Hranice vztahu 5

Věděl, že bude působit vlezle, když jí zavolá on. To jediné mu v zavolání bránilo. Dohodli se, že zavolá ona, a on měl v plánu počkat. Sám neměl rád, když ho některé holky uháněly, a jen to přispívalo k tomu, že se mu přestaly líbit.

Jenže teď byl v opačné situaci. Nevěděl, jestli mu vážně zavolá, nebo ne. Co když neříkala pravdu a nemá v plánu se s ním znovu sejít? Co když lhala, aby ho neurazila, a třeba se jí jejich společná noc zase tak moc nelíbila? Uchlácholila ho, aby dal pokoj a přestal se vyptávat, jestli se jí to líbilo.

Přece jsem viděl, jak reagovala, říkal si v duchu a zaháněl tak pochybnosti. Vlastně měl jejich noc před očima celé ty tři dny, kdy čekal na její zavolání. Vzpomínal, jak byla vášnivá a jak úžasně reagovala. Ani by nepoznal, že není moc zkušená, byla očividně přirozený talent. Vlastně se mu její doteky líbily víc, než od kterékoli jeho bývalé – a ty, až na jednu výjimku před několika lety, nebyly zrovna nezkušené.

Neměl ve zvyku sám sobě něco nalhávat nebo něco předstírat, a pravdou bylo, že se mu dostala pod kůži. Věděl to. A proto musel několikrát sám sebe napomenout, když bezděčně našel její číslo a prstem přejížděl přes tlačítko „volat“. Ale nikdy nezmáčkl.

Zařekl se, že víc jak čtyři dny čekat nebude. Ve čtvrtek večer jí zavolá, pokud se do té doby neozve sama. Vymyslí si nějakou výmluvu, proč s ní potřebuje mluvit, a uvidí se.

Jeho problém se ovšem vyřešil sám. Když totiž ve čtvrtek při obědě vytáhl telefon, zjistil, že má jeden nepřijatý hovor. Od ní. Většinu dopoledne strávil na přednáškách, takže měl vypnuté zvonění, proto to neslyšel. Neváhal a hned jí volal zpátky. Vzala to asi po třetím zazvonění.

„Ahoj, volalas mi?“

„Jo… ale nedovolala jsem se,“ odpověděla a on slyšel, jak si odkašlala.

„Promiň, měl jsem přednášky,“ vysvětlil.

„To nevadí. Chtěla jsem jenom zjistit, jestli máš večer čas.“

„Jo, jasně,“ odpověděl. Cítil, jak ho naplňuje radost. Zavolala. A chce se sejít.

„Takže v kolik by se ti to hodilo?“

„Co třeba v osm?“ navrhl, když si spočítal, v kolik se dostane domů. Potřeboval trochu času, aby se najedl a osprchoval, taky musel udělat pár grafů na zítřejší seminář, takže osm byla ideální doba, aby nebyl v časové tísni.

„Dobře, takže v osm,“ souhlasila. „Takže se uvidíme večer…“

„Budu se těšit.“

Slyšel, jak se trochu zasmála. „Jo, já taky. Ahoj.“

Usmíval se po zbytek svého oběda.

…

„Promiň, trochu jsem se zdržela v knihovně,“ omlouvala se, protože dorazila těsně po čtvrt na devět. „Děláme s kamarádkou na jednom projektu a vždycky zapomeneme na čas…“

„Nic se neděje,“ ujistil ji a pomohl jí z kabátu. „Hlavně že jsi tady.“ Sotva pověsil její kabát na věšák, vzal ji kolem pasu a vášnivě ji políbil. Poznal, že ji to v první chvíli překvapilo, ale velmi rychle mu začala jeho líbání oplácet. Líbal ji déle, než plánoval… nějak nedokázal přestat. Zaútočila na všechny jeho smysly – chuť jejích polibků, její vůně, teplo jejího těla – to všechno mu znemožňovalo přestat, protože se toho nemohl nabažit. Čtyři dny byly opravdu dlouho.

„Wow,“ dostala ze sebe, když ji konečně pustil. „Takhle vítáš každého, kdo přijde?“

Jen se zasmál a nechal to bez odpovědi. Vzal ji za ruku a vedl ji do pokoje, kde už tiše hrála pomalá hudba. Minule totiž zjistil, že i ona má ráda tenhle typ songů, takže nic nebránilo, aby jim podkreslovaly atmosféru.

„Dáš si něco? Třeba trochu vína?“ nabídl.

„Možná později,“ pomalu dala ruce kolem jeho krku. „Teď potřebuju tebe.“

Nenechal se dvakrát pobízet, začal ji líbat a zároveň svlékat. Brzy se dostali k posteli a poslední kousky oblečení přistály na podlaze.

…

„Zůstaneš přes noc?“ zeptal se polohlasně a konečky prstů jí přejížděl po zádech. Ležela na břiše a hlavu měla položenou na předloktí.

„Nemůžu, musím se vrátit a sbalit si věci.“

„Sbalit?“ zamyšleně se zamračil.

„Jo, zítra jedu domů, na víkend.“

Cítil, jak ho zaplavilo zklamání; zrovna se jí chystal zeptat, jestli nechce přijít i zítra.

„Copak ty nejezdíš na víkendy domů?“

„Jo, jezdím, tak jednou za měsíc za dva. Tady je všechno, co potřebuju, a navíc mi cesta zabere půl dne.“

„Já jezdím skoro každý víkend… nemám tady totiž pračku,“ vysvětlila.

„Můžeš si klidně prát tady,“ předvedl jí zářivý úsměv. „A některý víkend tady zůstat se mnou.“

„Celý víkend?“

„Jasně, proč ne?“

„To přece nejde, nemůžeme strávit celý víkend takhle. To by nás brzo přestalo bavit,“ zasmála se.

„Můžeme něco podniknout,“ pokrčil rameny. „Třeba zajít do kina nebo do klubu…“

Přestala se usmívat a posadila se, cípem deky se přitom zakryla. „Nechodíme spolu. Tak proč bychom dělali něco takového?“

„Jen tak,“ pokrčil rameny.

„Ne, to…“ vrtěla hlavou, „stanovili jsme přece, že mezi námi půjde jen o sex.“

„Fajn, to byl jenom návrh,“ řekl lehkým tónem, ač se mu trošku sevřelo srdce nepříjemným pocitem. Tak trochu předpokládal, že její razantní postoj se bude zmírňovat a brzy nebude mít nic proti večeři či návštěvě klubu.

„Takže se uvidíme kdy? Dneska je čtvrtek, celý víkend budeš pryč…“ začal počítat.

„Co třeba v pondělí? Nemáš večer něco?“

„Ne, odpoledne chodíme hrát squash, ale od sedmi jsem ti k dispozici.“

Zasmála se a znovu si lehla, tentokrát těsně k němu. „Tak se mnou počítej.“

Pomalu ji políbil a přitáhl si ji na sebe. „To je ale dlouho,“ namítal s úsměvem. „Čtyři dny… to nebude snadné vydržet.“

„Není to zase tak dlouho, to jenom ty začínáš být rozmazlený,“ zasmála se.

„Je to dlouho a já chci dneska ještě jednou,“ řekl s hranou trucovitostí. Oba s tím tak nějak počítali, že si ještě jednou zopakují milování.

„Tak schválně – jak dlouho jsi byl bez sexu, když jsme se potkali v tom baru?“ dobírala si ho a škádlivě mu přejížděla prstem po tváři. Líbilo se jí jeho několikadenní strniště a nemohla si pomoct, ráda se jeho tváře dotýkala.

„Hmm…“ přemýšlel, „asi dva měsíce, možná trošku víc.“

„Tak vidíš.“

„Jenže to nemůžeš srovnávat,“ usmíval se a jemně jí zastrčil za ucho uvolněný pramen vlasů. „Teď je to jiné.“

„V čem jiné?“

„Prostě jiné.“ Už nic víc neřekl a ani nenechal nic říct ji, a začal ji vláčně líbat. Okamžitě mu zjihla v náručí a netrvalo dlouho, než v ní opět začala narůstat touha a vášeň.