Dopis pro Tebe...

Píšu Tobě psaní, které jest protchnuté citem, který láskou se nazývá. Pero mé, jak tanečnice ladně se vine mezi řádky, a obraz mého srdce do nich vpisuje. Samota, jež je mou společnicí, jen rozdmýchává touhu po Tobě, jež je usídlena hluboko ve mně. V mysli přehrávám si stále obraz Tvůj a usilovně snažím si vybavit každičký tón Tvého hlasu…

Chtěla jsem Ti již tisíckráte říci, jak mnoho pro mne znamenáš, již tisíckráte jsem Ti pověděla, že miluji tě. Avšak pořád strach Tebou prochází, a nejistotou jsi zmítán, jak plachetnice v silné bouři, jíž kotvy se utrhly. Tou temnou nejistotou řítí se její posádka, nevěda či přežijí, či moře je zhltne v nenávratnu. Ty však nejsi ztracený námořník, Ty nemusíš se bát. Má láska je jako ostrov hojnosti, na němž se zachrániti můžeš. Je jak oáza v nekonečné poušti, jak pohár živé vody, co dodává Ti sílu. Já toužím býti světlem, jež Tvoje kroky povede v temnotách, být vodou křišťálovou, jenž bude omývat rány, co osud Ti zasadil, ulehčovat Tvá trápení, být Tobě oporou v těžkých časech. A kdyby, byl jsi ve smrtelném nebezpečí, já život bych pro Tebe dala…

Má láska nejde vypovědět slovy, jelikož taková slova neexistují, a kdyby někdo je přeci vymyslel, popsala bych jimi celý vesmír, by všichni věděli, že srdce moje bije jen pro Tebe již navždy. Za svou věrnost a nekonečnou náklonnost toužím jen po jednom, bys mne věrně miloval. Nechci dary, projevy moci či oddanosti, mně stačí jen vědomí, že Tvé srdce je tomu mému věrné…

Prosím věř ústům mým, když říkají, jak mnoho pro mne znamenáš a neměj strach, že snad je lepšího muže v světě, nežli jsi Ty, i kdyby někdo to tvrdil, pro mne budeš vždy ten nejlepší…



S láskou a s polibkem zdraví Tebe,
Tvá čarodějka…