změna plánu...

Taaaaaak a je to tam. Řeknu si když stojím před svou střední školou. Mám maturitu a spokojeně si balím všechny své saky paky a nasedám do auta. Chtěla bych se rozjet hned domu a všem říct své posity a obnažit je radostí z toho , že já,JÁ, osoba o které si všichni myslely že to nikma nedotáhne má maturitu a je přijatá na vysokou....6e ze mě z ubohé, tlusté a šikanované holčičky vyrostla chytrá,vysoká,ne sice nejhubenější ale s dobrou postavou dívka , která dokázala uzavřít již druhou etapu svého života. Chci všem dokázat že se všichni pletli , když říkali že ze mě nikd ynic nebude že kluky střídám jak ponožky a že nikdy s nikým nebudu natrvalo i tom jim chci dokázat.. Že jsem štastná se svým Míšem. Žijeme spolu v jednom bytě už rok a stále nám to klape už od mých 15 let... Ale tyhle moje plány musí chvilučku počkat. Už je mi pár dnu nejka špatně od žaludku a občas mě píchne v podbříšku tak si radši zajedu pro nákej ten paták abych si užila prázdniny bez vážných nemocí. Jsem nadupaná energií a tak v čekárně uplně vystupuji z davu unavených a vyčerpaných starých lidí co jdou z práce. Když na mě přijde řada jdu do ordinace a po preventivní prohlídce mi klesne nálada z doktorčina výrazu. Potichu se zeptám jestli je to vážný . Doktorka dopiše papíry a vytáhne z šuplíku kartičku pro těhotní maminky a podá mi ji abych si ji vyplnila a nechala potvrdit u sestřičky... V tom se zarazím ,div mioči nevypadnou, to bude nějakej omyl. Já nemužu být těhotná.,,Ale jste slečno" odpoví mi doktorka. Oznámí mi že jsem ve 3 měsíci a ještě se mě projistotu zeptá zda nechci podstoupit interupci. Jsem zaražena natolik, že její dotaz pomalu neregistruji. Když se mě zeptá minimálně po čtvrté odpovím jí , že rozhodně ne. Podá mi určité informace a rovnou mě objedná na další prohlídku. S nahozenou myšlenkou v hlavě mířímk autu a celou cestu mi to vrtá hlavou. Když dojedu domů ,Michal tam ještě není tak se naložím do vany a přemýšlím jak to všem říct. Jak to vysvětlím Míšovi a jak vysvetlím doma že nejdu na vysokou?! Zlobím se sama na sebe. Přemýšlím o tom , že jsme si asi spackala celej život. Příjdu o možnost jít na vysokou a o všechny plány , které do ted byly teměř na dosah. Cvaknou dveře a já prozatím ladně vykočím z vany abych šla přivítat Michala a svěřit se alespon s hotovou maturitou a o otm durhém se mi vubec nechce mluvit , co když se bude zlobit, co když mě opustí?! Ale říct mu to musím... Michal v kuchyni čeká a hned jak mě uvidí vrhne se na mě s otázkama jaký to bylo? jak jsi dopadla? kolik vás to udělalo? jak jsi se měla? Jak jsme zahrnuta otázkami nestíhám odpovídat . Po pár minutách si uděláme kafe a sedneme si ke stoli a vše mu vyprávím. Bavíme se o tom jaké jsem měla otázky a jaké trapasy se mi podařili přímo před komisí. Smějeme se tomu ještě dlouho. Pak Michal vstane a že hned příjde že pro mě má taky jedno překvapení. Řekne ať si sednu na pohovku a zavřu oči. Udělám co říká i když se začínám bát co mi zase vyvede... Na víčkách pouze cítím že se změnilo okolní světlo a to že se vypla velká světla a svítí pouze tři svíčky které jsou rozmístěny po místnosti. ,,Otevři oči," povídá Michal. Otevřela jsem oči a on s kytkou ruží stál přímo přede mnou, teda nestál klečel a v druhé ruce držel prstýnek a řekl větu kterou byhc v ten den nečekala ani ve snu... ,, Miluju tě,vezmi si mě prosím ." Tahle věta mě zaskočila víc než informace v ordinaci. Má odpověd byla jednoznačně kladná, ale přesto jsem prvně řekla, že mu musím něco říct já a že si možná potom tuhle nabídku rozmyslí. Michal se posadila pozorně poslouchal. Vše jsme mu řekla a on pozorně poslouchal. Když jsem skončila bylo minutové ticho, zdálo se mi že je to věčnost. Pak Míša řekl :,, A budeme mít kluka nebo holku?" Usmál se a já byla nejštastnější člověk na světě v tu chvíli mě bylo jasný , že i když nepujdu na vysněnou vysokou tak budu štastná. Na vysokou můžu jít přece kdykoliv, ale odložit ted budoucí rodinu by byla osudová chyba.!