Hranice vztahu 10

„Jestli neudělám v pátek tu zkoušku, budu vinit tebe.“

„Ale prosím tě,“ smála se, když vcházela s kamarádkou do klubu. „Dneska je úterý, máš ještě dva dny. Jeden večer tě nevytrhne.“

„A co když jo?“ nevzdávala se černovláska.

„Potřebuješ se i trochu odreagovat. Podívej, holky už čekají,“ zamávala na skupinku dívek, které čekaly u jednoho stolku vzadu. „Zajdu nám pro pití, co si dáš?“

„Vodku s džusem.“

„Fajn,“ kývla a zamířila k baru. Dalo ji práci vytáhnout jednu ze svých spolubydlících do klubu, ale teď byla spokojená, protože se jí to povedlo. U baru nadiktovala svou objednávku a za chvíli už se proplétala mezi lidmi se dvěma drinky.

Čekala na ni poslední volná židle a skupinka rozesmátých a hlučných kamarádek.

„Tebe jsem tady neviděla snad od začátku semestru,“ poznamenala jedna z nich, sotva dosedla na židli a podala drink kamarádce.

„Ale nepovídej.“

„Ona teď nemá čas na to, aby se sešla s námi,“ vložila se do toho blondýnka, která v prstech držela napůl vykouřenou cigaretu. „Má moc práce s tím svým novým borcem.“

„Karin,“ napomenula ji. Bylo jí jasné, že na to dřív či později dojde řeč.

„S kým? Ty někoho máš?“ reagovala další z dívek.

„Viděla jsem ho na vlastní oči,“ referovala pobaveně Karin. „Měly jste vidět, jak…“

„Ne, nikoho nemám,“ skočila jí do řeči.

„Aha, pardon,“ upoutala na sebe zase pozornost blondýnka. „Ona s ním jenom spí, nechodí s ním.“

Všechny přítomné na ni zíraly a v kterémkoli pohledu si mohla přečíst, že to z ní dostanou tak jako tak. Rezignovaně si povzdechla. „Fajn, vídám se s někým, přibližně dva měsíce.“ Ignorovala nevěřícné a pohoršené zvuky, kterými její kamarádky dávaly najevo, že se to dozvídají mnohem později, než je přípustné. „Jde mezi námi jenom o sex. Domluvili jsme se tak a oběma nám to vyhovuje. A to je všechno, co vám k tomu řeknu.“ Věděla, že její poslední věta bude k ničemu a v následujících okamžicích bude zahrnuta explozí otázek.

…

Beze spěchu se blížil k baru a potutelně se usmíval. Ještěže ve městě nebylo zase tolik studentských klubů, tenhle navíc patřil k nejoblíbenějším, takže si mohl být jistý, že kdykoliv sem zajde, vždycky narazí na někoho známého.

Ale upřímně, nenapadlo ho, že bude mít tolik štěstí a potká tady zrovna ji.

„Jsi to vážně ty?“ zeptal se, když se opřel předloktími o barový pult hned vedle ní. Povedlo se mu k ní přiblížit nepozorovaně, takže teď si v jejích očích mohl číst jako v otevřené knize. Zmatek, údiv a překvapení, to byly pocity, které se v ní velmi rychle vystřídaly, když uslyšela jeho hlas a otočila hlavu, aby na něj pohlédla.

„Sluší ti to,“ poznamenal, když si ji dlouze prohlédl. Měla krátké šaty do půli stehen, které nenechávaly příliš mnoho prostoru fantazii. Zamlouvalo se mu to.

„Co tady děláš?“ vydechla překvapeně, když se po několika sekundách vzpamatovala.

Pokrčil rameny. „Jeden můj spolužák od nás odchází, tak tady máme takovou neoficiální rozlučku. A co ty? Včera jsi neříkala, že se chystáš ven.“

„Holky mě dopoledne přemluvily, abych s nimi zašla na skleničku,“ vysvětlovala. „No a já jsem zase přemluvila svou spolubydlící, aby se k nám přidala… a když se podíváš dozadu nalevo, uvidíš skupinku holek, které se momentálně dívají sem. Tak to jsou ony.“

Podíval se tam a skutečně, všechny se dívali na ně dva. Jakmile si všimly, že se na ně podíval, začaly předstírat, že se nedívají, ovšem kolektivní výbuch smíchu jim to překazil.

„Řekla jsi jim o nás?“ otočil se zpět k ní.

„Musela jsem,“ povzdechla si a upila ze svého drinku. „Dvě z nich nás viděly spolu, nemělo smysl to popírat.“

„A proč jsi vůbec tady u baru, když ony jsou tam?“ napadlo ho.

„Šla jsem si pro pití a potřebovala jsem na chvíli pauzu,“ zasmála se. „Jde mi z nich hlava kolem. Mám je moc ráda, ale když jsou takhle pohromadě… je to zničující,“ zkonstatovala. „Někdy si říkám, že jsem měla být chlap – kolektiv chlapů mi přijde pohodovější a dávám mu přednost,“ prohlásila s úsměvem.

„To by byla škoda,“ opáčil, a když na něj zmateně pohlédla, upřesnil to: „kdybys byla chlap. To bys třeba nemohla nosit tak sexy věci jako je tohle…“ bezděčně pohnul rukou, aby jí provokativně přejel těsně nad horním okrajem šatů, kde se jí lákavě rýsovaly obliny ňader. Těsně předtím, než se dotkl její pokožky, se zarazil. „Je dovolen tělesný kontakt, nebo předstíráme, že spolu nic nemáme?“

Moc dobře věděla, co dalšího bylo v té otázce obsaženo. Spolu do klubu jít nemůžou, ale když se tam náhodou potkají, budou se beze všeho chovat jako milenci? Tak jak to vlastně je?

Sama se v tom začínala ztrácet. Zejména v tom, co vlastně chtěla.

Teď ale rozhodně chtěla, aby se jí dotkl, a tím se rozhodla řídit. Položila mu dlaň na tvář a trochu si ho přitáhla k sobě. Ochutnala jeho rty a beze spěchu se odtáhla.

„Nevidím důvod, proč něco předstírat,“ zněla její odpověď.

„Nevadí ti, že nás vidí tvé kamarádky?“ zeptal se a díval se jí zblízka do očí.

„Je mi to fuk,“ vydechla.

Trochu se pousmál, ale nebyl to tak docela radostný úsměv. Cítil zmatek; čím dál víc ho mátla. Nevěděl, podle jakých měřítek vyhodnocuje, kdy jde o něco, co smějí dělat, a kdy už jde o „vztahovou záležitost“, což je zakázané území. Vážně neměl ponětí. A už mu párkrát přišlo na mysl, že to neví ani ona sama.

„Fajn,“ prohlásil. „V tom případě… jdeme tancovat,“ vzal ji za ruku, protože viděl, že má dopitý drink, a vedl ji na taneční parket. K jeho radosti neprotestovala, dokonce projevila více nadšení, než očekával.

…

„Tak fajn. Kdo jí věří, že mezi nimi jde jenom o sex?“ zeptala se Karin, když už několik minut pozorovaly ty dva, jak spolu tancují. Když přišli na parket, v klubu hrála rychlejší taneční písnička, která byla po chvíli vystřídána ploužákem.

„Já bych je spíš nominovala na cenu ’Nejzamilovanější pár parketu‘,“ odtušila jedna z dívek v odpověď. Ostatní souhlasně přitakávaly, protože nešlo popřít, co měly před očima: jejich taneční postoj byl spíše důvěrným objetím než čímkoli jiným, a za zvuku pomalých melodií se pohupovali do rytmu. Zdálo se, že se v tomtéž rytmu začali i líbat.

„Ale proč by nám říkala, že spolu jen spí, když to není pravda?“ vyslovila jedna z nich otázku, kterou se v duchu zaobíraly všechny.

„Jo, tak to nemám ponětí,“ prohlásila Karin a dopila na ex svůj drink.

„Ale je to kus, co?“ zeptala se další s téměř toužebným povzdechem.

„Prvotřídní,“ přizvukovala jí další.

„Karin, a vážně ho potkala náhodou v baru, jak říkala?“

Blondýnka pokrčila rameny. „Jo, řekla bych.“

„Sakra, musíme taky někdy vyrazit. To není možné.“

„Ale nedivím se jí. S tím bych taky šla, kdyby kývl prstem. Jenže smetanu tady slízne někdo jiný, jak je vidět.“

„Andy!“ napomenula ji Karin, která se ovšem královsky bavila. „Nebuď vulgární.“

„Co?“ bránila se. „Karin! Tak jsem to… Na co zase myslíš?!“ pohoršovala se Andy za všeobecného smíchu. Netrvalo dlouho a smála se s ostatními. Samozřejmě ani jedna z nich nespouštěla oči z tanečního parketu.

…

„Co děláš dneska večer?“ zeptala se s úsměvem, když plynule pokračovali v tanci na třetí pomalou písničku v řadě.

Pomalu si olízl rty a vypadal zamyšleně. „Nemám to ještě specificky naplánované, ale doufal jsem, že si dovedu domů nějakou kočku, kterou tady sbalím, a strávím s ní žhavou noc.“

Věděla, že je to pozvánka, ale zároveň poznala, že si ji dobírá. Proto trošku přimhouřila oči. „A to sis naplánoval tak přibližně kdy? Když ses sem dneska chystal, nebo už je to dlouhodobější plán?“

Předstíral, že usilovně vzpomíná. „Ne, není to dlouho, co mě to napadlo. Sotva deset minut, řekl bych.“

Už nedokázala potlačit smích. Objala ho trochu těsněji a zašeptala mu do ucha: „Tak to máš štěstí.“

„Já vím,“ neodpustil si dvojsmyslnou odpověď, ale nepoznal, zda pochopila, jak to myslel. Neviděl jí do tváře, protože si položila hlavu na jeho rameno, a pokračovali na další song, dokud ho nevystřídal rychlý taneční.

„Tohle vynecháme, co říkáš?“

„Jo, jsem pro.“

„Pojď, koupím ti aspoň drink,“ vzal ji za ruku a vraceli se k baru.

„Neměl bys být někde jinde?“ zeptala se, když před nimi přistály jejich drinky. „Říkal jsi, že tady máte akci.“

„Jo…“ pokýval hlavou a krátce pohlédl směrem, kde seděli jeho spolužáci. „Myslím, že jim nechybím. Oni mají totiž neuvěřitelnou schopnost se v rekordním čase zřídit pod obraz. Počítám, že tak polovina z nich už bude v bezvědomí.“

Rozesmála se. „A ty s nimi tohle neprovozuješ?“

„Ne, radši si hlídám míru. Nestojí mi to za to druhý den trpět. Nesnáším kocovinu.“

„Jo, s tím souhlasím,“ pokývala hlavou. „V tom případě… jak dlouho máš v plánu se tady ještě zdržet?“ zeptala se nevinně.

Neubránil se úsměvu. „Co kdybychom si dopili ty drinky a nenápadně se vytratili?“

„To beru.“

Lehce ji jednou rukou držel kolem pasu, když stáli u baru. Nic nenamítala, naopak se ještě kousek posunula blíž k němu.

„Půjdeš se rozloučit s kamarádkami?“ zeptal se.

„Nejradši bych nešla,“ povzdechla si. „Ale budu muset.“

Zasmál se. „Nemůže to být tak hrozné.“

„To by ses divil,“ utrousila.

Jemně si vzal za bradu a s úsměvem se jí podíval do očí. Krátce ji políbil na rty. „Půjdu s tebou, jestli chceš.“

Trochu zavrtěla hlavou. „To není třeba. Zvládnu to.“

„Jak chceš,“ ještě jednou ji políbil a sáhl po svém drinku.

„Zajdu za nimi a sejdeme se venku, jo?“ řekla, když dopila drink.

Jen přikývl a pozoroval ji, jak se blíží ke svým kamarádkám. I na tu dálku poznal, že jakmile došla k jejich stolu, zahrnuly ji otázkami. Pobaveně sledoval, jak bezděčně o krok ucouvla. Něco jim říkala a vrtěla přitom hlavou. Dopil svoje pití a pomalu se vydal k východu, aby na ni počkal. Venku se nadechl čerstvého nočního vzduchu. Slyšel z klubu hudbu, která tlumeně doléhala až ven, a napadlo ho, že dnešní večer se vyvinul mnohem lépe, než očekával.