Romeo a Julie I.

Práskla za sebou dveřmi a schovala se do peřin. Slzy jí stékaly po tvářích. Nechápala to. Vždyť byli tak šťastní! A teď? Jen samá hádka. Kdy tohle začalo? Ano, brali se mladí. Ale z lásky! Jenže teď se jí Roman odcizuje čím dál víc. Spolkla slanou kapku, která se jí usadila na rtech, a rozsvítila lampičku na nočním stolku vedle velké manželské postele. První kus nábytku, který si koupili. Sáhla po značně ohmataném svazečku. Romeo a Julie. Našla tu knížečku kdesi při svých toulkách po antikvariátech. Hledala v ní útěchu. Na jejích stránkách nacházela onu opravdovou nefalšovanou lásku. Takovou, jakou prožívala s Romanem. Nebo si myslela, že prožívá? Vždyť to není tak dávno, co se nad tou knížkou smáli, jako už tisíckrát. Romeo a Julie. Roman a Johana. Možná proto hledala paralelu mezi jejich skutečným životem a životem těch dvou na stránkách knihy. Snad je přece jen naivní, když v sedmadvaceti ještě doufá ve skutečnou romanci. Měla by se už vzdát těch svých šílených fantazií a začít žít tenhle bolavý život. Otevřela knížku a vychutnávala ty důverně známé řádky. Jako tolikrát se jí před očima otevírala známá scenérie veronských uliček. Přímo před sebou viděla kamenné zdi, jen se jich dotknout...