Nemiluju tě...LEŽ!

Vždycky jsem byla proti větě:
„Mezi holkou a klukem nemůže být jenom přátelství!“

Vždycky jsem říkala, že to není pravda. Že mezi holkou a klukem může být čistě přátelský vztah.

Ale přece jen se z jednoho přátelství stalo něco víc. Už jsme si nerozuměli, už jsme se nesmáli, už jsme nedělali kraviny. Rozuměli jsme si ještě víc než předtím, smáli jsme se víc, než když jsme byli kamarádi a dělali jsme ještě větší kraviny!

Ale tento “vztah“ se stal ze dne na den zase čistě přátelský vztah… a potom zmizel úplně!
Člověku to hned nedojde, až po čase…. Ten druhý člověk mu začne chybět! Neskutečně chybět!

„Život je jedna velká lež!“

Život nezná spravedlnost!
Život se skládá jenom ze lží!
Život je sviňa!
Život si nevybírá!
Život? To je dlouhý příběh!
Život nemá definici, jen několik přívlastků!

Myslím na něho každou volnou chvíli- když jedu ráno autobusem do školy, v nudných hodinách, když jedu domů ze školy, když jsem se svým psem venku, když poslouchám hudbu. Je v mé hlavě víc, než čehokoliv jiného!
Chybí mi jeho blízkost. Chybí mi pocit jeho ochranné ruky. Chybí mi naše večerní procházky. Přála bych si, cítit ho zase po svém boku.

Každým dnem doufám!
Doufám, že budeme kamarádi.
Doufám, že nebudeme jenom kamarádi.
Doufám, že zase budeme MY!
Doufám, že mi dáš další šanci.
Doufám, že ještě někdy ucítím tvou blízkost!

Vzpomínky na naše příjemné chvilky mě ubíjejí! Voda, stromy, pizza, posilovna… to všechno!

Zvykla jsem si už na svou samotu,
Ačkoli dál nechápu, co zavinilo Tvou němotu…
Proč to jen takhle musí být
A já si o nás dvou můžu leda snít?

Buď můj! Buď můj teď a navždy! Nechci tě ztratit! Znovu už ne! Pojď se mnou, musím ti něco říct…

S něčím se ti svěřím,
Že k tobě láskou hořím.
Jsi moje štěstí největší,
Můj medvídek nejsladší.
Jen tebe ve svém srdci mám
A na tebe pořád myslívám.

Byla to minulost…
…TEĎ PROBÍHÁ PŘÍTOMNOST…
…Ale věřím v NAŠI budoucnost!