Yuu YUu Hakusho-Stínová hra 1

Kurama a Genkai jsou již 3 dny pryč. Odjeli do jednoho z klášterů nedaleko Japonska, kde měla Genkai známého, který se sám nabídl s pomocí. Hiei zatím v té době navštěvuje svou matku v Ledové zemi a stráví s ní dva dny. Večer druhého dne se vrací zpátky do lidského světa domů. U večeře čeká s ostatními na telefonát od Genkai, jak to s Kuramou vypadá. Po večeři opravdu volá a Hiei, i když se moc snaží nepovede se mu dostat Kuramu k telefonu. Genkai jim jen sdělí, že šel se Senseiem na procházku po parku a pak jde s mladými knězi do lázní.
S Hieiem mlátí žárlivost a i přes protesty ostatních se vydává na cestu do kláštera. Vezme si v rychlosti pár věcí. Po krátké cestě si usedá na nejbližší strom, kde se usadí a sleduje klášter. Všude prochází velice pěkní mladí muži a Hiei začíná zatínat pěsti žárlivostí. Spatří i na okamžik Genkai. Jelikož nemůže najít Kuramu přesune se do zadní časti kláštera, kde je vidět na sauny. Vyleze na nejbližší strom a pozoruje saunu pod ním, kde se momentálně nic neděje, když se náhle ze dveří vynoří skupinka mladíků s ručníky kolem pasu a vzadu mezi nimi je i Kurama. Zalapá po dechu, Kurama je tak uvolněný, vlasy rozcuchané a po těle se mu lesknou kapky vody. Všímá si i že se tam velice živě baví s dvěma mladíky, kteří mu v zápětí pomáhají do vody. Hieiovi z černá před očima žárlivostí a neudrží se, chvějícíma se rukama a spadne ze stromu dolů. Uslyší za zdí zmatené hlasy mužů, tak se přitiskne k zemi a tiše leží bez pohybu. Po chvíli se objeví nad zdí dvě hlavy které sledují okolí, vzrušená debata a Hiei přitisknutý k zemi skoro nedýchá.
Po chvíli obě hlavy mizí za zdí s mávnutím ruky, že to bylo asi nějaké zvíře. Hiei se na zemi zašklebí a odfrkne si „Nejsem žádný zvíře.“ Tiše se znovu zvedne a rychle vyleze zpátky na strom. Nahoře si všimne, že si roztrhl plášť a odřel si ruku o strom. Zatne zuby a vyhrabe se na strom ještě výš než před tím. Sleduje dál děj za zdí. Dva mladíci, co pomáhali Kuramovi sedí vedle něj, každý z jedné strany a baví se. Hiei zapřemýšlí jak se dostat do kláštera nepozorovaně, aby na něj mohl dohlížet. Náhle ztuhne, Kurama se dívá jeho směrem, jako kdyby tušil že je tam. Jeho oči jsou divoké a září smaragdově zeleně, jen část pravého oka zůstává černá jak předtím. Hieie to zahřálo u srdce, uzdravuje se.Couvne ze strachu, aby nebyl spatřen, více mezi větve. Kurama opět skloní hlavu a debatuje s mladíky. Pohledem ale občas sjede na místo, kde Hiei stojí na stromě. Ten zmateně couvne ještě dále a opře se o strom a lapá po dechu. Hlavou mu projede myšlenka „Že by jej viděl? Ale to není možné, ještě před chvílí mu pomáhali do vody. Jak by ale mohl tušit, že je tam?“ Ulehne na stromě a sleduje dál Kuramu. Muži se postupně zvedají jen on tam zůstává ležet.A se zavřenýma očima vychutnává pobyt ve vodě. Hiei na něj rozjařeně kouká a touží se jej dotknout.
Náhle Kurama vstane a rozkročen ve vodě, jako by sleduje strom, posbírá v rychlosti věci a mizí za dveřmi. Hiei tam celý zkoprnělí stojí na stromě a skoro nedýchá. Uvelebí se na něm a zůstane tam spát.
-----------
Kurama živě debatuje s kněžími, rozebírají uběhlý den a jeho uzdravovaní. Dva mladící, kteří mu byly přiděleni na výpomoc svoji práci zastávají dobře, chodí s ním, pomáhají mu do schodů apod. Odchází nyní do sauny, kde si všimnou, že je někdo sleduje. Zprvu tomu Kurama nevěnuje pozornost, ale když ucítí pohledy na svém těle začne jej to zajímat. Dokonce poprosí kněží, aby ho tam nechali o samotě. Tuší, kdo by to mohl být, ale že by mu nevěřil? Zprvu je zklamaný, ale pak mu to udělá i radost, že si jej Hiei tak hlídá.Spiklenecky se zasměje a odchází za mladíky, říct jim, co se děje a aby mu pomohli. Oba se nenechají dlouho přemlouvat.
Hned ráno odchází k nedalekému vodopádu a úmyslně nechávají otevřenou branku do kláštera a za nimi na šňůře pověšený klášterní hábit Hieiovi velikosti. Když se po 5 ti minutách vrátí branka je otevřená naplno a hábit chybí. Všichni tři na sebe mrknou a zamknou branku. Rozejdou se a Kurama jim naznačí ať ho zkusí najít a dovedou ho k němu na pokoj, a že ví o tom, že je nový kněží a jediná volná postel je u něj. Chlapci mrknou a rozeběhnou se po klášteře. První z chlapců se jmenuje Daisuke a druhý Toshi.
Daisuke Hieie nachází v části kláštera s pokoji, asi hledal Kuramův. Okamžitě k němu přistoupí a informuje ho, že o jeho přítomnosti již ví. A že je mu to líto, ale že mají jediný volný pokoj s nemocným. Hiei ztuhne rychle změní hlas a začne se vydávat za kněžího Hibaru, s očekáváním, že mu to chlapec spolkl jde za ním k pokoji. Daisuke se mu zatím představuje a vypraví mu o nemocném a jak mu musí chodit pomáhat, tak kdyby se něco dělo, tak aby je zavolal. Hiei jej s přitakáním následuje na pokoj, ten je stroze zařízen. Hiei poděkuje a ulehne si na postel, kde nejsou rozházené Kuramovi věci.
Toshi zatím utíká ke Kuramovi říci mu, že Hiei je již na pokoji. Kurama se usmívá a přibíhá k nim Daisuke dusící se smíchy jim říká „Nechává si říkat Hibaru“.
Všichni tři se dusí smíchy. Daisuke se zeptá: “Kuramo, kdy mu hodláš říct že o něm víš?“
Kurama se zamyslí: “Teď rozhodně ne, chvíli ho podusím.“ Daisuke se smíchem doprovodí Kuramu na pokoj a dělá hloupého, že nic neví. Přestaví Hieiovi Kuramu a obráceně a na poslední chvíli vyběhne ven, za rohem se dusí smíchy. Kurama dělá, že si nového hosta nevšímá. Sice již vidí obrysy,ale ještě to není ono. Zvedne se z postele, dojde ke skříni a začne se tam přehrabovat. Po chvíli vytahuje obtáhlé triko a začne provokovat, schválně si rozpustí vlasy, shodí ze sebe hábit, pod kterým má jen kalhoty a líně se začne do trička oblékat. Trochu si prohrábne vlasy a nechá je volně splývat na zádech. Uslyší za sebou vzdychnutí. To Hiei lapá po dechu a přerývaně dýchá. Kurama se tiše pro sebe zasměje,“no počkej ještě uvidiš“. Sundá si klášterní kalhoty a přímo před ním si obléká obtáhlé rifle. Projde těsně kolem Hiei, který sténá na posteli a schválně se ohne do poličky pro pár věcí. Ten za ním zasténá. Kurama se na něj otočí: “Hibaru nechceš jít s námi do města?“ Hiei popadne dech, po tom co viděl a tiše zachroptí: “Klidně půjdu s vámi, jestli to nevadí.“
Kurama mu rychle odpoví: “Ne nevadí, za pět minut vyrážíme.“ A urychleně se otočí, aby Hiei neviděl jak se směje. Rychle sbalí ještě pár drobností a když se otočí zalapá po dechu on, Hiei je již převléknut. Obtáhlé rifle, černé triko s krátkým rukávem s draky na zádech a vlasy rozcuchané. Kurama na prázdno polkne a skřípavě odpoví: “Sejdeme se venku.“ A mizí z pokoje. Po cestě vrazí do Daisukeho a ten se na něj tázavě podívá. „Co je?“ chytne ho u toho za rameno. Kurama popadne dech: “Se na něj podívej, ještě se takhle jednou obleče a přivážu ho k posteli a nikam nepůjde.“
Daisuke se začne smát, když ale vyjde Hiei z pokoje zarazí se chvíli si ho prohlíží pak plácne Kuramu po rameni: “Ani se ti nedivím.“ Směje se na celé kolo.
Hiei na ně chvíli překvapeně kouká, nezaslechl nic s hovoru, ale Daisukeho ruka na Kuramově rameni se mu vůbec nelibí a proč šeptají a čemu se Daisuke směje. Zlostí zatne pěsti, ale dál hraje svoji roli, nesmí se prozradit. Dobíhá i Toshi a vyrazí všichni čtyři do města. Po cestě si povídají a Kurama se diví, jak je Hiei výřečný. Dojdou do baru, kde si objednají a začnou debatovat dále. Když ale přijde řeč na vztahy Hiei podivně s tichne. Vyhýbá se všemožně odpovědím. Daisuke kopne pod stolem Kuramu a ten nenápadně na něj kývne. Toshi začne: “Kuramo, jak to máš ty? Chodíš s někým?“ Kurama na oko zrudne: “Ano, ale poslední dobou mě rozčiluje, nevěří mi. Musí mě pořád kontrolovat, aby si byl jistý. Určitě tu někde je a sleduje nás.“ Hiei vyděšeně zrudne a otočí hlavu na stranu, aby to na něm nebylo vidět a v duchu si nadává. „ Já nejsem žárlivec, jsem tu proto, abych na něj dohlédl. Protože... „ zarazí se. Polkne „ Sakra já se fakt chovám jak žárlivec.“
Náhle jej z přemýšlení vyruší štouchanec od Toshiho: “A co ty Hibari, jak to máš ty.“
Hiei chvíli mlčí a zamyšleně se dívá na Kuramu: “Skvělý akorát ten můj je tvrdohlavý, nedá se zastavit, když si něco usmyslí, málem mi nedávno umřel. A chová se jak sysel, pořád to chci tam to chci proto to chci.“
Kurama se zarazí: “Já nejsem žádný sysel, jen to prostě chci.“ křičí si v duchu pro sebe. Pak celý zrudne, zvedne se a chce rychle zmizet na WC. Zakopne však o židli a málem spadne. Chytne se na poslední chvíli židle na které sedí Hiei, rty lehce zavadí o jeho tvář. Hiei stuhne a vzdychne. Kurama se snaží zmizet pryč. Když mu Daisuke podává pomocnou ruku odbyde ho a podél zdi se odebírá pryč. Všichni tři překvapeně koukají na sebe a krčí rameny. Daisuke se po chvíli zvedne a odchází za ním na WC.
Kurama stoji před zrcadlem opřen o umyvadlo a pozoruje obrysy své tváře. Uslyší za sebou klapnutí dveří. Je to Daisuke: “Jsi v pořádku stalo se něco?“ Kurama naštvaně udeří do umyvadla.
„Jo jsem, uvědomil jsem si co dělám, do všeho jej nutím. Už to po něm nebudu chtít, dnes se s ním rozloučím.“ Daisuke ho zmateně sleduje: “Co to povídáš?? To je hloupost.“
Kurama se na něj otočí: “Tak se na mě podívej, nejsem schopný mu pomáhat, bránit ho. Pomoci mu, s tou tvrdohlavostí má pravdu, díky ní jsem napůl slepý a málem jsem opravdu přišel o život. “Ukazuje přitom jizvy po těle.“ Jen kvůli vlastní blbosti dokázat, že sem dobrý, nebo i lepší, aby mi věřil a nebál se opřít se o mě. Ani jednou mě za celou dobu nenapadlo, že bych mohl v lidské podobě zemřít ,a že by tu Hiei zůstal sám. Myslel jsem jen na to jak vyhrát.“
Daisuke ho chytne za ruku a donutí ho dívat se do zrcadla.“ Podívej sice jsi slepý,ale není to napořád. Tvá vlastní hloupost s tou souhlasím, s tím se musíš poprat sám, a máš už myslet na to, že nejsi sám, že nejsi jen ty, a říkat si já to já já. Ale již jste dva, musíš myslet MY.“ Otočí ho k sobě.
“Takže tu takhle přestaň žvanit a něco s tím dělej.“
Kurama sklopí hlavu a rezignovaně odpoví: “Tahle mě už nebude chtít.“