ROZMLUVY

Rozmluvy III

- Muži, pověz mi, jak je možné, že jsi stále tak svěží, i když dlouho do noci pracuješ a často nepříjemné věci mezi občany řešit musíš? Ty nejsi nikdy unaven?
- Milá ženo, Tvá otázka vyvolává úsměv na mé tváři. Nemohu a nechci jej zakrývat... Jsem potěšen, že mne vidíš jako svěžího a také že shledáváš mou práci občas namáhavou ... Možná tvůj přístup ke mě, je tím vzácným lékem na moji únavu.
Vídám Tě, jak bosa běháš po zahradě a řežeš čerstvé květy do vázy na mém pracovním stole ...
Vnímám Tvoji radostnou přítomnost, když spolu sedíme v altánku a pijeme odpolední čaj ... To u sebe hledej odpověď na svoji otázku.
- Oh, myslíš to vážně, že moje láska má na Tebe takový vliv?
- Myslím. O těchto věcech nikdy nežertuji, moje nejmilejší.
- Máš pravdu v tom, že neznám nic příjemnějšího než ráno vyběhnout přímo z ložnice a bosýma nohama se dotýkat země s myšlenkou, že svoji lásku vložím do květin, které na rozdíl ode mě mohou být celý den s Tebou ... Představuji si, jak se na ně několikrát za den díváš a myslíš při tom na mě. Věřím, že to stále ještě děláš, tak jako na začátku našeho manželství... Nebo ne?
- Ano, dělám to pravidelně. A hlavně, když je mi těžko, dodávají mi energii. Cítím, že Tě mám blízko, že jsi se mnou. A Ty, pověz mi, ještě mě stále vyhlížíš každou hodinu z okna, jestli náhodou nepřijdu, abych Tě políbil?
- Hmm, stále. Jen se již tolik netrápím, když Tě vidím až u odpoledního čaje.... Ale nedávno ... Vzpomínáš? ... To bylo nádherné, zrovna když jsem se dívala z okna, vešel jsi do dveří, tak tiše, že jsem Tě pro svůj zasněný pohled ani neslyšela. Bylo to velmi příjemné, když jsi mě objal....
- Jistěže si vzpomínám. I pro mě bylo nádherné vidět Tě tak překvapenou a šťastnou. Nu, vidíš kolik štěstí si dáváme navzájem ...Nemám tedy důvod být unavený a mrzutý.
- Kéž by i jiní lidé uměli s láskou hospodařit tak jako my ... Dokážeš si představit město plné šťastných a veselých tváří?
- Takovou změnu bych vážně uvítal! Často vyprávím lidem o naší lásce a o tom, jak si ji spolu stále pěstujeme. Těm, kteří přijdou, stěžují si a nevěří, že ještě existují ryzí vztahy, vysvětluji, že láska sama u nikoho nečeká, že se musí stále něčím živit, aby s nimi pod jednou střechou zůstala ... Odcházejí a nevěřícně kroutí hlavou. Občas někdo z nich přijde a poděkuje mi: že prý se ženou našli něco, co mohou společně tvořit a hýčkat a že se jejich vztah hodně zlepšil.

Konec