Víš jaký to je?

Víš jaký to je??
Ty nevíš jaký to je! Ta bezmoc. Ta závislost na tobě. Ty nevíš, co ve skutečnosti cítím. K tobě. Protože ty to ke mně necítíš. Necítíš, jak tvé srdce tluče, když mě vidíš. Necítíš takovou nepopsatelnou nervozitu, když vejdu do třídy. Nevíš co říct, když si spolu povídáme. Nečervenáš se, když na tebe koukám. A to si piš, že koukám hodně často. Necítíš ke mně lásku. Cítíš kamarádství. To nejsou jen mé domněnky. Sám jsi to říkal. Jsem prý „hustá“. Jsem tvoje kamarádka, spolužačka ale ne holka s kterou by jsi mohl chodit. S kterou by ses líbal a držel za ruce. Která by o tobě věděla všechno. Tvé sny i noční můry. Nemiluješ mě. Já tebe ano. Tak už to bývá. Kluk miluje holku, holka miluje kluka. V našem případě holka miluje kluka, ale kluk jí má pouze rád. Jako kamarádku.

Je až děsivé jak jsme si podobní. Stejná povaha, stejný styl hudby, stejná škola, třída dokonce i ta blbá ulice kde oba bydlíme. Jsi všude. V celém mém životě. Jdu ven, jsi tam. Jdu chlastat, jsi tam. Ty mi většinou zavoláš, abych šla. A i kdyby se mi nechtělo, tak půjdu. Protože ty jsi mi řekl, abych šla. Řekneš, abych ti půjčila peníze, půjčím ti je. Cokoliv řekneš, já to udělám. Protože jsi to ty. Protože já tě miluju. Celé 4 roky co se známe. Máš něco v sobě, co mě ovládá. Co mě nutí, abych k tobě cítila něco víc, než ty ke mně. A to je smutné a trapné. Musím na tebe přestat myslet a přestat tě poslouchat. Přestat se na tebe dívat a hlavně tě přestat milovat.

Vím o tobě všechno. Vždycky vím, co řekneš, vím tvojí reakci. Vím kdo je tvůj kamarád, tvůj nepřítel. Vím, jakou hudbu posloucháš, co nosíš za oblečení, co piješ, co děláš každý pátek. Všechno. Vím všechno. Vím, jakou máš povahu. Vždycky chceš být nad věcí, chceš být drsný. Neumíš připustit svojí chybu. Jsi lhostejný. Neříkáš, co cítíš. Chceš být oblíbený. Kdo ne? I já chci být. I já neříkám, co cítím a jsem lhostejná. I já neumím připustit svojí chybu. Jsem vždycky nad věcí a na venek jsem drsná. Ale uvnitř jsem citlivá a vždy při pohledu na tebe se rozplynu jak pára nad hrncem. Proč zrovna ty? Miluju tvůj úsměv. Roztomilý a zároveň takový uličnický. Prostě tvůj. Tvoje hluboké hnědé oči a hnědě vlasy. Tvé hubené dlouhé nohy, i tvůj nevypracovaný hubený hrudník. Tvoje okousané a neupravené nehty. Miluju tebe! Potřebuju tě. Potřebuju tě jako kyslík. Bez tebe nedokážu být. Ale musím se to naučit.