Rozchod a naděje

Ona byla ještě stále ve špatné náladě. Nebylo to dlouho, co se To stalo a byla moc citlivá na to, aby tak rychle zapomněla. Dala na rady kamarádek a zašla za tou podivnou stařenou, která jí dala nějaké prášky. Nevěděla o jaké prášky jde, ale zkusila je a najednou se jí chtělo spát. Usnula.

V tu chvíli šel on z hospody, kde byl s kamarády. Už byl v takovém stavu, že nevěděl o slušném vychování a klopýtavě se blížil k domovu. A pak se vše změnilo a objevil se v nějaké chatce nedaleko lesa, kde byl pouze stůl a na něm kniha. Začal číst.

"Několikrát jsem se ještě otočil, než jsem do toho lesa vstoupil, bylo to pro mne stejně nebezpečné jako zajímavé a tyto pocity se ve mně mísili až do té chvíle, co jsem tam vstoupil. Nebylo cesty zpět a já se poprvé setkal s tím, co jsem se dočetl v knize, která mě sem přivedla. Lidé v černých pláštích chodili kolem mě, ale neposlouchali. Jen šli a měli hlavu namířenou mým směrem. Nebylo jim vidět do obličeje, ale tušil jsem, že mě sledují. Má cesta pokračovala stále dál do většího temna, a tak jsem tedy pokračoval. Ti lidé nebo stvůry šli stále za mnou. Přidávali se ostatní a ve chvíli, kdy nebylo vidět na krok se přidali další s pochodněmi. Byl jsem vyděšen, ale pokračoval jsem. A pak se to stalo.
Byli už asi všichni a udělali kolem mě kruh. Byla to past? Najednou mě dva popadli a drželi mě zatímco třetí z nich se přede mnou zastavil a sundal si kápi z hlavy. V tu chvíli se všude kolem objevilo světlo a já tě zahlédl. Byli jsme opět mladí a poprvé jsme se setkali. Pak už jsme byli starší a chodili jsme spolu na rande. Viděl jsem i všechny naše hádky a zbytečné siutace, které zavinili náš rozchod. A nakonec jsem v tom světle uviděl, co se dělo po našem rozchodu. Ty si probrečela několik měsíců a já s vědomím, že jseš naprosto v pohodě jak se bavím jako by se nic nestalo. Neměl jsem o tom tušení a měl jsem pocit naprostého vzteku na sebe. A pak jsem se složil na zem a asi usnul.
Probudil jsem se až tady v té cele. Nikdo se tady se mnou nebaví a ani mi neřekli, proč tady jsem. Jediná věc v tady té cele je tužka a papír. Jakmile jsem mohl, začal jsem ti psát. Chci, abys po přečtení tohoto dopisu věděla, že tě stále miluji a nejraději bych to vrátil zpět. Budu se modlit, abych tě mohl zase vidět."

Když se probudila, uviděla na stole dopis a dala se do čtení. To co se v tom dopisu dělo jí bylo povědomé a chvíli přemýšlela o dejavu. A pak jí došlo, že si přečetla o svém snu. To, co se jí zdálo se mu přesně stalo. Běžela za tou paní, aby jí to vysvětlila, ale už nebyla na tom místě, kde se naposled setkali.
Najednou nic nebylo jako předtím, lidi mizeli a zůstalo jich jen pár. Co to bylo za prášky? přemýšlela. Tak on mě miluje a já to takhle zpackala. Někde v tom novém světě je její láska a ona ho musí najít. Bude to dlouhá cesta. Jemu nezbývalo, než vyčkávat kdesi v cele a číst stále dokola ten dopis, který jí napsal.