Taky láska

Taky láska


Amor platonicus - amour platonique je hluboké duchovní spojení mezi dvěma jedinci v takovém vztahu, kdy neexistuje jakákoliv forma pohlavní. Jedná se o lásku založenou na citu a někdy s emocemi jako je obdiv, úcta aj.
Psát o platonickém citu mezi mužem a ženou pevném a jemném jako pavoučí síť je dost zajímavé, protože každé povídání může lehce sklouznout na úroveň kýče.

Zpočátku jsem viděla jen záda s někým mluvil, ten druhý měl vzrušenou tvář, rozpažoval, řečnil a tak mě zajímalo s kým. Udělala jsem pár kroků a spatřila obličej, ve kterém oči byly zkoumavé a klidné jen kolem úst malá vráska naznačovala mírný úsměv.
Zaregistroval mě a pak už sledoval celý večer, ale teprve ke konci přistoupil „Bavíte se?“, zeptal se a pořád se tak divně díval, přiváděl mě do rozpaků, ale nedala jsem to na sobě znát a řekla jen „Docela“. Požádal mě o tanec, v jeho náruči bylo příjemné bezpečí, hodně jsme se smáli a povídali si, byl ženatý měl rodinu někde v Čechách, ale momentálně žili v odloučení.
Pracovali jsme poblíž a setkávali se velmi často, vlastně se vyhledávali, chodili jsme společně na oběd, hovořili o všem co nás zajímalo, hádali se a zase udobřovali, jezdili na hory, chodili na koncerty, do divadel a brzy mezi námi vznikla láska. Byla v očích, dlaních, tušila jsem ji v hlase, četla jsem ji mezi řádky, chránil mě v mém zoufalství a těšil se z mých radostí.
Taky jsem, ale přemýšlela o jeho rodině, kterou kdesi měl a ke které se jistě bude chtít vrátit. Několikrát mi vysvětlil co pro něj znamená a on pro ni, byl manželem, otcem, synem, strýcem; pro ně jistotou ve světě, ve kterém žili.
Ani si už nepamatuji od kdy jsme začali být zamlklí, bála jsem se ztráty milého člověka a kamaráda a někde v koutku duše doufala, že se něco stane co ho přinutí zůstat.
Ale nic se nedělo a on opravdu přišel „Odjíždím“, řekl, odpověděla jsem „Kdy?“, stál blízko a pokračoval „Hned, dokud mám sílu“, „Musíš?“ zkusila jsem nemožné, mlčel, položil si mou ruku na srdce, hlavu přitiskl k mé, chvíli tak zůstal a pak odešel.
Trvalo dlouho než jsem pochopila a snad i odpustila, vrátil se domů, k životu jaký znal a mohl být zase sám sebou.