Vánoční dárek

Štědrý den se blížil ke konci a já už se nemohla dočkat, až se všichni rozloučíme a budu moct vyrazit do víru velkoměsta. Vánoční svátky nejsou mými oblíbenými a přijdou mi plné přetvářky vzhledem k tomu, jak všichni dělají, že se mají rádi, žádná rodina není dokonalá, ale když už, tak si přece nenechám ujít vánoční pivo a zelenou, což je pro mě jeden z nejlepších dárků a každý rok se na to moc těším…
Tento nápad se mnou sdíleli i Bára s Maxem, tak jsme se dohodli, že se sejdeme o půl desáté u baru. Dorazila jsem výjimečně přesně na minutu a Bára už zimou přešlapovala na místě, tak jsem přidala do kroku.
,,Promiň, čekáš dlouho ?“
,,V pohodě, to je dobrý.“ usmála se Bára a vtiskla mi pusu na uvítanou.
,,Tak jdeme ? Už mám celkem slinu na něco dobrýho a vedro mi zrovna taky není.“ Bářina věta mě celkem rozhodila, jelikož za „pijáka“ jsem z nás dvou byla považována spíš já.
„No asi jo, znáš jak Max chodí včas.“ a tak jsme vešly do non-stopu. Objednaly jsme si dvě pivka a zelenou, mezitím jsem Maxovi poslala textovku, aby dorazil rovnou za náma. Po chvíli nám na stole přistály dvě piva a zelená.
,,Můžu vidět občanky ?“ zeptal se kluk, jež tam obsluhoval. Bylo to celkem absurdní, jelikož nám pití už donesl a taky jsme se znali ze školy, což si zřejmě už nepamatuje. Naštěstí nám je 19 let, takže jsme si mohly pivko v klidu vychutnat.
,,To si Max dá asi vánoční colu.“ zasmály jsme se, jelikož Maxovi bude 18 až v únoru. Dlouho jsme se s Barčou neviděly, a tak jsme si ani nevšimly, že uplynula hodina a teprve se objevil Max.
,,Koukám, že mě ani moc nepostrádáte. Tak to já asi zase půjdu.“ pronesl s humorem Max a už si šel objednat pivo.
,,On mu to snad dá i bez občanky. Chápeš to ?“ Max nechápal čemu se smějeme, tak jsme mu to všechno převyprávěly.
,,Tak co podnikneme večer ? Přece tu nebudeme celou noc. Nebo jo ?“ řekl Max.
„A máš nějakej návrh ? Nikam daleko se mi moc nechce...“ odpověděla Bára.
,,Něco mě napadlo, mohli bychom jet za Terkou, ta určitě nesedí po vánočním stromečkem.“
,,Tu bych rád po letech viděl, tak jí zavoláme ?“ souhlasil s mým nápadem Max, ale Bára moc nadšená nebyla. ,,Já nevím, nechce se mi někde bejt až do rána. Navíc zejtra jedeme pryč.“
,,Aha, to je škoda. Ale já bych radši taky vypadla někam jinam.“ Vytočila jsem Terezčino číslo a čekali jsme. Po chvilce to vzala. ,,Ano ?“ řekla mírně opitým hlasem Terka.
,,No ahoj, kde jsi ? Nedáme spicha ?“ V pozadí byl slyšet hrozný hluk a já Terce rozuměla každé druhé slovo, po pár minutách se ozvalo píp, píp.
,,Super, položila to.“
,,Tak to za chvíli zkusíme znova, času dost.“ snažil se mě uklidnit. Nakonec jsme jí volali ještě třikrát, ale kde je jsme se nedozvěděli, rozuměli jsme jí akorát „doražte“.
,,Dorazili bychom, jen ještě vědět kam.“ pronesl ironicky Max.
,,Mám nápad, pojedem k ní domu a zazvoníme. Terka tam asi nebude, ale její máma určitě. Ta snad bude vědět kde je. A pokud ne, vymyslíme něco jiný.“ Max souhlasil a Bára se rozhodla, že nás opustí a pojede domů. Dopili jsme, cestou jsme se rozloučili s Barčou a vyrazili jsme na autobusovou zastávku. Štěstí stálo při nás a hned jel bus. Celou cestu jsme rozebírali naše milostné pletky s ostatními a rychle nám to uteklo. Po 40 minutách jsme stáli před Terčiným domem.
,,Hele je 11 večer, nebude už spát ?“ řekl Max.
,,O tom pochybuju a když jo, tak nás sprdne no. Třeba se aspoň dovíme, kde je Tereza. Za pokus nic nedáme.“ Maxovi se do toho moc nechtělo, ale já chtěla vidět Terku, tak jsem zmáčkla zvonek. Netrvalo to dlouho a ozvala se Terky máma.
,,Dobrý večer, tady Eva. Nevíte kde je Terka ? Nebere mi mobil.“
,,Ahoj Evko, myslím, že šla naproti do baru. Ten jak je nahoře. Víš ?“
,,Jojo, jednou jsme tam spolu byly. Děkuju moc a jinak hezký svátky. Dobrou.“
,,Díky tobě taky. Čau.“
Terka poslední dobou chodila do hospod v jejím okolí, takže jsem věřila tomu, že tam opravdu bude. ,,To bude překvápko, až se tam objevíme.“ Po pár minutách jsme byli před barem a já nechala Maxe, aby šel první. Otevřeli jsme dveře a pohltil nás kouřový oblak a spousta opilých tančících lidí. Hledat mezi nimi Terku nebylo zas tak těžké. Stála u jukeboxu, v ruce pivo a tančila na Michala Davida. Max se zastavil u baru a já nenápadně šla za ní a zakryla jí oči. Moc dobře vím, že to nemá ráda, ale když jsou ty Vánoce… Přestala se pohupovat do rytmu a já viděla, jak se do ní vlévá vztek. Po chvíli jsem ruce dala dolů, už jsem viděla, jak mi chce vynadat…
,,Evíku! Tys přišla!“ Skočila mi kolem krku a naštvanost byla rázem pryč.
,,No jo, ale kdybys neměla doma mámu, tak tě asi nenajdu.“
,,Tys na ní zvonila ? Ježiši.“ smála se a táhle mě na bar. Cestou k baru jsme prošli kolem stolního fotbálku, což jsem asi neměla dělat. Sedly jsme si na bar a já pořád koukala směrem k fotbálku…
Terka si však všimla, že jí vůbec neposlouchám. ,,Na co pořád tak civíš ?“ Podívala se mým směrem a hned jí to došlo a smála se na celé kolo. „Hele nech toho!“ okřikla jsem ji a smála jsem se s ní. Zamilovat se je jedna z mých nejhorších vlastností, protože to zažívám skoro každou chvíli a neustále do někoho jiného.
,,Tak už stačí, teď tu budu jen pro tebe. Dáme zelenou ?“ ale koutkem oka jsem ho pořád sledovala. „Dáme, ale stejně se tam pořád díváš.“ utahovala si ze mě. Vypili jsme to a šli jsme si sednou k Maxovi a dalším lidem.