Melancholia

Dnešní večer byl příjemný , díval jsem se se svou láskou na ANGLICKÉHO PACIENTA . Je to jeden z nejsmutnějších filmů co znám . Ke konci jsem jí ležel v náručí , tekli mi slzy , hodně slz . Film skončil , je pozdní večer , chci k ní být ještě hodně blízko , co nejblíž to půjde . Dostal jsem nápad . Povídám jí........Zhasneme světlo a pustím z věže hudbu , lehneme si do postele a budeš se mnou poslouchat . Usměje se a povídá.......A co budeme poslouchat? Já ji odpovím.......Od DEPECHE MODE písničku JEZEBEL , jen tady tu , bude se ti líbit . Chvíli mlčí a potom povídá.........Tak dobře , čekám tě v pelíšku . Dám do přehrávače cédéčko a beru ovladač sebou do postele . Až ležím s hlavou položenou na jejím hrudníku , tak stisknu play a potom posouvám až na Jezebel . Začali první tony , její ruka mi projíždí ve vlasech , cítím se skvěle . Opouštím tento svět , jsem někde jinde , jen ona , já a Jezebel . Najednou všechna bolest co jsem znal a znám , ztrácí na významu . Jsem někde jinde , nevím kde , tohle nesmí nikdy skončit . Písnička končí , beru do ruky ovladač a vypínám . To co jsem prožil , to umí jen láska . Vděčím za to jí a Depeche Mode . Zítra večer se ale vrátím tam kde mi bylo tak dobře .Zase si s ní lehnu do postele a budeme poslouchat Jezebel .