Hranice vztahu 7

Seděl na lavičce na nádvoří a sluneční paprsky ho příjemně hřály. Čekal na ni, věděl totiž, že jí brzy skončí hodina a ona půjde do jiné budovy právě přes to nádvoří, kde seděl. Už se neviděli tři dny, proto doufal, že přijme jeho pozvání, aby přišla dneska večer. A přinejlepším aby zůstala celý víkend.
Z budovy se pomalu začali trousit lidi a on vstal, aby si ho všimla, až bude vycházet.

Zahlédl ji dřív než ona jeho. Šel jí pomalu naproti s rukama v kapsách a mírně se usmíval. Vždycky mu zvedlo náladu, když ji viděl.

„Ahoj…“ řekla překvapeně, jakmile se zastavil před ní.

„Ahoj, čekám na tebe.“

„Já hrozně spěchám… mám další hodinu,“ omlouvala se.

„Nezdržím tě dlouho,“ slíbil. „Jen se chci zeptat, jestli dneska nepřijdeš.“

„Dneska?“ zopakovala a trošku neochotně se zastavila – měla nejvyšší čas, aby stihla další přednášku.

„Třeba kolem osmé?“

„Tak dobře, přijdu,“ přikývla. „Ale teď už vážně musím…“

„Počkej ještě…“ vzal ji za předloktí, když chtěla vykročit pryč. Jednou rukou ji objal kolem pasu a položil jí dlaň na tvář. Všiml si, že se jí v očích mihlo překvapení, než ji dlouze políbil.

„A přijď hladová, jo?“ dodal ještě, než ji pustil.

Jenom udiveně zvedla obočí, ale na nic se neptala. Byla ještě v šoku z jeho polibku a navíc už musela běžet.

…

„Dneska jsi mě překvapil,“ prohodila, když se posadila na nevelkou pohovku. „Nemusel jsi na mě čekat, stačilo napsat zprávu.“

„Měl jsem čas,“ pokrčil rameny a podal jí skleničku vína.

„My něco slavíme?“ zajímala se s úsměvem. Občas pili víno, ale většinou se obešli bez alkoholu. Dneska k tomu měli i pár svíček a pomalou hudbu. Sice se jí v hlavě rozsvítilo varovné světlo, když viděla tu romantickou atmosféru, ale rozhodla se, že pro jednou se přizpůsobí ona jemu. Koneckonců, jejich dohoda neobnášela zákaz romantiky, to jenom ona se bála, že ji to přiblíží střemhlavému pádu do propasti, ze které už nebude návratu.

„Ne, jenom jsem chtěl, aby to dneska bylo trochu jiné,“ odpověděl a usrkl víno, načež položil skleničku na stolek. „Aby tě neomrzelo sem za mnou chodit.“

„Ty si myslíš, že by mě to mohlo omrzet?“ podivila se a v očích se jí mihlo pobavení. „To nehrozí, vážně.“

„Tím líp. Ale to neznamená, že si sem tam nemůžeme dát víno a večeři. Mimochodem, máš ráda sýrovou pizzu, doufám.“

„Jasně.“

„Fajn, protože ji asi za deset minut přivezou.“

„Asi bylo naivní si myslet, že budeš vařit, co?“ dobírala si ho se smíchem.

„Náhodou, umím vařit,“ bránil se. „Ale zabere to zbytečně moc času, proto dávám přednost jídlům, které si jenom objednám. Ale jestli chceš, někdy ti uvařím.“

„Hmm, takovou nabídku jsem ještě nedostala,“ usmívala se. „Rozhodně neříkám ne,“ dodala, když si ji přitáhl blíž k sobě. Ochotně přitiskla svoje rty k jeho. Přijímala a oplácela mu pomalé polibky, které ji velmi záhy rozechvěly až do morku kostí. Nedokázala si představit nic úžasnějšího, než napůl ležet v jeho objetí, vnímat ho všemi smysly a nechat se tak úžasně líbat.

Vzdáleně vnímala, že se ozval domovní zvonek. Vzápětí ji neochotně přestal líbat, což ohodnotila nesouhlasným povzdechem. Pousmál se na ni a odešel pro jejich jídlo. Měla akorát čas na vzpamatování, když se vrátil do pokoje a postavil na stůl dvě krabice pizzy.

„Tys objednal dvě? To nesníme,“ řekla pochybovačně.

„To by ses divila,“ vyvrátil jí to. „Co se mě týče, klidně sním i polovinu tvé.“

„A kam to dáváš? Není na tobě vidět, že bys byl takový otesánek,“ dobírala si ho a poplácala ho po pevném břiše.

„Všechno spálím,“ ujistil ji a zazubil se. „Musím doplňovat energii, abych zvládl noci s tebou.“

„Chceš tím snad něco říct?“ přimhouřila oči, ale nedokázala tak docela potlačit smích.

„Jenom to, že bychom to měli sníst co nejrychleji,“ odvětil a pak se k ní trochu naklonil. „Nevím, jak dlouho vydržím se na tebe jenom dívat.“ Aby to zdůraznil, políbil ji na krk pod ucho, a když cítil, jak se zachvěla, s uspokojením se odtáhl. Pustili se do jídla a ona se nestačila divit, jak to do něj padalo. Sotva snědla čtvrtinu pizzy, on už měl prázdnou krabici a šilhal po její. Se smíchem mu ji přisunula blíž.

„Jen si vezmi. Už mi stačí jenom jeden.“

„Vážně?“ podivil se. „To ti nemůže stačit.“

„Chápu, že pro tebe je to nepochopitelné –“ nedokončila svou provokaci a vyjekla, protože ji povalil na záda. Věděla, co přijde – už měl zmapované, kde je nejvíc lechtivá, a měl v plánu ji potrestat za to, že si z něj dělala srandu.

„Beru to… zpátky…“ dýchala přerývaně, když ji mučil sotva pár sekund. Sice si vždycky dával pozor, aby ji lechtal s citem, ale to nic neubíralo na tom, že se svíjela pod jeho prsty a s křikem se mu snažila vykroutit.

„Teď nemůžu jíst,“ stěžovala si, když se posadila, jakmile ji milostivě pustil. „Mám všechno pohmožděné.“

Na vteřinu mu v očích probleskla obava, jestli jí přece jen neublížil, ale záhy poznal, že pokračuje ve svých provokacích. Tentokrát se ovšem neuchýlil k lechtání, měl v rukávu lepší protiúder.

„Za chvíli se o všechno postarám,“ předvedl jí slibný úsměv a pozoroval, jak zaujetím přimhouřila oči. Zajel jí dlaní za krk a přitáhl si ji blíž, až měl rty těsně u jejího ucha. „O každé místečko, kterého jsem se dotkl.“

„To musíš mít vždycky poslední slovo?“ zeptala se, když se jí okamžitě zrychlil tep. Hraně se na něho zamračila, ale vzápětí ucítila jeho rty na svých a po mračení nebylo ani památky. „Co kdybychom dojedli? Protože už to moc dlouho nevydržím,“ vydechla roztřeseně.

„Dobrý nápad. Ale asi si tu tvou půlku nechám na později,“ usoudil. „Protože pak bych byl schopný asi jenom ležet a funět.“

„Tak to ne,“ rozhodla a sebrala mu zbytek své pizzy. „Nic takového nebude.“

Zasmál se a dopil svoje víno. „Fajn, je to rozumné. Co bys řekla na tanec?“

„Ty chceš tančit?“ podivila se.

„Trochu můžeme, ne?“

Pokrčila rameny. „Nedá se říct, že bych to nějak extra uměla.“

„Taky nejsem žádný tanečník,“ opáčil a nabídl jí ruku. Když ji přijala, přitáhl si ji těsně k sobě. „Ale myslím, že můžeme improvizovat.“

„Tohle ještě zvládám,“ usoudila, když ho pomalu objala kolem krku a začali se pohupovat do rytmu.

„No vidíš. Jde nám to.“ Jemně ji políbil, aniž by vypadli z pomalého rytmu. Oba začali brát tanec jako předehru. Cítila jeho ruce na zádech, pomalu jí přejížděl pod tričkem až do poloviny zad. Bylo to příjemné, záda patřila mezi její citlivá místa.

Trošku ji překvapilo, když ji otočil a přitiskl se k jejím zádům. Ovšem neprotestovala, protože ji začal jemně líbat na krku, a jeho ruce se záhy dostaly na její břicho. Netrvalo dlouho a dotýkal se jejích ňader, což v kombinaci s jeho dráždivými polibky působilo opojně. Líbilo se jí to, především oceňovala, že se nepřestával držet pomalého rytmu a stále tančili. Jen jí trošku vadilo, že ona se ho dotýkat nemůže, protože stál za ní. To jediné ji přimělo se po pár minutách otočit zpět čelem k němu. Okamžitě vyhledala jeho rty a dlaněmi mu zajela pod tričko, aby se mohla dotýkat jeho horké kůže. Chvíli ho hladila na břiše, záhy o půl kroku ustoupila a přetáhla mu tričko přes hlavu. Nebránila se, když totéž udělal on jí, a brzy si vychutnávala opojný pocit z toho, že se jejich rozpálená kůže dotýkala. Na chvíli přitiskla rty k jeho rameni a užívala si každý okamžik plný rozličných vjemů, které útočily na všechny její smysly.

Nevěděl jistě, jak dlouho tančili, možná dvě tři písničky, než ho vzala za ruce a pomalu couvala k posteli. Viděl, že má potemnělé oči touhou, což ho těšilo. Toužila po něm a on to viděl, každé její gesto mu to sdělovalo. Přitiskl se na její tělo a začal ji pomalu vláčně líbat, aby jí dal najevo, že tohle milování bude jiné – měl v plánu si dát načas víc než kdy jindy. Znovu a znovu chtěl objevovat všechna lákavá místečka jejího těla a dotýkat se jí. Chtěl jí svými doteky a polibky dát najevo, co k ní skutečně cítí – to byla jediná cesta, kterou jí to mohl sdělit. A mohl jen doufat, že mu porozumí.