Hranice vztahu 2

„Hmm… ještě jsem o tom moc nepřemýšlela, vzhledem k tomu, že tak daleko se zatím nikdo nedostal,“ poznamenala zamyšleně. „Ale zřejmě bych mu vyložila přibližně totéž, o čem jsem ti říkala. Aby počítal s tím, že to nebude vztah jako takový a tak dále, ale taky bych zdůraznila svoje pravidla.“

„Pravidla?“

„No jistě. Třeba důležité pravidlo: dokud spíme spolu, spíme jenom spolu.“

„A co pak? Ve třetím kole?“

„No… tak do třetího kola by se dostal, kdybych si představila, že se spolu vyspíme, a ta představa by se mi líbila. Musela by mezi námi být určitá přitažlivost, to je snad jasné. Takže bych musela usoudit, že do toho půjdu…“

„Řekl bych, že průměrný chlap by byl přirozeně opatrný, protože takové nabídky nedostává běžně,“ pokračoval. Uvědomil si, že se baví – hráli jakousi hru, možná vědomě možná ne, a jeho to velmi bavilo. „Takže by se určitě zeptal, v čem je háček.“

Souhlasně pokývala hlavou, když se napila svého drinku. „Jo. S těmi by byl obeznámen ve třetím kole.“

„Takže jich je dokonce víc?“ zasmál se. „Jaké tedy?“

„To ti tak určitě budu prozrazovat,“ odfrkla si pobaveně. „To je důvěrné. Pokud vím, mají se to dozvědět jenom ti, co jsou ve třetím kole.“

„Jo, ale… já můžu objektivně posoudit, co by ti na ně asi tak řekli. Nechceš znát názor někoho nezaujatého?“

Chvíli si ho prohlížela přimhouřenýma očima a očividně o tom přemýšlela. Pozorovala jeho lehký pobavený úsměv, s jakým jí opětoval pohled, a napadlo ji, že vypadá zatraceně přitažlivě. Kdyby ji pozval na drink, možná by se dostal do druhého kola. Ne že by ji někdo jako on pozval na drink. Tak vysoké mínění o sobě rozhodně neměla. Takoví si vybírají jiné a jinde, neloví v zapadlých barech.

Takže to klidně může vyzkoušet nanečisto, o nic nejde. Aspoň zjistí, jaký efekt její háčky budou mít na potenciální partnery.

„Tak fajn,“ poposedla na židli a narovnala se v zádech. „První háček je v tom, že ten dotyčný musí mít byt nebo aspoň vlastní pokoj, kde bychom se mohli scházet. Protože já bydlím se dvěma holkama na jednom pokoji.“

„To není tak hrozný háček,“ zhodnotil a dodal jakoby mimochodem: „To bych třeba já splňoval, protože mám vlastní pokoj. A hodně kluků, co znám, tak jsou taky sami. Co ten druhý háček?“

Dopila zbytek whisky a pak odpověděla: „Já určuju, kdy a jak často se budou schůzky odehrávat.“

„Očividně to máš promyšlené.“

„Hmm. Však tohle není nějaký impulzivní nápad. Přemýšlela jsem o tom už dlouho. Dneska jsem sebrala dost kuráže, abych to uskutečnila.“

„A co bys řekla na mě?“ zeptal se po dlouhé chvíli ticha.

„Co? V jakém smyslu?“ nechápala.

„No, jestli bys mě byla ochotná vzít do svého výběrového řízení.“

„Ty bys…“ začala udiveně, ale pak se ovládla a pokračovala ležérně. „Pokud vím, nekoupils mi drink.“

„Hned to bude.“ Upoutal pozornost barmanky, která okamžitě přešla k části pultu, kde seděli. „Ještě jednu whisky tady pro slečnu.“

Barmanka na ni vrhla tázavý pohled.

„Jo, Kett. Dej mi whisky.“

„Dobře.“

„Zapomněl jsem, že máte tajnou úmluvu,“ uchechtl se, když byla barmanka z doslechu.

„Jo. Jsi první, s kým dneska skutečně piju.“

„To znamená, že jsem se dostal do prvního kola?“

„Vážně o to stojíš?“ neodpustila si. Opírala se předloktími o bar a na chvíli si podložila hlavu dlaní, nespouštěla z něj oči. Pousmála se. „Proč?“

„Prostě stojím,“ pokrčil rameny. „Líbíš se mi. A tvoje nabídka zní… výhodně.“

„Jo… neprozradila bych ti to tak na rovinu, kdybych věděla, že jsi taky kandidát.“

„Vážně tě to nenapadlo? Ani na chvilku?“ zajímal se. „Chci říct… nelíbím se ti?“

„O to nejde…“ zavrtěla hlavou.

„Takže nelíbím?“ trval na odpovědi.

„Jsi z těch všech, co tu dneska byli, ten nejatraktivnější,“ řekla upřímně. „Právě proto jsem o tom asi neuvažovala. Nemířila jsem tak vysoko.“

„Nejsi snad z těch, kdo uplatňuje pravidlo lig.“

„Je to pravdivé, víš.“

„Nesmysl. Co se mě týče, tak bych nás oba zařadil do té stejné, pokud trváš na ligách. Tudíž by nebyl problém v tom, abychom si spolu začali.“

„Řekla bych, že to je největší kompliment, jaký jsem v životě slyšela. Ale nemůžeš si vážně myslet, že jsem ve stejné lize jako ty. Podívej se na sebe, vždyť bys mohl být model, kdybys chtěl.“

„Model?“ to ho překvapilo.

„Potkals někdy v poslední době zrcadlo?“ odvětila trošku netrpělivě.

Chvíli mlčel. Pak se zničehonic zazubil, což jí povážlivě zrychlilo tep. Zatraceně, ten má ale úsměv. „Z toho, co říkáš, usuzuju, že se ti líbím,“ pronesl téměř vesele. „Takže, v jakém kole jsem teď?“

„Kola jsou bezpředmětná, když už víš všechno, nemyslíš?“

„Jo. Ale z hlediska tvého uvažování… však víš. Ujasňuješ si, jestli tě přitahuju, nebo už jsi ve fázi, kdy si představuješ, jestli by ses se mnou chtěla vyspat?“

„Ještě nevím přesně,“ trošku našpulila rty.

Mírně se k ní naklonil a jemně přitiskl svoje rty k jejím. Jen tak zkusmo, dvě sekundy počkal, jestli se neodtáhne, a když to neudělala, zlehka její rty ochutnal. Spokojeně se odtáhl, když mu lehký polibek vrátila, jakmile překonala počáteční údiv.
„Mohlo by to pomoct v rozhodování?“

Vypadala zaskočeně, sama věděla, že se jí musí všechny pocity odrážet ve tváři. Trvalo několik sekund, než se ovládla. „Hmm…“ zavrněla a olízla si rty. „Řekla bych, že jsi ve třetím kole.“

„Takže už si nemám objednávat další drink?“

„Jestli to myslíš vážně…“ pokrčila rameny s předstíraným klidem. „A jestli máš vážně ten pokoj.“

„Jo a jo.“

„V tom případě… já své slovo držím.“ Srdce jí uhánělo jako ještě nikdy v životě.

Kývl a na okamžik soustředil pozornost na zbytek svého drinku, který dopil na ex. „Zaplatím a můžeme jít.“

„Kett, spočítej mi to,“ oslovila barmanku, když se zase ocitla v doslechu.

„Na mě,“ kývl.

„Ne, kdepak,“ zarazila ho. „Pozvals mě na jeden drink, ten můžeš zaplatit, dobře. Ale zbytek je moje starost. Tečka,“ dodala, když se nadechoval k protestu.

„Nehádala bych se s ní,“ doporučila mu barmanka spiklenecky. „Prohraješ.“

„Fajn, protentokrát.“

To ji pobavilo. „Protentokrát? Ještě jsme spolu ani nezačali spát a ty už za mě chceš platit? Asi ti budu muset zopakovat pravidla. Nebudeme spolu chodit, takže žádná vztahová gesta.“

„To se uvidí,“ zamumlal si pro sebe, zatímco vytahoval peníze, aby zaplatil svou útratu.

„Říkals něco?“

„Ne, nic,“ kouzelně se usmál a nemohl si nevšimnout, jak se zatvářila. Podmračený výraz jí viditelně roztál a neubránila se pousmání.

„Zatraceně, tohle nedělej,“ varovala ho pobaveně.

Líbilo se mu, že na ni tak působí. A líbilo se mu, že nemá problém s tím to přiznat. „Co nemám dělat?“

„Ty víš.“

Oba věděli. A věděli, že to ví ten druhý.

Když vyšli ven, přivítala je mrazivá únorová noc.

„Je to k tobě daleko?“

„Ne, tak deset minut chůze.“

„Fajn,“ zamumlala a přitáhla si kabát těsněji k tělu. Přestože se skoro roztřásla zimou, když vyšli ven, tak ji zaplavilo hřejivé teplo, jakmile ucítila jeho ruku na zádech. Objal ji kolem pasu, trošku ji k sobě přitiskl a sladil s ní chůzi.

„Měl jsem zavolat taxi,“ zamumlal napůl pro sebe. „Teď už to nemá cenu, než by dojel, už budeme u mě.“

„To je dobré,“ ujistila ho. „Neuškodí si trochu pročistit hlavu po té whisky.“

„Jsi snad opilá?“

„To ne, ale ráda bych byla pokud možno naprosto střízlivá.“

„Jo, to bych byl taky rád. Abys mě pak neobvinila, že jsem využil situace.“

Zasmála se a od úst jí šly obláčky páry. „Neboj, to se nestane.“

Slyšel, jak jí drkotají zuby, a přitiskl ji k sobě trochu pevněji. „Už tam skoro jsme.“