Hranice vztahu 4

Držel ji u sebe a něžně ji líbal. Užíval si pomalé polibky i blízkost jejího těla a jemně ji konečky prstů hladil po nahých zádech. Naplňovala ho naprostá euforie – zažili spolu něco výjimečného, tím si byl jistý. A soudě podle jejích reakcí se jí to očividně líbilo.

„Jestli chceš jít do koupelny, na pračce jsou čisté ručníky,“ řekl o několik minut později, když ho napadlo, že se možná bude chtít osprchovat. Jenom přikývla a začala vstávat, s povděkem si vzala košili, kterou jí podával, a oblékla si ji.

Když zavřela dveře koupelny, opřela se o ně čelem a na okamžik zavřela oči. Roztřeseně polkla a zhluboka se nadechla.

Bylo to naprosto úžasné.

Ani ve snu by ji nenapadlo, že to bude tak úžasné. Nečekala, že bude cítit tak moc, že ji to tak cele pohltí. Jen při vzpomínce na to, co se odehrálo sotva před patnácti minutami, se zachvěla. Byla si vědoma toho, že měla obrovské štěstí, když narazila na něj. Byl ohleduplný a věděla, že si dal záležet, aby se jí to líbilo. Pocítila stah u srdce, když si vybavila, jak se jí díval do očí, zatímco se s ní něžně a pomalu miloval. Ten rozdíl mezi jejím dřívějším sexem a tímhle byl naprosto propastný, téměř tomu nedokázala uvěřit, jak moc se to mohlo lišit. Jako by se smazalo všechno, co bylo předtím, teď byl jenom on a úžasný sex s ním.

Byla přesvědčená, že byl výjimečný milenec… přestože neměla zrovna zástup chlapů, se kterými by mohla srovnávat, nedokázala si představit nic, čím by ho někdo jiný mohl předčit, co by se jejímu tělu mohlo víc líbit.

V rychlosti se osprchovala a sáhla pro čistý ručník. Znovu si oblékla jeho košili a vrátila se do pokoje. Stále ležel v posteli, do pasu přikrytý dekou a ruce měl založené za hlavou. Tvářil se spokojeně a uvolněně a na rtech se mu mihl úsměv, když vešla dovnitř.

Najednou si připadala rozpačitě, nevěděla, jak by se měla chovat. Zažila s ním něco tak intimního, důvěrného a především krásného, co s nikým jiným nezažila… a přesto to byl v podstatě cizí člověk.

Tak to ovšem chtěla, připomněla si. Záměrně chtěla jen milence, ne přítele.

Vykročila k posteli a sesbírala svoje oblečení. „Díky za tu sprchu,“ prohodila, „hned budu pryč.“

„Cože?“ podivil se a zamračil se, když viděl, že si položila hromádku oblečení na křeslo a chystala se začít oblékat. „Ty chceš jít? Teď? Neblázni, jsou skoro dvě ráno.“

„To nevadí.“

„Prosím tě, přece nepůjdeš sama v noci, navíc v takové zimě. Můžeš tady přespat a ráno jít, kam potřebuješ.“

„Nechci tě otravovat…“

„Hej, podívej se na mě,“ přerušil ji skoro ostře. Otočila se čelem k němu, jak si přál. „Teď hned se vrať sem. Nepustím tě pryč uprostřed noci, zůstaneš tady. To je moje poslední slovo.“

Zvolna vykročila k posteli a lehla si vedle něj. „Spokojený?“

„Jo.“ Podělil se s ní o svou deku a unaveně zívl. „Na kolik máš zítra školu?“

„Až na půl jedenácté.“

„Fajn, já na deset. Takže se můžeme v klidu vyspat.“

„Co vůbec studuješ?“ zeptala se do ticha.

„Jeden nezajímavý obor na katedře ekonomie. Co ty?“

„Dějiny umění.“

„Počkat… to je taky v hlavním areálu, ne?“

„Jo, třetí budova.“

„Hned vedle nás. Jak to, že jsme se nikdy nepotkali?“ podivil se.

Trošku pokrčila rameny. „Třeba potkali.“

„Jo, třeba,“ souhlasil. „Teď už se ale potkávat budeme… nebo ne?“

Otočila k němu tvář. „Jak to myslíš?“

„No… předtím v baru jsi říkala, že by sis představovala někoho stálého… že první noc by se ukázalo, jestli by to fungovalo, a podle toho by ses rozhodla, jestli v tom chceš pokračovat,“ připomněl.

„Pochybuješ snad o tom, že se mi to s tebou líbilo?“ pozvedla obočí.

„Zatím jsi mi nic neřekla, takže…“ výmluvně se odmlčel.

Otočila se na bok, čelem k němu. Nedokázala potlačit úsměv. „Předčilo to všechna moje očekávání,“ řekla mu upřímně.

„Vážně?“

„Hm,“ přitakala a podložila si hlavu dlaní.

„Takže si to budeš pamatovat?“ zeptal se trochu škádlivě a nedokázal odolat, musel se dotknout její tváře. Když souhlasně zakývala hlavou, pokračoval. „A vzpomínat na to jako na něco hezkého?“

Usmála se. „Nedokážu si představit, jak by to mohlo být ještě hezčí, opravdu. Řekla bych, že spoustu lidí tak krásné milování nezažije za celý život. Mám štěstí, že jsem to s tebou mohla zažít.“

„Jsem rád, že se ti to líbilo,“ řekl a nepřestával ji něžně hladit po tváři.

„A odpověď na tvou dřívější otázku… ráda bych to zopakovala,“ pokračovala.

„Fajn, protože já bych to zopakoval moc rád,“ usmál se a zlehka ji políbil.

„Hmm,“ zavrněla proti jeho rtům. „A kdy?“

„Pro mě za mě třeba hned,“ zasmál se tiše.

„To neříkej dvakrát.“ Mrštně se přetočila nad něj a využila jeho překvapení, aby ho začala dlouze líbat.

…

Probudila ji vůně. To se jí nestalo snad nikdy, aspoň si nevzpomínala. Když otevřela oči, naskytl se jí obrázek, který jí ve vteřině zrychlil tep. Stál sotva dva metry daleko, viděla ho z profilu. Měl asi třídenní strniště, což považovala za velmi přitažlivé. Už včera se jí to na něm líbilo – byl ten typ, u kterého je strniště neuvěřitelně sexy a zdůrazňuje jeho sexappeal. Byl nahý, až na bílý ručník kolem pasu, takže viděla jeho tělo v celé jeho kráse. A že bylo na co se koukat. Měl silné paže, při pohledu na ně se jí okamžitě vybavilo, jaká je jeho kůže na dotek; horká a hladká, ale zároveň si vzpomínala, jak pod prsty cítila pevné, tvrdé svaly. Byl mírně opálený, buďto mu opálení vydrželo z léta, nebo byl na zimní dovolené někde v teple. Solárium jí k němu sice nepasovalo, ale kdyby tam chodil, nevadilo by jí to. Neměla nic proti tomu, když o sebe chlap dbal, pokud to nehraničilo s narcisismem.

Když pokládal na stůl tácek s hrníčky, trošku se sehnul a svaly na zádech mu zahrály. Okamžitě jí bleskla hlavou vzpomínka na to, jak se těch napínajících se svalů včera v noci dotýkala, a zachvěla se.

„Dobré ráno,“ usmál se na ni, když se k ní otočil čelem a všiml si, že je vzhůru. Ona si na oplátku s obdivem všimla jeho břicha, které bylo naprosto perfektně vypracované. Ani moc, ani málo, zkrátka přesně tak, jak se jí to na mužích líbilo. Zatoužila se ho znovu dotýkat, jeho tělo bylo neuvěřitelně vzrušující a přitažlivé. Nepoznávala sama sebe, tolik touhy necítila snad ještě nikdy.

„Na stole je čerstvé kafe, ještě donesu mléko a cukr.“ S těmi slovy zmizel z pokoje a ona se mezitím posadila na posteli, prohrábla si vlasy a proklela se, že si s sebou nevzala hřeben. Díkybohu měla aspoň kartáček na zuby – vzala si ho jen tak pro případ, že by přece jen někoho v baru sbalila.

„Nabídl bych ti i snídani, ale je tam jenom chleba, který má podezřele nazelenalou barvu,“ řekl, když postavil cukřenku a krabici mléka na stolek.

„Nedělej si starosti, koupím si něco cestou. Stejně většinou ráno nesnídám doma.“ Natáhla se pro mléko a trošku si přilila do svého kafe. „Nemusels mi ani vařit kafe,“ dodala. „Ale děkuju.“

Jen se usmál. „Cukr nechceš?“

„Ne, nesladím,“ zavrtěla hlavou a usrkla trošku horké kávy. „Hmm, dobrá.“

„Jsem rád, že ti chutná. Jak se ti spalo?“ zeptal se vzápětí a míchal si svoje kafe.

„Dobře.“ Bylo zvláštní mít ho v noci vedle sebe… Ale zároveň to bylo úžasné. Líbilo se jí to. „Doufám, že jsem ti nepřekážela. Určitě jsi zvyklý mít svou postel pro sebe…“

„Líbilo se mi, že jsi byla se mnou,“ odpověděl jí.

Dopila rychleji než on a bez dalšího otálení se měla v plánu začít chystat k odchodu. „Zajdu si do koupelny, jestli to nevadí.“

„Nemusíš se přece ptát,“ odvětil. „Jako doma. Všechno je ti kdykoliv k dispozici.“

„Díky.“ Zmizela i s hromádkou svého oblečení v koupelně.
Přestože v koupelně byl kartáč na vlasy, nedovolila si ho použít – zřejmě patřil dívce, která bydlela s přítelem v tom velkém pokoji. Místo toho vylovila z kapsy gumičku a svázala si vlasy do drdolu. Pak vyměnila jeho košili za své vlastní oblečení a na závěr našla v kabelce svůj kartáček a vyčistila si zuby.

„Vracím,“ pousmála se a podávala mu košili, když se vrátila do jeho pokoje.

„Ty už půjdeš?“ zeptal se, když viděl, že je oblečená. „Je teprve osm. Máš ještě přes dvě hodiny volno, ne?“

„Potřebuju se vrátit domů, převléct se a vzít si věci,“ vysvětlila.

„Fajn,“ řekl tedy a pokynul jí ke dveřím, ke kterým se ihned vydala. V předsíni se obula a nechala si pomoct do kabátu. Nebyla si jistá, jestli se jí jeho gentlemanská gesta zamlouvají nebo ne – nebyla na to zvyklá a neuměla na to reagovat, takže si připadala trošku pošetile, když za ni galantně dělal věci, které by sama hravě zvládla. Když o tom však zauvažovala, bylo to od něj pěkné.

„Tak ahoj.“

„Počkej.“ Otočil ji čelem k sobě, když už se chystala vykročit k domovním dveřím a zmizet. „Kdy se zase uvidíme?“ Ještě nepustil její paže, nebyl v tom žádný hlubší záměr, jen setrvačnost jeho předchozího gesta.

„Zavolám ti a domluvíme se,“ odpověděla.

„Dobře,“ kývl. „Počkat – nemáš moje číslo.“

„Ne?“ podivila se.

Přimhouřil oči. „Chceš tím snad něco naznačit?“

„Čím?“ nechápala.

„No tím, že jsi řekla, že mi zavoláš, a přitom ani nemáš moje číslo.“

„Ne, to ne… jenom jsem trošku… roztržitá. Nedošlo mi, že nemám tvoje číslo.“

Věděl, že říká pravdu. Prostě to poznal, tak nějak spontánně. „Počkej tady,“ přikázal jí a zmizel zpátky v pokoji. Když se vrátil, měl v ruce mobil. „Řekni mi svoje.“

Nadiktovala mu svoje číslo a vzápětí se jí z kabelky ozvala vyzváněcí melodie nastavená pro neznámá čísla.

„Tak už máš moje číslo,“ prohlásil spokojeně a položil mobil na botník. „Takže zavoláš?“ zeptal se s pousmáním a přiblížil se k ní.

„Jo,“ slíbila a dívala se mu do kobaltově modrých očí. Ucítila jeho dlaň na tváři a vzápětí jeho rty na svých. Jeho polibky pro ni byla další překvapivá věc. Líbal ji tak, že nechtěla, aby někdy přestal. S líbáním měla více zkušeností než se sexem, ale až dosud ho nepovažovala za tak úžasné, jako když ji líbal on. Měl příjemně měkké a hebké rty, které přesně pasovaly k jejím. Nevěděla, jestli je prostě přirozený talent, nebo má jenom velké množství zkušeností, a v tu chvíli jí to bylo jedno. Odpovídala na jeho hravé polibky, a aniž by věděla jak, zjistila, že ho objímá kolem krku.

„Budu čekat,“ šeptl pak.

Jenom přikývla a pustila ho. Tiše vyklouzla z bytu na chodbu a zmizela mu z dohledu.