoji a otevřeným oknem proudí vzduch naplněný vůní ozonu a lesa.
Dřímám v křesle a všechno vnímám pouze okrajově. Kapky mi hrají ukolébavku nebo již spíše budíček. Zamručela jsem, trochu se pootočila a snažila se přivolat zpátky sen, co se mi zdál.
S tlumeným žuchnutím něco dopadlo na koberec
před oknem. Zaskřípala prkna v podlaze. Nemusela jsem ani otevřít oči, abych zkontrolovala, zda se neplíží
do domu zloděj. Prostě vím, že ses mi vrátil domů. Místností byl najednou cítit zmoklý pes.
"Dobré ráno, lásko."zašeptal jsi a lehce mi pohladil nohy přehozené přes opěradlo, vykukující zpod deky. Máš zase studené a mokré ruce. Naskočila mi husí kůže. Otevřela jsem oči a nesouhlasně se na tebe zamračila. Jen si se zasmál a lehce pohodil hlavou, aby ti mokré vlasy nepadaly do obličeje.
Z dlouhých hnědých vlasů ti trčí pár větviček, ale ty ti opatrně vyndám, až se vydrápu z křesla.
Chvilku mě sleduješ a v hnědých očích se ti šibalsky blýská. Jenže když jsem se na tebe podívala štěněčím pohledem a vztáhla ruce, usmál ses, vymotal mě z deky a zvedl do náruče. Položila jsem ti ruce kolem krku a snažila se nekýchat z chloupků na tvé hrudi, co mě šimraly v nose.
Zamířili jsme do koupelny. Opatrně jsi mě postavil na zem a sehnul se, abych ti mohla vytahat větvičky z vlasů. Občas jsi cukl, když to zatahalo.
"Hotovo," zahlásila jsem po chvilce. Místo poděkování si mi začal sundávat věci. Se smíchem jsem zvedla ruce, abys mi mohl přetáhnout tričko přes hlavu. Následně jsi mě dostrkal do sprchy. Pustila jsem vodu a snažila jsem se tě namydlit. Kočkovali jsme se a nemohli jsme se nabažit toho, že jsme spolu.
Po sprše jsi jen tak bez jakékoliv nitky na sobě zamířil do ložnice. Když jsem se šla podívat, ležel jsi napůl odkrytý a pochrupával. Pousmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Chlapi, všichni jsou v jádru stejní," poznamenala jsem a potichu zavřela dveře.
Jsi mou duší, lásko. Snad spolu už navždy zůstaneme.