Malý Finský Příběh VIII.

Vevnitř bylo děsně narváno, takže jsem čapla Hannu za ruku, významně se na mě podíval, ale nekomentoval to a prodíral nám cestu davem. Bylo evidentní, že je tady docela často, protože ho neustále někdo zdravil. Nebo je až přespříliš populární osobnost. V klubu hráli rock, což pro mě je jedna z mých krevních skupin. Hannu nás táhnul snad přes půl klubu až do VIP zóny, což jsem si nejdřív myslela, že má asi horečku. Když jsme došli ke stolu, který byl skoro plně obsazen, já se stále rozhlížela po okolí a snažila se nasát celou tu místnost. Takže jsem zapomněla, že za ruku držím Hannu. Teprve když jsem se otočila ke stolu, tak jsem nejdřív nechápala, proč na mě všichni tak divně koukají. Teprve až když jsem si všimla něčího pohledu, jak zavítal mezi nás.
„Ehm.“ Pustila jsem jeho ruku a nervózně se rozhlížela po ostatních. Většina Finů, blonďáci, jak jinak.
„Čau kluci!“ zařval Hannu přes ten kravál.
Lidi okolo stolu pokývali hlavami, že berou na vědomí.
„Posaď se…“ odmlčel se Hannu a hledal místo, kam se posadíme, ale to moc jednoduché nebylo, protože gauč byl plný a taktéž i židle okolo stolu.
„Stačí Vám jedno místo, ne?“ ušklíbl se jeden z lidí na gauči.
„Jasně, já si vezmu tady nějakou slečnu na klín a můžete si sednout.“ Ozvalo se z druhé strany.
Hannu začal trochu rudnout a netušil, jak z toho ven.
„A co kdybychom si půjčili ještě nějakej stůl a srazili je dohromady?“ navrhla jsem.
Takový primitivní nápad asi nikdo nečekal, ale všichni se ho chytli a kluci došli pro stůl a nějaké židle. Hannu se na mě rozpačitě usmál, oplatila jsem mu to šklebem, který naznačoval, že si na mě nepřijdou.
Potom se začalo hromadně představovat. Mě si lidi pamatovali, ale se mnou to bylo horší.
„Předem se omlouvám, když zapomenu něčí jméno, je Vás tu totiž strašná spousta.“ Omlouvala jsem se předem.
„To je v pohodě, stačí, když zavoláš blonďáku.“ Řekl mi kluk po mé levici, který začínal na J, a všichni se začali smát.
„Bezva.“ Zasmála jsem se.“ A můžu k tomu dávat i přívlastky jako velká huba a jiné?“
Tentokrát se začali smát ještě víc, než slovíčku blonďák.
„Já myslel, žes jí před náma varoval?“ otočil se pan J na Hannu.
„Varoval.“ Pokrčil rameny Hannu.
„Ale mám dojem, že ty si měl varovat nás před ní.“ Ozvalo se z druhé strany.
„Já si holt nerada nechávám věci líbit.“ Ozvala jsem se.
Než někdo stačil někdo říct, přišla obsluha a zeptali se nás s Hannu, co si dáme. Marně jsem se sháněla po českém pivu, tak jsem se rozhodla okusit finský.
„To bych být Tebou nedělal.“ Ozval se někdo uprostřed, taktéž začínající na J.
„Aspoň si budu víc vážit toho našeho.“ Usmála jsem se.
„Vážit? Ty ho budeš uctívat.“ Zasmála se „Velká huba“.
„Proč se musíte všichni jmenovat na J? Já si nemůžu zapamatovat vaše jména.“ Začala jsem být zoufalá.
„Tak si nás nějak pojmenuj.“ Pokrčil ten blonďák vpravo.
„Hm, Fanda, Josef a Hugo.“ Mumlala jsem si česky a po těch jménech jsem se začala smát.
Díky tomu jsem si vysloužila zvednuté obočí od Všech přítomných.
„Tak tohle si musím natočit.“ Ozval se ten uprostřed a začal vytahovat kameru.
A já si vzpomněla na pohádku Dlouhý, široký a bystrozraký.
„Už vím, jak si Vás rozliším. Znáte pohádku Dlouhý, široký a bystrozraký?“
„No, vzpomínám si jen matně, ale je mi jasné, jak to bude.“ Ušklíbla se velká huba.
Pan J vpravo se začal hájit.
„Já budu pan dlouhý. Výška plus šířka se rovná největší délka.“ Usadil ho.
„Oukej, oukej. Trochu si Vaše jména upravim do svého jazyka, abyste se nehádali. Ty.“ Ukázala jsem na velkou hubu.“ Budeš Kuk. A ty.“ Otočila jsem pohled na pana uprostřed s kamerou v ruce.“ Budeš Jaro. A ty, a ty, a ty…“ došli mi nápady.
„Co já?“ pokrčil rameny pan J s vyklenutým břichem.
„Ty budeš klasicky pan Jéé a je to vyřízený.“ Rozhodila jsem rukama, až jsem nechtěně jednu Hannu flákla.
Všichni se začali smát. Hannu jen seděl a držel se za nos. Já zbledla.
„Promiň.“ Začala jsem se mu omlouvat.
„Dobrá budu pan Jéé, a doufám, že kdykoliv řekneš Jéé, tak se Hannu něco stane.“
Všichni se zasmáli.
„Tyyy.“ Ozvalo se vedle mě.
Něco mi proletělo kolem hlavy a trefilo to Jéé do čela, spadlo to na stůl. Po bližším ohledání jsem zjistila, že je to panák. Nerozbil se.
„Chceš si hrát?“ měl Jéé v ruce připravený panák.
„Neměl sis začínat.“ Zasvítili Hannu oči.
„Tak chytej.“ Hodil Jéé po Hannu zpátky ten panák.
Jemu se ho podařilo odrazit, až se trefil do Kuka.
„Jsem myslel, že mě vynecháte.“ Ozval se, hodil do sebe panáka, co měl na stole a hodil ho na Jaro.
„Trochu šílená zábava, ne?“ zeptala jsem se Hannu a byla připravená krýt letícího panáka.
„Já Tě varoval.“ A jen tak uhnul dalšímu.
Mezi námi lítali už jen dva, než přišla obsluha, jestli bychom se laskavě nechtěli trochu umírnit.
„Pokusíme se.“ Nahodil Kuk americký úsměv.
Obsluha zvedla obočí, ale zanechala mi pivo na stole a odešla.
Kluci se začali řehtat. Já se chopila piva a prohlédla si jeho barvu. Čuchla jsem si a v duchu se pomodlila. Napila jsem se prvního loku.
„Dobrou chuť.“ Poplácal mě Jéé po zádech zrovna, když jsem pila. Pivo jsem rychle odlepila od úst a dala na stůl, začala jsem se kuckat.
Kluci se začali smát ještě víc. Po pěti minutách jsem byla schopná mluvit.
„Tak to si mě nepřej.“ A zmerčila jsem vodu uprostřed stolu, než stačil někdo zareagovat, sebrala jsem a Jéé měl vodu v klíně.
„Hééj.“ Zaječel.“ Teď vypadám, jako kdybych to nestihl.“
Vzal sklenici, co měl poblíž s neznámým obsahem a chrstnul jí po mně. Ale čekala jsem to, takže to lízlo jen židli, zatímco já se kryla za Hannu.
„Vylez a bojuj jako správný chlap.“ Zařval.
„Ale já nejsem chlap, dneska mám bodyguarda.“ Poplácala jsem Hannu po zádech.
Hannu na mě hodil pohled, který říkal ne.
„Mám dojem, že si dneska vyhrál zlatou cenu.“ Zasmál se Kuk.
Letěla další dávka, tentokrát jen vody. Já opět statečně uhnula, ale Hannu to měl na hlavě. Skokem jsem přistála vedle Kuka, ale doskočila jsem nějak špatně a sedla si Kukovi do klína.
„Jé ahoj.“ Rozpačitě jsem se usmála.
„Hmm, holky mi létají sami do klína.“
„Moc se neraduj.“ Vyskočila jsem jen tak tak a Kuk byl další, kdo to měl na obličeji.
„Já se snad netrefím.“ Bědoval Jéé.
Než si stačil nachystat další sklenici, přišla znovu obsluha.
„Ale tohle už přestává všechno.“ Začala se servírka rozčilovat.
„My ty škody zaplatíme. Jako vždycky.“ Vzal Jéé servírku kolem ramen a snažil se jí ještě finsky něco vysvětlit.
Ona chvíli kroutila hlavou, nakonec odešla. Jéé si šel sednout na místo a já se jala vyměnit si židli, která byla mokrá. Při příchodu zpět s novou židlí se Jéé šklebil.
„Co se děje?“ zeptala jsem se.
Zvedl se a znovu si sedl, až to začvachtalo. Podívala jsem se po klucích. Ty se marně snažili zadržet smích, ale nevydrželi to a já se k tomu jejich řehotu přidala.
„Prozraďte mi, kterej z Vás mi nalil tu vodu na místo.“
Ale nic se nedozvěděl, kluci jen po téhle větě znovu smích zaštěkali a dál se smáli. Já jsem se v tom záchvatu smíchu všimla, že Jaro všechno dokumentuje na tu jeho kameru.
„Děláte si dokumentaci na památku?“ zeptala jsem se Jara, zatímco se Hannu a Kuk stále smáli.
„No, dalo by se to tak říct.“
„Kdo tu má dneska hrát?“ zeptal se Hannu.
„On tu někdo bude hrát?“ zbystřila jsem pozornost.
„Jojo, místní kapela.“ Odkýval to Jaro.
„Paráda.“ Zaradovala jsem se.
„Tebe by si měl Hannu přivázat na vodítko a nikam Tě nepouštět.“ Začal Jéé.
„V tom případě mě měl nechat doma a zavřít do klece, nemyslíš?“
„Hele, měl by si s tím něco udělat. Pokaždý Tě nějak usadí.“ Naklonil se Kuk blíž k Jéé.
„Asi budu muset svojí korunu předat někomu jinýmu. Holt jsem na tohle už starej.“
„To je zvláštní, že nás pravidelně usadíš a to jsme mladší.“ Začal Hannu.
„Hele víš co. Mám nápad. Ty budeš finský král a já budu česká královna v tomhle. Holt jsem trochu jiná mentalita.“ Poplácala jsem ho přátelsky po zádech.
„Dobrá, tak Finsko, Čechy 0:1.“ Podíval se na mě.
„Platí.“ A plácli jsme si.
„A teď uvidíme, kolik vydrží Češi v panákovaný.“ Zvolal Jéé a zamával na číšnici, aby přišla.
Poněkud jsem ztratila barvu.
„Copak, copak? Necítíš se na to?“ poplácal mě přátelsky Jéé.
„Doufám, že nebudu na káry.“
„To néé.“ Ušklíbl se na mě Jéé a objednal panáky vodky.
Já si k tomu poručila ještě džus, abych to mohla prokládat. Po každém panáku se mi udělalo pořádné vedro, po třech jsem začala moc mluvit. Chtěla jsem, aby už Jéé přestal objednávat. Odpověděl mi, že až jich budeme mít pět, tak to bude tak akorát. Než přišel čtvrtý, stačila jsem Hannu říct, že by mi měl potom zalepit ústa, protože jsem potom děsně ukecaná. Ten mi to odkýval, ale i přes tu náladičku mi bylo jasné, že Hannu už je taky mírně navátý.
Po pěti panácích jsem už nikoho ke slovu nepustila. Naštěstí začala hrát kapela a já kluky zanechala u stolu a šla trochu blbnout mezi lidi. Kapela hrála opravdu dobře, a když si potom po půlhodině dali pauzu, vracela jsem se zpět ke stolu už docela v pohodě.
Za to kluci měli mezitím další panáky a ten kravál, co dělali, by přehlučil i dav.
„Nazdááár, ty už jsi zpátky?“ padl mi do náručí Jéé.
„Jsem byla jen v kotli.“
„To se musí oslavit.“ Vykřikl a než jsem stačila něco namítnout, pokračovalo se dál.
Dala jsem si s klukama ještě tři panáky, než jsem řekla dost, protože jsem začínala být naprosto mimo.
„Hannu, asi bychom měli jít nebo tu brzo budu spát na stole.“ Tahala jsem Hannu za cíp jeho vestičky.
Hannu už taky vypadal mírně mimo, ale při pohledu na mě, jak vedle zívám se v jeho očích zablýsklo pochopení.
„Jasně, vyrazíme.“ Odkýval mi to.
„Kluci.“ Houknul na ostatní.“ Letíme domů.
„Proč?“ zeptal se Kuk.
„Protože slečna má zítra na starosti hlídání.“
Kluci hromadně zamručeli.
„Přijdeš zase?“ zeptal se Jaro.
„Když mě budete chtít vidět.“ Pokrčila jsem jakž takž rameny.
„To je jasné. A co se týče soutěže Česko Finsko. Necháme to vyrovnaný.“ Blekotal Jéé.
„Bezva. Tak se mějte. Ahoj.“ A zamávala jsem jim.
„Čauu.“ Ozvali se sborově.
„Hannu, ty buď na telefonu.“ Zavolal na něj ještě Jéé, než jsme zmizeli v davu.
Hannu na něj jen zakýval hlavou a nás dva pohltil dav.