Malinko zlomené srdce...

Ten den moc hezky nebylo...Už od rána lehce pršelo a celý den to nebralo konce...I když jsem chtěla jít večer na discotéku, mamina trvala na tom , že před tím s ní pojedu na návštěvu...Tak fain..Hlavně když mě pustí večer, řikala jsem si..
Jenže návštěva se trošku protáhla a já jsem měla co dělat abych stihla vlak..Přilítla jsem domu , rychle utíkala do vany, umyla si hlavu , vyfénovala a vyžehlila vlasy, namalovala se a běžela na vlak , který jsem stihla jen tak tak....Ve vlaku jsem našla holky a naše cesta do víru velkoměsta byla začata...Holky byly sice trošku do stylu barbí , který já teda moc nemusim , ale mám je ráda a slušelo jim to, takže jsem nic nenamítala...Lucka na sobě měla velmi krátké minišaty, které já bych si nikdy na sebe nedovolila vzít...Verča měla tílko , které mělo v zadu na zádech díru a výstřih tak veliký, že toho bylo docela dost vidět...A nakonec Barča, která jako jediná z holek byla sama sebou a moc jí to slušelo....
Když jsme vysoupili z vlaku , všimla jsem si , že vystoupil i ON....To bylo hodně nečekaný...Od tý doby co jsme si přestali psát a tak nějak vůbec spolu mluvit, jsem o něm skoro vůbec nevěděla a neslyšela...Nevím co se stalo, vypadalo to, že spolu začneme chodit, vážně jsme si moc rozuměli , ale on pak odjel na hory a od té doby, jako by se z těch hor vrátil uplně někdo jiný...Moje veliké přání bylo , aby jsme spolu aspoň tento večer prohodili pár slov...
Naše cesta k místu konání byla dlouhá , ale stála za to...Na místě už se stála obrovská fronta, kde naše místo bylo až někde ke konci...Ale šlo to celkem rychle a tak jsme během pár minut byli ve vnitř , kde se to už docela slušně rozjíždělo...Něvěřila bych, že se tu sejde tolik lidí a přece tu bylo narváno...Pár kluků mě pozvalo na drik ( většina nealko , ale i pár alkoholických bylo ) a já se začínala slušně bavit...Byl čas , zajít taky na taneční parket...Jenže ze svého tanečního místa jsem měla skvělí výhled na místo, kde tancoval i ON...A nebylo zrovna hezký koukat se na to , jak tam má každých 10 minut jinou slečnu...Přestávala jsem věřit tomu, že si tenhle večer řekneme ještě něco jiného , než obyčejné ahoj...Moje oči sice pořád pokukovali jeho směrem, ale docela se mi dařilo si tim nekazit náladu a pořádně si užívat...Nakonec začali hrát ploužák a jelikož jsem neměla skym tančit a všechny moje kamarádky si někoho našli, dřepla jsem si na židli a jen tak civěla do prázda....Najednou se vedle mě někdo postavil a řekl "neseď tu jak trubka a pojď si semnou zatancovat"...Bylo mi jasné, že to je on...Nikdo jiný by tohle říct nemohl....Aniž bych věděla co dělám, moje ruka se sama od sebe zvedla a on už si mě vedl na taneční parket...Nevím proč, ale třásla se mi kolena...Kolena se mi vlastně třásla pokaždé , když jsem byla s ním...
Jenže teď to vypadalo , že jsem další jeho slečna tohoto večera...Jedna z těch holek , co s nim tancovaly ještě před pár minutama...Ne , já taková nejsem..On mě zná..Známe se už dlouho..Známe se od školky...Naše tancování je jiné , než tancovaní s tamtima holkama...Naše tancování bylo známé a důvěrné...Každý pohyb, každý jeho dotek , pro mě byl jako sen...Jenže z každýho snu se musíme probudit a ani tenhle netrval věčně..A to probuzení jsem ukončila já...Písnička dohrála a my jsme si dopovídali...Ve snaze dostat ho ven jsem mu řekla "jdu chvilku na vzduch"...Ano...Moje očekávání bylo , že se sebere a půjde semnou...Ale jemu to očividně vůbec nedocházelo...Jen mi odvětil "jo, jo jasně, tak se pak ještě uvidíme"...Trošičku zaražená a zklamaná jsem tedy odkráčela ven...To se dalo čekat...Bylo by to příliš krásné , kdyby semnou šel ven..A tudíž to nemohla být ani pravda..Protože takovouhle smůlu , mám vždy jen já a nikdo jiný...
Pršelo...Kapičky deště mi stékaly po vlasech a po tváři...Steklo mi pár slz...Trápit se kvůlu klukovi, byl můj hlavní zákaz..A teď to dělám..No není to k smíchu?...Měla bych se smát...Ale nejde to...Bolí to..Hodně to bolí...No tak seber se! Nejsi malá holka..Nebudeš brečet kvůli klukovi..Ne..Ne kvůli němu...Moje poslední síly se sami sebraly a já měla odvahu na to, vrátit se zpátky na parket...Ano, byl tam...Ale ani se na mě nepodíval..Měl tam další "jeho" slečnu...Strašně mě to štvalo...Ty holky ho neznaji, nic o něm neví..Já vim o něm všechno...Vim kam chodí do školy, kde bydlí, kolik mu je...Pomáhala jsem mu s těma největšíma problémama a on dá i přesto všechno přednost jim...A tak to je, bylo a vždycky bude...A vím, že to není jen můj případ...Vím, že tohle prožívá hodně holek..A moje rada pro vás?...Je lepší najít si kluka o kterém toho mnoho nevíme....Protože potom ho můžeme hodně dlouho poznávat..:)

Věnováno Kubovi..Klukovi , o kterém je tato povídka a který mi jen trošičku nalomil mé srdce....