Život můj a život tvůj

Milý deníčku,
právě mě propustili z nemocnice po mém sesypání. Celých 14 dní ve mně hlodá otázka: „Přežil?“. Jsem hloupá, ale musím to vědět! Proto mé první kroky směřují na centrální příjem.

Vešla jsem do vestibulu a řekla: „Dobrý den. Před 14 dny sem byl přivezen muž, sražený autem. Jmenuje se Ondřej Rajf.“
Sestřička se podívala do počítače a potvrdila informaci: „Ano slečno, tento pán zde leží.“.
Měla jsem pocit, že je trochu mimo, ale zeptala jsem se tedy konkrétně: „Mohla by jste mi říci, kde leží?“
„Ale jistě!“ odvětila a dodala: „Chirurgický JIP. 4 patro.“
Poděkovala jsem a šla k výtahu. Trošku jsem také litovala, že jsem se nezeptala zda je při vědomí, ale vracet jsem se nechtěla.
Když se předem mnou rozprostřela tichá chodba tohoto oddělení se svým pípáním jednotlivých přístrojů na pokojích, vyšla sestřička ze sesterny a spustila: „No slečno, tady je sterilní místo! Tady nemáte co dělat! Jestli chcete s někým mluvit, vezměte si támhle ty návleky!“ a prstem ukázala nazpět k výtahu.
Otočila jsem se a jedny si nazula se slovy: „Omlouvám se, ale jdu navštívit pana doktora Rajfa.“
„A kdo jste?“ podezřívavě přimhouřila oči sestra.
„Zachránkyně.“ a zazubila jsem se.
„Počkejte tu. Zavolám doktora.“ a odešla do sesterny.
Chvíli jsem se procházela po chodbě a zkoumala obrázky na zdech, když jsem zaslechla kroky.
„Dobrý den, jsem doktor Murley.“ řekl hluboký hlas, kdesi za mými zády.
Urychleně jsem se otočila a odvětila: „Dobrý den. Omlouvám se za obtěžování, jen jsem se chtěla zeptat na pana doktora Rajfa. Jsem...“
„Sestra už mi to sdělila. Chci vám pogratulovat k výborně odvedené práci. Nebýt vás, pan Rajf by tu již nebyl.“ skočil mi do řeči. „ Neměl bych vám poskytoval žádné informace. To jistě víte, ale jelikož jde o vás... Nuže. Pak doktor Rajf utrpěl rozsáhlá zranění. Měl protrženou slezinu, což jsme museli okamžitě operovat. A několik zlomenin. Nejhorší byla zlomenina na pravé ruce. Znehybnili jsme ji. Z důvodů velkých bolestí je pan doktor udržován v umělém spánku, jinak se z toho dozajista vylíže. Chtěla byste mu slečno něco vzkázat?“ dořekl tiše.
„Víte, že ani ne? Jen bych mu chtěla napsat dopis.“

Milý deníčku,
tak jsem se dozvěděla, že žije. Jelikož víš, co se kdysi stalo mezi ním a mnou, tak je ti jasné, proč jsem nechtěla být jmenována. Přesto tuším, že si Ondřej vzpomene...
Musím ti sem zaznamenat, co jsem napsala...

Ahoj Ondro,
jestli to čteš, žiješ. Ač na tebe nemám nejlepší vzpomínky, moc jsem chtěla abys se uzdravil! Moje láska totiž je stále živá. Nejspíš ti již řekl pan doktor Murley, že jsem tam byla. Jen jméno ti neprozradil... Sám ho neví.
Věřím, že ta nehoda změnila tvůj pohled na svět. Věřím, že zapomeneš na svůj dosavadní neplodný život. Život plný sexu a práce. Nudy.
Možná bych to neměla říkat, ale vždycky jsi byl politováníhodný. Tvoje přízemnost odháněla od tebe lidi! Lidi, kteří si tě vážili. Lidi, kteří tě milovali.
Nejspíš to ani nedočteš do konce. Kdyby mě někdo takto urážel zmuchlala bych to a vyhodila. Nejspíš proto už nic nebudu psát.
Jen ti radím. Zamysli se a začni žít.
Tvá M.