Krutá sázka- 19.díl

,,Ne, počkej…“ odtáhla se a rychle vstala. I přes mikinu cítila chladný večerní vzduch a bezděky se zachvěla.
,,Co se stalo? Je něco špatně?“ postavil se vedle ní a pokusil se ji vzít za ruku. Ona se mu ovšem jemně vytrhla a postoupila blíž k vodě.
,,Já… Já nevím….“ Pokrčila bezradně rameny. ,,Pořád tomu nerozumím. Nedává mi to smysl….“
,,Na tom přece není nic k chápání….“ Promluvil tiše. ,,Jednoduše jsem se do tebe zamiloval…. Jestli ke mně ale necítíš to samé….“
Nedořekl to, otočil se a chystal se k odchodu. Mezitím už se Lucka rozhodla. Věděla, že riskuje, když bude naslouchat hlasu svého srdce, ale už neměla sílu se tomu bránit. Uvědomila si, že moc chce Lukášovi věřit. Přála si, aby říkal pravdu, aby ji měl opravdu rád….
,,Počkej….“ Doběhla ho. ,,Věřím ti a taky tě mám ráda… Už dlouho….“
Sklonila hlavu, najednou se zastyděla za to, co řekla. Ale Lukáš jí dal jasně najevo, že se stydět za nic nemusí. Chytil ji za bradu a vtiskl jí na rty polibek.
Stáli tam dlouho a jen tak se objímali, až Lucce zazvonil mobil.
Byla to babička…
,,Ahoj Luci, jsi v pořádku?“ slyšela z jejího hlasu neskrývaný strach.
Hnulo se v ní svědomí. Neuvědomila si, jak rychle čas plyne, tím pádem jí nedošlo, jaký o ni musí mít strach.
,,Jasně, babi, jsem…. Jen jsme se s Lukášem zapovídali….“
Zarděla se při pomyšlení, že povídání nebylo to jediné, co se zde v posledních minutách odehrálo.
,,Dobře, to se mi ulevilo. Mimochodem, jak se ten mladý muž hodlá vrátit domů? Už je pozdě, nic odtud nejede….“
Lucka překvapeně vykulila oči. Na to nepomyslela. Ale babička měla pravdu, teď už se Lukáš asi domů nedostane.
,,Lukáši, jak se chceš dostat domů?“ otočila si k němu a zakryla mobil dlaní.
Podle výrazu, který se mu objevil v očích, jí došlo, že tohle bylo to poslední, co se mu honilo hlavou. S možností návratu si nedělal nejmenší starost!
,,Sa-sakra, to mě nenapadlo…“ koktal bezradně.
,,Babi,“ rozhodla se Lucka a znovu si k uchu přiložila telefon, ,,vadilo by ti, kdyby u nás Lukáš dnes zůstal?“
,,Ale samozřejmě že ne,“ ozvalo se zvesela, ,,ale připravím mu samostatný pokoj….“
V babiččině hlase zaslechla smích a bylo jí jasné, kam tím míří…. Nikdy by Lucku nenechala v jednom pokoji jen s Lukášem, v těchto věcech byla velmi staromódní.
Když telefon zase schovala, všimla si šťastného úsměvu svého společníka.
,,Ty mě vždycky zachráníš, viď?“ natáhl se k ní, objal ji a něžně políbil.