Zabij mě něžně

Jak moc mám rád tu dobu , kdy s ní ležím v posteli před tím než usneme . Nepadají žádná slova , je jen ticho , ležíme tvářemi k sobě , cítím její vůni a dech . Dneska to ticho přeruším a povídám jí.....Kdysi jsem ti říkal , že než si přišla do mého života , tak jsem měl velkou díru v duši a můj život provázel smutek co mě pomalu zabíjel.To si mi říkal........odpověděla tichým hlasem . Přemýšlel jsem......povídám dál......že až odejdeš z mého života , tak se to všechno vrátí , bude to ještě horší o to že budu cítít velkou bolest z tvého odchodu a to já nechci , nechci nic takového zažívat , snaž se to pochopit . Ona mi povídá s ůsměvem v hlase.......Ty můj hlupáčku , co tě to dneska napadá?.......Odpovím.........Napadá mě to , že kdyby si vzala polštář na kterém je cítít tvoje vůně a pořádně by si ho tiskla na můj obličej , tak bych umřel zamilovaný do tebe a s pocitem že jsme spolu , vím jak šíleně to zní , ale tohle mám v hlavě , tohle bych moc chtěl , byl by to nejkrásnější konec všeho , sladká tečka na závěr . Ona povídá.........Ty ale víš , že tohle já nikdy neudělám , tak už to nikdy neříkej rozumíš , ubližuje mi to co říkáš . Já odpovím......už to nikdy neřeknu , slibuju moje lásko . Její ruka mě pohladí po tváři a potom přitisne mou hlavu na svůj hrudník , cítím její teplo a bezpečí , nemůžu od života dostat už víc než je tohle . Ale mám jasno . Už možná zítra přesvědčím mou lásku at mě zabije .