Noční snění

Mě se dnes v noci zdálo o létě, o letní noci, kdy jsem se vzbudil, bylo velké dusno a jen měsíc jak reflektor na divadelním jevišti osvětloval tenthle krásný zapomenutý kousek světa. Tak jsem vyklouzl z peřin a šel do noci se projít, jen tak bez cíle a bloudit letní nocí sám sameček.
Dokud jsem byl u chatiček bylo slyšet jak lidičkové spějí u otevřených oken, jak se převalují a někteří si i pochrupávají. Někdo tam mlaskal, ale efektu to valného nemělo. A čím jsem šel dál do noci, byla větší a větší tma, a lidičky přestalo být slyšet. Světlo z chloupek se ztratilo za hradbou stromoví. A začaly převládat zvuky lesa. Slyšel jsem kuňkat žáby jak se namlouvaly jedna druhé, štěkat lišku, která kárala své mladé, že jsou nepozorná a rozpustilá, mlaskání divokých prasátek, kterým bachyně rypáčkem vyryla dobré kořínky.
A já šel dál potichu, jak myška, ač to bylo k neuvěření, jsem se prodíral lesní nocí dál a dál do lesa. A najednou jsem uslyšel šplouchnutí a ještě jedno. Zastavil jsem se a pozorně naslouchal. Asi nějaký norek je ve zdejším bahňáku na lovu? Ale šplouchnutí ustála, jen zvuk, jak cosi rozráží klidnou vodní hladinu zůstal a tiché oddechování.
Potichu jsem pokračoval blíž a blíž. V tom se mezi větvemi stromu zaleskla vodní hladina. Jak zrcadlo a obloha, která se mezitím rozjasnila se v ní shůry vzhlížela. Tohle přeci není ten náš bahňák. Ten rybník, ve kterém jsme se jako děti koupaly. Ten rybník, který se přes den v obležení dětí, kde ryby nemají klidu a dospělý sem nezajde, protože vlastní slovo neuslyší a myšlenky své nedohoní?
Asi záleží na úhle pohledu. V tom jsem ji zahlédl, její tělo rozráželo klidnou hladinu a lesklo se jak delfín, jak tuleň si hrála, točila se ve vodě, potápěla a prudce vyskakovala nad hladinu. A její nahé tělo bylo pouze do svitu měsíce přioděno. Malá ňadra jak jablíčka, akorát do dlaní a zadélku jak broskvičku. Hlavou pohazovala až voda daleko cákala. Asi mořská panna, která se zatoulala do těchto končin od břehu oceánu tak okupovaných lidmi, že klidu tam již nemá. A na břehu se rozčilovala kachna, co klidu nemá ani v noci a slušného nenechají ani v noci v klidu. Její rozčilené brblání byl jediný zvuk, co rušil tu divadelní scénu, jak z pohádky o víle, vystřiženou.Od: kdo je to?
Pomale jsem vystoupil ze skrytu stromu a potichu, abych ji nevyplašil jsem došel na hráz ke stavidlu a sedl si do mokré trávy. Potichounku se zatajeným dechem sledoval ty její hrátky, abych ji nevyplašil, aby mi nezmizela do noci, jsem ji užaslým pohledem sledoval. To pohled byl, jak pro boha. Bál jsem se zbytečně, nekoukala co se kolem ni děje, jen hrátkám svým se věnovala a já viděl vodu, jak laská její tělo, jak je hladí a její dech se stával silnějším.
Užívala si to, jako když po strunách lehounce bloudí prsty hudebníka, tak voda hrála si s jejím tělem. Její ňadra byla pevná a vrcholky, jak maliny i na tu vzdálenost jsem viděl. Byla to velmi zlobivá myšlenka, až jsem si vzdychnul...Uslyšela mě, zastavila se, kousek ode mě šlapala vodu a koukala na mě.Nemohl jsem se hnout, bál jsem se co bude. Dívala se na mě. V očích ji hrály ohníčky. Byly to ohníčky strachu?Zloby? Svou dlaní však pomalenku vzala své ňadro a trošku je stiskla a přes rty se nad hladinu rozletělo tiché povzdychnutí a já uviděl v jejích očích stydlivou výzvu. Pomalenku jsem si stáhl tričko a po schodech sestupoval k vodní hladině. Otočila se ke mě a přiblížila se blíž.Vstupoval jsem do ledové vody, která mě brala do své náruče a stahovala mě k ní. Najednou jsme byli proti sobě. Šlapali jsme vodu a koukali se do očí. Bylo naprosté ticho i kachna šla spát a žáby přerušily svůj noční koncert. Z lesa na nás zvědavě koukala plachá srnka. A my se topili navzájem ve svých očích.
Plaše se přiblížila a dala mi letmý polibek a jako by mi mým tělem projel blesk. Odpověděl jsem na její polibek a začali jsme se líbat. Nožky nás sotva držely nad hladinou a ztráceli jsme dech. Naše ruce se proplétaly kolem toho druhého, jak nenasytné liány a naše objetí bylo stále pevnější. Její nožky mě chytli kolem pasu a její krásné sametové tělo se pevně přitisklo k mému. Ucítil jsem jak mi pomohla, aby do ní vklouzl a sevřela mě ještě pevněji. Nebylo třeba pohybu, jen se chvěla a já cítil jak jsme rozechvělí a jak moje nožky, které stálým šlapáním vody ztrácejí sílu,mi tuhnou.
Vše bylo v tom držení, já cítil každý záchvěv jejího těla a v tom moje nožky nevydržely a potopili jsme se pod hladinu. Nemohl jsem dýchat a tak jsme si pořádně lokli, ale to už jsme byli k mojí nemilosti opět rozděleni, dvě samostaná těla deroucí se zpět k hladině na vzduch. Rozrazili jsme hladinu téměř současně a nadechli se tak zprudka,až srnka poplašeně utekla do lesa. Ale to už mě víla držela za tlapku a táhla mě ke břehu. Vyběhli jsme nahoru na hráz a položili se do trávy. Chytila mě kolem krku a pokračovali jsme tam, kde naše ústa předtím skončila, moje dlaně bloudily po jejím krásném nahém těle, až naše vzrušení přivedlo nás k milování. Bylo pomalé, něžné a neskonale krásné. Hlava se mi točila, když jsem usínal s její hlavou na mých prsou. To bylo to poslední co jsem vnímal než jsem vklouzl do Orfeovy náruče.
Když mě náhle probudil chladivý ranní vánek. Ležel jsem na pováleném trávníku sám. A jen otisky druhého těla v poválené trávě naznačovaly, že to nebyl jen sen, jen mé představy. Pomale jsem vstal a oblekl si tričko , bylo mi chladno a tak jsem se vydal probouzejícím se ránem zpět. Potichu jsem vstoupil do chaloupky a vystoupal do patra. Postel nebyla prázdná, ten kdo tam ležel pod dekou zlehounka oddechoval a jeho oddechování naznačovalo, že měl příjemný sen. Vklouzl jsem pod svoji deku...ale postýlka byla úplně mokrá, jak to? V tom se ke mě otočila a podívala se mi do očí, ve kterých byla tichá otázka :“Kde jsi tak dlouho?! A já své víle dal polibek do jejích mokrých vlasů a .......