Dopis pro Tebe...2

Drahý můj…


Jsi mágem, jenž očaroval srdce i nepolapitelnou duši ledové, temné čarodějky, jíž život připadal bezvýznamný, nicotný bez smyslu či ambicí. Dny její naplněny byly jen ztroskotanými sny a neuskutečnitelnými tužbami. Ty však znal jsi kouzla a měl jsi v srdci dostatek žáru, by, zbořil jsi hradbu z ledu, jež si vybudovala před světem. Srdce, jež již nedoufalo v pravou lásku, a vystavělo si hradbu proti světu, to srdce jsi přesvědčil, že láska ještě žije a lásku jsi mu daroval. A tak stal ses jejím smyslem života, pro něž chce žít a činiti Tě šťastným. Těmito skutky zachránil jsi život černé dívky, novodobé Demoniac a nočnímu andělu zkázy, před ztroskotáním v nicotě…

Tou ledovou ženou, Demoniac z temného domu jsem já. A těmito řádky chtěla bych Ti poděkovat za vše, co jsi pro mne udělal. Ty máš stále strach, že Tě opustím, že přestanu Tě milovat, že budu jako jiné a náhle se ztratím v temnotě noci. Já Tě opustit nemohu, jelikož moje srdce by vyskočilo mi z hrudi a za tím Tvým by se hnalo. Tak moc jsem Tobě oddaná. Kdybych Tebe ztratila, upadla bych opět v temnotu a již by se nenašel nik, kdo by mne zachránil, nikdo nemá tolik síly jako Ty. Proto, že jsi takový, jaký jsi…proto Tě tolik miluji…


Chybíš mi…Tvá milující a stále věrná čarodějka...