Sarah de Louron, 1.část

Když Sarah de Louron spatřila Charllese Vincenta Lanouxe, bylo jí pouhých osm let. Už tehdy však věřila, že se jednou stane jeho ženou. Dala si to jako své předsevzetí, jako hlavní cíl svého života.
Charllesovi tehdy bylo 16 let, byl tedy přesně o polovinu starší, když se poznali.
Ani ho nenapadlo všímat si rozpustilé holčičky bohatého obchodníka. Vlastně nestál o roli hodného manžílka, věřil, že se nikdy neožení. Jeho život byl už od 13 let protkaný alkoholem, zapadlými putikami a nevěstinci. Matka mu zemřela, když byl ještě malý chlapec a otec na jeho výchovu sám nestačil, neboť sám velmi pil. Charlles věřil, že mu žádné manželství nemůže přinést více než ochotné dívky z nevěstinců a lázní, které udělaly cokoliv si přál. Znal vyprávění starších mužů o manželství. Neslyšel nic jiného než stížnosti na vaření manželek, na praní, uklízení a na chladnou postel. Proto se raději vždy svěřil do péče rozkošných ruček hubené Berty. Berta nebyla sice příliš krásná, ani chytrá, ale dobře věděla, co muž potřebuje a to Charllesovi vyhovovalo.
Otec Sarah byl skutečně proslulý obchodník. Prodával nádherný nábytek, každý, kdo byl ve společenském žebříku trochu výš, chtěl nábytek od Gerarda de Louron. Nebylo tedy divu, když se zde, zakrátko po patnáctých narozeninách Sarah, objevil také Charlles.
Přijel si prohlédnout nové kousky nábytku a zároveň popřát Sarah k narozeninám. Gerard ho přijal velmi ochotně a přátelsky, nabídl mu ubytování v jejich domě a doufal ve výjimečně dobrý obchod.
Jakmile byl Charlles ubytován, podávala se večeře. Všichni už byli připraveni k jídlu, když sluha ohlásil slečnu de Louron.
Charlles tomu nevěnoval přílišnou pozornost, pamatoval si ji z dřívějška, rozmazlená malá holka.
Ovšem to, co spatřil, mu vyrazilo dech, zakuckal se a několik chvil nenápadně odkašlával do ubrousku. Poté se kvapně zvedl a pozdravil.
„Je mi ctí slečno de Louron.“ uklonil se a usadil ji. Ona se jen mírně usmála, aby nedala najevo, jak moc ji to potěšilo, uvnitř ní však vládl příšerný zmatek. U každého sousta se na něj musela na okamžik podívat a celé tělo jí hořelo vzrušením. Byla vychována v zachovávání etikety, ale tento večer, jakoby nebylo možné se na nic soustředit, po očku na něj hleděla a zasnívala se, takže byly chvilky, kdy držela vidličku v ruce a nepřítomně zírala někam do prostoru. Kdyby kdokoliv nahlédl do jejích myšlenek, zhrozil by se. Její představy týkající se Charllese byly více než odvážné.
Charlles se celou dobu ovládal a ani jednou na ni nepohlédl. V klidu večeřel, jako kdyby ani nezpozoroval, že je v místnosti. Chvílemi se poklidně bavil s Gerardem a probíral s ním obchodní záležitosti. Sarah byla zvyklá být středem pozornosti, proto se po chvíli začala nudit a rozhodla se odejít do své ložnice.

*

V uších jí zněla jediná věta: „Charlles se bude ženit.“ Otec jí to oznámil ráno po Charllesově příjezdu. „Včera u večeře mi to sdělil jako důvěrnou informaci, ale myslím, že bys to měla vědět.“
„Proč bych to měla vědět?“ zeptala se Sarah a snažila se vší silou skrýt vztek.
„Myslíš, že jsem si nevšiml, jak se na něj díváš?! Je to dobrý chlap, ale nic pro tebe, raději ti ruce zpřelámu, než aby si s ním něco začala,“ řekl klidně.
Nic na to neřekla, otočila se a hrdě odkráčela.

*

„Otče? Mohu s tebou na chvíli mluvit?“ začala Sarah opatrně.
„Ale jistě. Co potřebuješ?“
„Já jen, proč by sis nepřál, abych milovala Charllese?“
„Ale dítě, milovala? Ty o lásce ještě zdaleka nic nevíš. Nechtěl jsem, aby sis na něj dělala nějaké nároky, tak bych to spíš vyjádřil.“
„Mýlíš se“, rozčílila se Sarah, „vím, co je milovat a miluji Charllese a nikdo, ani ty mi nebude bránit v tom, abych ho mohla vídat, nevzdám se ho nikdy!“ odsekla plamenně, tváře jí hořely rozčilením, až se Gerard zalekl. Chtěl ještě něco dodat, ale ona mu opět ukázala záda a odešla.
Celý večer musel myslit na to, že za tohle může jen on sám, on jí umožnil, aby vždy dostala to, co chtěla a teď, když jde o muže, bude mít stejný pocit. Aby zahnal chmury,
napil se velkého doušku vína a rozhodl se, že jí koupí nové šaty, třeba si ji tak usmíří.
Sarah mezitím ve svém pokoji vztekle házela s věcmi a roztrhala dvoje šaty. Když už nevěděla, co by zlostí ještě zničila, lehla si na koberec a rozplakala se nad uraženou pýchou a zničenými věcmi.
Ona Charllese dostane, to se otec bude ještě moc divit! Hodně divit, co ona dokáže!