Sarah de Louron, 2.část

Nadešel opět večer, služky už Sarah přichystaly ke spánku. Svlékly ji, umyly, celé tělo pomazaly vonnými mastičkami a rozčesaly její dlouhé tmavé vlasy. Poté jí oblékly noční košilku a vytratily se. Napila se trochu vína, které tam měla pro lepší spaní, ale v tu chvíli spatřila ze svého okna temnou postavu. Nejprve netušila, kdo by to mohl být, ale jakmile spatřila Charllesova psa Lorenta, došlo jí, kdo to v noci prochází zahradami. Místo, aby ulehla, navlékla na sebe župánek a neslyšně se protáhla dveřmi. Došla k malému jezírku vprostředku zahrady. Věděla, že jakmile se bude Charlles vracet do zámku, musí tudy projít. Čekala na něj, až půjde cestou zpět okolo. Seděla na chladné kamenné zídce a třásla se zimou a vzrušením.
Konečně! Uslyšela vzdálené kroky. Slyšela tiché šourání podrážek o trávu.
Rozhodla se, teď nebo nikdy a dala se do tichého pláče. Zaslechl vzlykání a zastavil se u jezírka.
Pak ji spatřil, župánek měla spadlý z ramen a košilka více odhalovala, než skrývala. Chvíli musel klidně stát a zhluboka oddychovat než ho opustila první vlna vzrušení. Viděl, že se třese zimou, přistoupil k ní a ochranitelsky ji objal, aby se zahřála. Chvíli tak beze slova postávali, ovšem ručičky hodin se rychle blížily k půlnoci. Venku už vládla temná noc a zdáli byl slyšet sýček. Jeho pronikavé kvičení roztínalo ticho jako šavle kousek látky. Navíc se i značně ochladilo a i přes hutný župan hrozilo Sarah prochladnutí. Charlles věděl, že tohle není správné. Tušil, že více chvil ve společnosti tak vzrušující, ho může poslat do pekel. Tohle není to samé jako vídat se s příležitostnými společnicemi a kurtizánami v lázních. Sarah byla z velice dobře postavené rodiny a pokud by si s ní snad něco začal a někdo se to dozvěděl, zničilo by to jak jeho slibně se rozvíjející obchodnickou kariéru, tak studium a navíc i velmi výhodný sňatek s rozkošnou Rosaline. Rosaline byla nejen velmi bohatá, měla také vysoké postavení a byla opravdu překrásná.
Rodiče se snažili ze všech sil vychovat z ní pravou dámu, ale zatím to byla jen rozpustilá holčička. Charlles ovšem věděl, že rozpustilou holčičku se mu spíše podaří rozvášnit nežli vychovanou a z přesvědčení způsobilou dámu. Proto mu nevadila její rozmazlenost. Jenže Sarah, to bylo něco jiného. Nebyla tolik bohatá, ani tolik vyumělkovaná jako Rosaline, její přírodní krása a živočišnost doslova tajila dech. A Gerard si ani nevšiml jaké nádherné stvoření mu vyrůstalo pod střechou. Viděl v ní malé desetileté dítě. Představa, že již brzy nejspíš přijde okamžik, kdy se její otec rozhodne pro svou dceru vybrat vhodného manžela se Charllesovi hnusila. Malinko od ní poodstoupil a prohlédl si ji, byla tak krásná, až se přestal ovládat, popadl ji do náručí a nesl ji do hradu.
„Přece byste nechtěla onemocnět slečno“, vyrazil ze sebe konečně.
„To bych tedy skutečně nechtěla“, vděčně se na něj usmála a v duchu si blahopřála, jak jí to vyšlo.
Odnesl ji až k jejímu pokoji, tam ji postavil na zem a políbil jí ruku. S tím se však Sarah nehodlala spokojit a předstírala, že zakopla. Rychle ji zachytil dřív než spadla a ona ho objala kolem krku, chvíli mu upřeně hleděla do očí a pak mu pootevřenými ústy dala najevo, co má udělat. Pomalu přivřela oči a svůj obličej přibližovala k jeho. Ještě chvilku na ní nevěřícně koukal, než ji znovu pustil, opět políbil její ruku a dal jí dobrou noc.
Ona se na něj jen pohrdavě ušklíbla a odešla do pokoje. Celou noc pak uvažovala nad tím, proč ji nepolíbil, věděla přece, že už od prvního večera na ní kouká, tak jako ona na něho nebo že by se spletla? „Nemožné“, řekla si a usnula.

*

Další den ji naprosto ignoroval. Byla navztekaná a přemýšlela, v čem se jen mohla splést. Pokaždé si pak řekla, že se nikdy neplete, a že tomu přijde na kloub. Zkusila ho svádět a nepovedlo se, je čas na žárlivost.
Seběhla do kuchyně, kde uždibla kousek ze zákusků připravených na chuť po obědě a vydala se do jídelny na společnou snídani. Velice elegantně a nenápadně vstoupila, popřála otci i Charllesovi dobrého rána a usedla ke stolu. Ze snídaně si vzala jen malý kousek a se slovy, že jí není příliš dobře se rozloučila a zase se měla k odchodu. Pokradmu přitom sledovala Charllesův výraz, ten si však hleděl své kávy a četl si knihu.
Její otec jen přikývl. Od jejich roztržky se snažil se Sarah příliš nemluvit a jen vyčkával, co ji napadne. Tímto ho ale trochu zmátla. Chvíli ještě tiše seděl a pak se dal do hovoru s Charllesem.