Holka na zavoláni II.

Naše těla se oroseně chvěla únavou.. A pak jsem jen ucítila, jak mi kapesníčkem otíral břicho, protože jsem ani jeden v našem útlém věku netoužili po tom stát se otcem, či matkou. Hlavou se mi honilo spousty myšlenek o tom, jaký je dokonalý a že právě s ním bych dokázala žít a taky že jo.
Říkám: „ Prosímtě, mohl by jsi mne potom nějak nenápadně vyprovodit z bytu, víš.. aby mě neviděli vaši.“ Odvětil mi na to tak, až jsem se zarazila..: „Žádné odcházení potají, musím Tě představit našim!“ A tak tedy ač nerada, jsem přišla s ním do kuchyně a jeho maminka se mne vlídně zeptala, zda si dám čaj, nebo kávu. Martin odpověděl za mne, že kávu.
Jeho máma byla vysoké, štíhlé postavy a vlasy měla učesané do drdolu. Stála na docela vysokých podpatcích, které při každém jejím kroku roztomile klapaly. Bavily jsme se vcelku v pohodě, je až neuvěřitelné, kolik máme společných témat. Najednou mi navrhl, že mne doprovodí k autobusu domů, tak jsem se přemohla a snědla, alespoň jeden toast, protože cesta domů mi trvá od něj půl hodiny a říkala jsem si, že bych nejspíš umřela po cestě hladem.
Celou cestu k autobusu jsem přemýšlela, jak mu říct, že ho miluji. V posteli mi to připadlo takové velmi netaktní. Čekala jsem na vhodnou příležitost, ale on celou dobu něco říkal o svých plánech na léto. O cestě do Itálie a tak. Pak, když jsem mu to chtěla říct, řekl jen „Zavolám Ti..“ dal mi pusu a mě jel autobus domů. Mávali jsme jsi, hodně dlouho..