Hranice vztahu 9

Všimla si ho záhy poté, co prošla pod krátkou kamennou klenbou, kterou se vycházelo z hlavního areálu na ulici. Stál na protějším chodníku s rukama v kapsách, na očích měl tmavé sluneční brýle a lehce se opíral o zeď budovy za sebou. Rozbušilo se jí srdce, což mělo více příčin.

Bylo jí jasné, že čeká na ni. Nemluvili spolu od nedělního dopoledne, takže pět dní.

„Běžte napřed, doženu vás,“ vybídla svoje kamarádky, se kterými měla v plánu jít do knihovny. Překvapeně se po sobě podívaly, když se od nich oddělila a přešla cestu, a pomalu se vydaly směrem ke knihovně.

„Ahoj,“ pozdravil ji, když k němu došla. „Máš chvíli čas?“ zeptal se neutrálním tónem a sundal si brýle.

„Jo, chvíli mám.“

„Fajn. Můžeme si promluvit?“

„Jistě.“

„Tak dobře – omlouvám se. Vím, že jsem to začal já. Ale nechtěl jsem se hádat, jen mě napadlo, že bys třeba šla ráda. Nicméně, dala jsi jasně najevo, že o to nestojíš, takže slibuju, že už ode mě nikdy nic takového neuslyšíš. Pokud tedy nechceš skončit, co mezi námi je.“

„Jistě že nechci,“ odpověděla překvapeně. „Neskončíme přece kvůli jedné hádce.“

„Fajn. Tak mi dej vědět, až budeš chtít přijít,“ kývl a přestal se opírat o zeď za sebou, měl v plánu odejít.

„Počkej…“ vzala ho za předloktí a tím ho zastavila. „Nešlo by to dneska? Zítra jedu domů, slíbila jsem, že přijdu na oslavu jedné kamarádce, takže přijedu až v pondělí…“

„Budu doma, takže přijď, jak se ti to bude hodit.“

„Dobře. Pár hodin budu v knihovně, pak přijdu.“ Udělala krok blíž k němu a pohladila ho po tváři. Lehce ho políbila a neměla v plánu víc, než krátký polibek, ale jakmile se dotkla jeho rtů, jako by nedokázala přestat. Objala ho kolem krku a on prohloubil polibek, zároveň ji k sobě přitáhl blíž a držel ji kolem pasu.

S nikým se takhle ještě na veřejnosti nelíbala, nebyla ten typ, kdo se rád předvádí. Ale teď jí to bylo naprosto fuk. Cítila, jak moc jí chyběl celý ten týden, kdy se neviděli.

„Nechceš jít se mnou hned?“ zašeptal, když se líbat přestali, ale ona ho stále objímala kolem krku a ani on ji od sebe nepouštěl.

„Ráda bych,“ odpověděla rozechvěle, „ale slíbila jsem holkám, že dneska konečně začneme s tou prezentací. Slibuju, že přijdu co nejdřív.“

„Dobře,“ povzdechl si a ještě ji políbil, než ji úplně pustil.

„Chyběl jsi mi,“ řekla tiše, aniž by o tom přemýšlela.

Pousmál se a krátce ji pohladil po tváři. „Ty mně taky.“

…

„Ty potvoro!“ otitulovaly ji unisono kamarádky, jakmile je dostihla u nejbližšího rohu.

„Co?“ bránila se zmateně.

„Kdo to byl?“

„Jak to, že jsi nám neřekla, že někoho máš?“

„Takový prvotřídní kus a ty se ani nepochlubíš!“

„Jak dlouho už s ním jsi?“

„Dost!“ zarazila je v jejich kulometné palbě. „Nejsme spolu, jasné? Je to prostě… kamarád.“

„Tak kamarád, jo? Že jsem si nevšimla, že bys takhle líbala svoje kamarády,“ ušklíbla se blondýnka ironicky. „Už jsme tě odhalily, tak ven s tím. Neopovažuj se nám lhát.“

„Ale já nelžu, vážně spolu nechodíme. Jenom…“

„Co?“

„Jenom spolu spíme.“

Oběma spadla brada. „Jenom spolu spíte?“ zopakovala jedna z nich nevěřícně. „Kdy ses přidala do klubu ‚Mám kamaráda na sex‘?“

Ztěžka si povzdychla. „Opravdu nemám chuť to probírat na ulici,“ rozhlédla se kolem. „Prostě spolu spíme asi dva měsíce, stačí? O nic víc nejde. Můžeme teď jít pracovat na té prezentaci?“ nečekala na jejich reakci, otočila se a vykročila ke knihovně první. Bylo jí jasné, že neujde křížovému výslechu, jen co se dostanou do studovny.

…

Zazvonila a téměř se zatajeným dechem čekala, až jí otevře. Už jí v mysli probíhaly představy dnešního večera… představovala si, co všechno se dneska bude dít, a už jen z toho se lehce zachvěla. Tak trochu čekala, že dneska to bude v usmiřovacím stylu… jak ho znala, bude mít připravené víno, hudbu a možná i svíčky.

Otevřel jí však někdo jiný a ona se chvíli překvapeně nezmohla na slovo, než jí došlo, že je to jeden z jeho spolubydlících – dosud se setkala pouze s tou dívkou, která bydlela ve velkém pokoji, s ostatními ne, moc se tady zřejmě nezdržovali.

„Ahoj, já jdu…“

„Jasně, já vím,“ mávl na ni, aby šla dál. „Čeká na tebe,“ dodal, než zmizel v kuchyni. Zavřela za sebou dveře a zamířila k jeho pokoji na konci chodby.

„Ahoj,“ řekla polohlasně, když vešla dovnitř. Viděla ho sedět u stolu, pracoval na počítači.

„Ahoj, jsi tu brzo,“ vzhlédl k ní. „Nevadí, když to dodělám? Tak pět, maximálně deset minut.“

„Jasně,“ ujistila ho. „Udělej, co potřebuješ.“

„Jestli máš žízeň, vezmi si něco v kuchyni. Však víš, kde co je,“ řekl jí ještě a znovu se ponořil do práce.

Posadila se na pohovku a rozhlížela se kolem. Zatím to nevypadalo na nic z toho, co si předtím představovala – žádné víno, žádná hudba… Ale možná to tak bylo lepší. Romantika byla nebezpečná.

Čekala asi patnáct minut, než konečně zaklapl počítač.

„Promiň, trochu jsem se do toho zabral,“ omluvil se s pohledem na hodinky. „Ale potřeboval jsem to dodělat, zítra to musím odevzdat.“

„Nic se neděje,“ usmála se a pomalu vstala.

Došel ke dveřím a zamkl, pak se otočil k ní. „Ještě něco ti chci říct,“ začal, ale v další chvíli ho umlčela naléhavým polibkem. Přitiskla se k němu celým tělem a líbala ho tak, jako by chtěla dohnat uplynulý týden, kdy se neviděli.

„Počkej chvíli…“ brzdil ji pobaveně a vzal její tvář do dlaní.

„Nemůžu už čekat… chci tě,“ vydechla přerývaně.

„Vím, že jsem říkal, že mám dneska čas, ale… něco mi do toho přišlo. Před hodinou mi volal kamarád, že mají dneska zápas ve vodním pólu. Slíbil jsem, že se přijdu podívat.“

„Cože?“ trošku se mračila, protože nedokázala plně vnímat, co jí říkal.

„Prostě mám jenom necelou hodinu čas… pak musím jít. To je všechno, co jsem chtěl. Dneska to musíme zkrátit,“ dokončil a vysadil si ji kolem pasu. Neomylně vyrazil k posteli a ona záhy poznala, že dneska nebude žádné protahování. Šel rovnou na věc, systematicky je oba zbavil oblečení a téměř jí nedal prostor, aby se mohla dotýkat jeho těla. Bylo to něco, pro co měla slabost… Milovala, když mu mohla dlaněmi přejíždět po zádech, když ho mohla hladit po silných pažích, které ji uměly tak pevně a úžasně objímat… Dokázala by si s jeho tělem hrát celé hodiny. Často jí dával volné pole působnosti, dovoloval jí všechno, co chtěla, a v rámci předehry si tímto způsobem užívali těla toho druhého.

Dnes to ale bylo jiné. Až na pár polibků a rychlých pohlazení se z jeho strany ničeho nedočkala. Překvapilo ji, jak rychle na to šel.


Trošku konsternovaně se nadzvedla na lokti, když vstal, oblékl si boxerky a zmizel do koupelny, sotva skončili. Nevzpomínala si, že by kdy odešel tak rychle, většinou se ještě minimálně pár minut mazlili a vychutnávali si uvolněnost svých těl, často zůstali v posteli déle, klidně i několik hodin a probírali všechno možné. Teď byl pryč dřív, než se jí zklidnil tep. Po pár minutách se vrátil, kolem pasu měl ručník a nasazoval si hodinky.

„Budu muset vyrazit,“ řekl polohlasně, napůl pro sebe. Otevřel skříň a vytáhl čisté tričko a kalhoty.

Pochopila, že má naspěch, proto taky vstala z postele a začala se oblékat. Ucítila vůni jeho kolínské a trošku se jí roztřásly prsty, tahle vůně na ni měla neuvěřitelný účinek, a to ji málokdy cítila v tak koncentrovaném množství.

„Potom za sebou zabouchni, až půjdeš,“ řekl jí, když si do zadní kapsy zastrčil peněženku a přes ramena si přehodil svetr krémové barvy.

„Kdy chceš, abych zase přišla?“ zeptala se ještě.

Otočil se na ni a nedal najevo, co ho v té chvíli napadlo – vzpomněl si na večer, kdy se seznámili… Velmi důrazně mu tehdy říkala, že ona určuje, kdy a jak často se budou scházet. A teď se ho ptá, kdy má přijít.

„Dám ti vědět,“ řekl jenom a potlačil nutkání dojít k ní a políbit ji. Ale její mírně vykolejený výraz svědčil o tom, že jeho plán funguje, proto to nechtěl pokazit, ač umíral touhou ji aspoň obejmout. Bez dalšího slova odešel z pokoje a brzy za ním bouchly domovní dveře.

…

Pomalým krokem se vracela do svého bytu a nevědomky se mračila na celý svět. Ani netušila, jak moc se bude mýlit, když před hodinou uvažovala o jejich romantickém večeru. Nečekala, že to proběhne tak… úsporně, že se spolu prostě vyspí a hotovo. Ale ne že by se jí to nelíbilo, to říct nemohla. Zkrátka to byl jen sex. Nic víc. Jindy se milovali, ale tentokrát proběhl pouze rychlý sex.

Ostatně to bylo přece to, co od začátku chtěla, no ne?