Yuu Yuu Hakusho-Stínová hra 2

Hieiovi to nedá a vytratí se od stolu a tiše dojde k záchodům, lehce pootevře dveře a zůstane strnule stát. Sice celému hovoru nerozumí ale zaslechne slova „ Rozchod, trvale slepý, na obtíž.“ Ta slova ho velice zraňují a bodají u srdce. Zalapá po dechu, pustí dveře a uteče ke stolu.Toshi na něj hledí vyjeveně proč je tak bledý: “Stalo se něco?“ Hiei ze sebe vykoktá: “Nee to je dobrý„ a se skloněnou hlavou hledí do země. Pořád ta slova slyší. Vydrží to ještě chvilku, pak se zvedne hodí po Toshim peníze: “Omluv mě, já musím pryč.. „ uteče dveřmi ven. A utíká směrem ke klášteru, po cestě naráží do lidí i Genkai a mizí v pokoji ubrečený.
-------------
Oba zaslechnou za dveřmi šramot a strnule koukají oba stejným směrem. Daisuke si všimne že se dovírají dveře: “A sakra.“ a vyrazí ke dveřím. Kurama ho ale chytne za rukáv, zastaví ho tím. “Stůj, to nemá smysl. Pokud to slyšel aspoň ví, jak se cítím, že jsem k ničemu.“
Vrátí se oba ke stolu a překvapeně koukají na Toshiho, který ukazuje na peníze na stole. Kurama kývne hlavou zaplatí za oba a společně se vydají zpátky do kláštera. Za branami se srazí s Genkai, která nechápe co se děje: “Je tu Hiei“ začne. Kurama se usměje: “já vím, je u mě.“ Genkai na něj pohlédne: “Kdy, kde jak.... bože s vámi jsou jen problémy. Jdi si ho uklidnit prolít tu, jak raketa a srazil i mě na zem.“ Daisuke se směje a vysvětluje Genkai v kostce situaci, tak jen mávne rukou a prohlásí: “To jsem si mohla myslet.“
To už Kurama zrudl: “Je to zvědavec, vyslechl si část hovoru, kterou neměl, a vyložil si to špatně. “Genkai ho plácne po zádech: “Tak si to jdi chlapče hezky urovnat, protože byl zdrcený.“ Kurama se loudá k pokoji, chlapci se již odpojili, každý do svého pokoje. Přemýšlí, jak to udělat. Tiše vejde do pokoje. Hiei leží v posteli a zakrytý po hlavu dekou, ale je slyšet jen mělké dýchání. Kurama se posadí na postel a sleduje ho. Hiei se neklidně otočí ve spánku a deka mu přitom sjede dolů. Kurama si představuje co se děje a polkne, co by za ten pohled dal. Tiše se přesune k jeho posteli a podle stínů jej najde. Jemně mu prsty přejede po páteři. Cítí jak se pod jeho dotykem chvěje. Kurama zalapá po dechu a chytne se za hlavu. Proč jen on. Přimhouří oči a snaží se trochu zaostřit, trošku se mu to povede a vidí obrysy jeho těla. Chvějící mi prsty mu přejede po tváři. Hiei sebou pohne a Kurama ucukne rukou. Chvíli sleduje jeho tělo, tu hru stínů si musí pamatovat i kdyby už nikdy neměl vidět. Zvedne se a jde zpátky ke své posteli, když se za ním vyděšeně ozve: “Kuramooo neopouštěj mě nikdyyy prosííím.....“ Kurama se zarazí a přiskočí zpátky k jeho posteli a chytne ho pevně za ruku: “Ššššššš to se ti jen zdálo..“ Najednou se mu zajiskří před očima a úder do čelisti jej shodí do postele. To se probral Hiei, který nechápe proč je Kurama v jeho posteli a proč ho drží za ruku. Kurama si mne čelist: “Ty máš teda ránu.“ Hiei mu příkře odpoví: “Hmm, a proč mi teda lezeš do postele? Nemáš snad svou?“ Kurama zrudne: “řval si tu ze spaní.“ Hiei zčervená také: “To nic nebylo„ začne jej žduchat z postele: “Mazej do své.“
Kurama nelibě odpoví: “Mě se nechce.“ Hiei se zvedne, že jej přeleze. V duši sice nerad, ale leze přes Kuramu pryč. Ten ho ale chytne za ruku a stáhne na sebe. “Ty někam jdeš?“
Hiei je celý rudý a vykoktá ze sebe: “Jinam než jsi ty. A nemáš snad partnera??“ Kurama se usměje „No a?“ Hiei jej plácne po obličeji: “ Jsi nevěrný, určitě ho podvádíš třeba s Daisukem co?“ Ožene se po něm rukou. Kurama ji chytne a zkroutí mu ji za záda. Přitáhne si ho blíže k sobě tak, aby se mu díval do očí, přál by si je vidět. Políbí jej na rty a nohou zatím zablokuje ty jeho. A tiše mu pošeptá: “Nikdy bych tě nepodvedl.“ Hiei stuhne: “Kdy.. Jak... jááá ….!“ Kurama chvíli čeká než nabere dech. A znovu jej políbí. Hiei přerývaně dýchá: “Odkdy to víš??“ Kurama ho zase políbí a pak mu vzrušeným hlasem odpoví: “Od sauny.“ Hiei na něj překvapeně kouká: “Proč si nic neřekl?“
„A zkazit ti překvapení? To bych nemohl, načež mi dochází, ty mi nevěříš.“ ksichtí se Kurama.
Hiei sklopí hlavu: “A divíš se? Půlka těch kluků v sauně na tobě mohla nechat oči.“ Kurama ho políbí na čelo: “Ale ty taky..“
Hiei se začne kroutit: “Pusť mě.“ „ Ne ne ne, si malý drzý a posloucháš cizí hovory a to chce trest.“
Chytne ho za pás a hladově líbá na rty. Hiei se chvíli braní, nakonec povolí, stejně po tom touží celou dobu. Najednou Kurama přestane a usměje se: “Jde se spát, na tohle máme času dost.“ Hiei zaprotestuje, ale to se již Kurama zvedá. Udělá 2 kroky, když zůstane stát. Hiei ho sleduje: “Děje se něco?“ Kurama ale mlčí, udělá malátně krok do strany a ještě jeden a při dalším se sveze na kolena a drží se za hlavu se sténáním. Hiei k němu okamžitě přiskočí: “Kuramo, co se děje, mluv prosím tě.“
Otočí ho k sobě a spatří že mu ze zasaženého oka teče krev. Ten úder. Tvář má Kurama zkřivenou bolestí, Hiei jej podepře a pomůže mu k posteli. Opře ho o postel: “Mluv Kuramičku, prosím tě.“
Ten ale sípavě dýchá. „Hiei asi je konec....bolí to.. buď u mě...“ s těmito slovy omdlí Hieiovi v náručí. Hiei mu podloží hlavu polštářem „Není já to nevzdám.“ a utíká rychle pro Genkai a kluky.
Genkai nechápe co se mohlo stát a Hiei ji to celý červený se sklopenou hlavou vysvětluje. Genkai mu vynadá po svém. Hiei si zdrceně sedne na zem a sleduje, jak Genkai, Daisuke a Toshi pobíhají kolem Kuramy a snaží se mu pomoci. Nakonec mu dávají léky proti bolesti. Hiei si lehne vedle něj. “Už na něj dám pozor.“
Genkai s Daisukem odejdou a Toshi odchází jako poslední a zavírá dveře. Hiei si položí hlavu na Kuramovo rameno a sleduje jeho obličej a převázané oči. Pomalu usíná.
------------
Ráno se Kurama probere jako první, bolí ho oči. Opatrně se zvedne a podaří se mu to až na počtvrté. Dostane se na chodbu a míří přímo do koupelny. Vleze opatrně dovnitř, opře se o dveře a těžce oddechuje. Opatrně se znovu vydá na cestu k umyvadlům. O jedno se opře rukou a začne si druhou pomalu sundávat obvaz dolů. Uvidí prudké světlo a v bolesti si sedne na zem: “Co se to jen děje..“ povídá si tiše pro sebe. Zkouší to znovu, ale ta bolest je příšerná. Ještě nechá oči zavřené a zkusí to znovu. Pálí ho to již méně, ale pořád vidí rozmazané čmouhy. Slzí mu oči. Zavře je tedy znovu a chvíli to tak nechá. Doplazí se ke stěně, kde se opře a pokusí se i vstát. Otevře oči znovu, už vidí jasné obrysy věci a i barevně. Trochu se usměje. Omyje si obličej a vydá se opatrně na pokoj. Hiei pořád spí. Kurama se posadí vedle něj a sleduje ho. Nemůže se toho pohledu nabažit. Sice to ještě není ono, ale je to daleko lepší jak předtím. Neodolá nakloní se k Hieiovi a hladově ho políbí. Hladí ho po tváři a snaží se zapamatovat každý obrys jeho tváře. Hiei se pod dotyky chvěje.
Kurama zatím pokračuje dál, přes víčka, nos, tváře, zastaví se na rtech. Palcem po nich přejede. Hiei se chvěje ještě víc. Kurama zalapá po dechu, skloní se nad něj a znovu ho hladově políbí, až se sám lekne. Hieiovi ruce zatím vyletí a chytnou ho pevně kolem krku a přitáhne si ho blíže k sobě. Hladově hltá jeho rty. Kurama se celý chvěje, vzepře se na rukou a sleduje ho. Jeho červené tváře, pootevřené rty, rozcuchané vlasy a jak rychle oddechuje.
Hiei pootevře oči a hledí přímo do Kuramových, a hodnou chvíli mu trvá než pochopí co se děje. Radostný výkřik prořízne zdi kláštera. Vrhne se mu kolem krku se slzami v očích. Kurama se na něj jen usmívá. Hiei ze sebe vykoktá: “Kdy.. Jak??“ Kurama mu dá prst na rty
: “Je to 5 minut, chtěl sem ať to víš jako první.
Hiei se ho pevně drží a vzlyká.
Prudce se otevřou dveře a Kurama se otočí i s Hieiem visícím na jeho krku. Ve dveřích stoji Daisuke, Genkai a Toshi a dívají se na ně. Daisuke se snaží sundat Hieie dolů, ale ten jeho směrem kope nohama. Ten ho pevně chytne a razně se s ním posadí na druhou postel. Genkai zatím prohlíží Kuramovi oči a spokojeně kýve hlavou. “Za pár dní to bude zcela v pořádku. Toshi zatím jim skoč pro snídani, dneska ať Kurama ještě moc nechodí ven, ať si odpočine.“ Otočí se na Kuramu: “Ale večer s vámi potřebuji mluvit.“ Přetočí se na Daisukeho a směje se, když vidí jak bojuje s Hieiem, který se chce dostat ke Kuramovi. „Už ho pusť prosím tě.“ Daisuke se na oko zašklebí, „Když sebou pořád mele. Nenene.“ Hiei se přestane hýbat. „Nevím kdo z nás dvou se mele.“
Daisuke jej tedy pustí a než stihne zareagovat sedí Hiei Kuramovi v klíně, visí mu opět na krku a pohledy jej hypnotizuje. Daisuke se usměje a odejde z pokoje. Hiei jeho směrem beze slova mávne rukou a jen kouká na Kuramu. Genkai se také postaví: “Prosím tě uklidni ho, je jak čertík.“
Hiei našpulí rty, potřepe hlavou: “Babi kšc...“
Kurama se srdečně zasměje: “Neboj babi já ho zkrotím.“ Hiei zvědavě nakoukne co má v plánu Kurama: “To by mě zajímalo jak?“ Kurama se zákeřně usměje: “To brzo uvidíš.“ Než Hiei stihne položit další otázku zatlačí ho Kurama do postele přehodí přes ně deku a za chvíli se ozve přidušeně z pod deky: “Kuramo tadyy nééé, jsme v klášteře...“ Kurama tiše se smíchem odpoví: “No a ?“
-----------
Probouzejí se v 5 večer, Hiei je celý rudý studem, Kurama jako vítěz, ozve se zaklepání a Hiei mizí pod dekou. Kurama na sebe natáhne kalhoty a jde otevřít. Za dveřmi je Genkai, začne jim vysvětlovat, co se stalo přes noc. Že tělo Rena zmizelo. Není k nalezení. Hiei odpovídá z pod deky a Genkai ani nepátrá proč. Kurama naštvaně pochoduje po pokoji: “A máme po dovolený.“ Hiei vykoukne z pod deky: “Co po dovolený? Máme po klidu, Reno asi žije...“ šťouchá u toho Kuramu prstem do ramene. Ten zrudne: “Na co narážíš? Že teď půjde po mě?“ Hiei se zazubí: “Ani bych se nedivil, jenže já tě nedám, jsi můj.“ A silně ho obejme zezadu.
Kurama ho chytne za zápěstí a přetočí ho před sebe do náruče a hladově ho líbá.
Genkai zakašle a oba výtečníci zrudnou. Hiei se chvíli mrská, než zjistí že to nemá smysl, Kurama ho pevně drží. „ Pápá babi „ Zubí se na ni Hiei.Ta protočí očima :“ Bože vy dva jste připad sám pro sebe.“ Hiei zaprotestuje: “To já ne, to ten perverzák“. Kurama jej umlčí dalším polibkem. „Babi nemá provokovat pak se diví.“ směje se. “Vždy něco začne, neumí to dokončit a pak kouká jak štěně snězte si mě.“ Hiei uraženě pohodí hlavou: “Hlavně, že ty jsi svatý co.“
Kurama se směje: “To jsem neřekl, ale přece neodmítnu, co je mi nabízeno.“ Genkai zrudne, zakroutí hlavou a raděj zmizne. Kurama ji sleduje a v momentu jak zavře dveře, otočí se na Hieie. Ten nahodí nevinný pohled, mrká na něj a pootevře rty. „Hiei nech toho sakra... víš, že když začnu nejdu zastavit“ reaguje s třesoucím se hlasem Kurama. Hiei na něj mrkne: “Vím a taky vím co chci já.“ Opět nahodí psí oči. Kurama zasténá: “Výjimečně máš štěstí, že jsem unaven.“ Hiei se zazubí: “Kuramíček se nám utahal, poslední dobou toho moc nevydrží.“ Kurama mu zkroutí ruku za záda: “Tak já nic nevydržím jo?!“ Převalí se na něj a hladově ho líbá. Hiei pod ním spokojeně vrní, o to větší nelibost přijde, když Kurama přestane. „Copak je?“ ptá se Hiei.
Kurama se na něj dívá: “Chci se chvíli dívat, jen dívat.“ Sleduje u toho jeho tvář. Hiei pochopitelně zůstane ležet a dívá se i on na něj. Po chvíli se Kurama zvedne přes protesty Hiei: “Dělej musíme se sbalit a najíst se, zítra jedem domů. Hiei smutně zavrčí, že se nepokračuje. Nahází v rychlosti věci ke Kuramovi do tašky. I s pár drobnostmi co tu dostal. Chytne Kuramu za ruku a odchází spolu na večeři. Daisuke a Toshi se k nim přidají a baví se o všem, co se stalo a o jejich odjezdu.
Ráno se rozloučí se všemi a s Genkai v patách odcházejí na nádraží a hurá domů.